Vánoční koncert Miroslava Beinhauera a Pavly Radostové vsadil všechny karty na soudobou hudbu

Miroslav Beinhauer má kořeny v Moravskoslezském kraji a jako interpret se pravidelně do rodného kraje vrací. Jeden z nejvýraznějších českých klavíristů je jediným hráčem na šestinotónové harmonium a ve svém repertoáru má skladby současných českých a zahraničních autorů. Sluší se připomenout, že tradiční vánoční koncert Beinhauer pořádá na Ostravsku již řadu let, vzpomeňme třeba vystoupení s dnes již legendárním Kubínovým kvartetem. V současnosti Beinhauer spolupracuje se sopranistkou Pavlou Radostovou, pro niž je rovněž příznačná žánrová pestrost a otevřenost novým výzvám. Radostová patří k předním českým interpretkám staré hudby, věnuje se také hudbě 20. století a současným tvůrcům.

Pavla Radostová. (Foto: Aleš Honus)

Nejdříve si publikum vyslechlo Six Elizabethan Songs pro soprán a klavír Dominicka Argenta. Americký skladatel se proslavil svými operami a písňovými cykly, mezi nejznámější patří právě titul vybraný Beinhauerem a Radostovou. Elizabetiny písně zazněly v interpretaci obou umělců jako vybrané lyrické skvosty, podložené vesměs tonální harmonií. Jejich uhrančivá melodika získala v sytém sopránu Radostové ideální vypravěčku. Sopranistka také líčila jednotlivé příběhy s výraznou mimikou a gestikulací. Obdivuhodná byla její dynamická škála, s níž si došla od nejvybranějšího pianissima až k dramatickému výrazu. Argentovy písně jsou vyloženě populární titul, který spojuje atraktivní hudební základ s brilantním skladatelským řemeslem. Provedení obou interpretů zapůsobilo na posluchače svou netuctovou líbivostí a uhrančivou melodikou.

Miroslav Beinhauer a Pavla Radostová. (Foto: Aleš Honus)

Ve druhé skladbě se představil Beinhauer u klavíru v sólové kompozici Sonnengesichter II Klause Langa. Současný rakouský skladatel, varhaník a improvizátor Lang postavil své dílo na opozici dlouhých tónů a rozvolněného rytmu, který působil až meditačním dojmem. Dílo bylo opět koncipováno spíše z tonálních souzvuků a pozitivních harmonických prostředků. Beinhauer zahrál Langovu kompozici s potřebným vnitřním klidem a zřetelem na kvalitu tónu.

Miroslav Beinhauer a Pavla Radostová. (Foto: Aleš Honus)

Posledním bodem první části večera byl písňový cyklus Milenci na slova Boženy Benešové českého skladatele Aloise Háby. Beinhauer opět spolu s Radostovou rozezněl tento dramaticky vzletný Hábův opus s pochopením pro výstavbu a ideální vyznění. Bohužel jim neprospěla akustika sálu, která byla spíše tříštivá a ani při nejlepší vůli umělců nebylo vždy zpívané slovo srozumitelné. Hábův cyklus je ostatně zvláštní, dosti komplikované dílo, které není pro podobný typ koncertů příliš vhodné.

Po přestávce Beinhauer sólově rozezněl Phrygian Gates současného Johna Adamse. Jedna z nejrespektovanějších kompozic předního amerického skladatele plyne téměř v jednom kontinuálním běhu bezmála třiceti minut, ve kterých se vrství tónové konfigurace na způsob hudebního minimalismu. Inspirace tímto stylem je ovšem pouze částečná, neboť Adamsova skladba má velmi osobité řešení a průběh. Beinhauer zahrál Phrygian Gates znamenitým způsobem. Nekompromisně přesný ve všech repetitivních strukturách a vzorcích, důrazný v dynamické výstavbě, která místy zněla jako zvuková architektura nebývalých rozměrů.

Miroslav Beinhauer. (Foto: Aleš Honus)

Umělci také včas zareagovali na potlesk publika po závěrečné skladbě a zopakovali ještě jednou vybranou píseň z cyklu Dominicka Argenta. Vánoční koncert Miroslava Beinhauera a Pavly Radostové byl po umělecké stránce vydařený a inspirativní. Pozornost si ovšem zaslouží fakt, že na programu nebyl jediný titul s vánoční tematikou. Odvážná dramaturgie koncertu vsadila všechny karty na soudobou hudbu, což není samozřejmě na škodu, ale větší slohový záběr by možná ve výsledku přinesl kýžený kontrast.

Důvodem k zamyšlení je také absence mluveného slova, které se omezilo pouze na krátké poděkování sponzorům, bohužel už netoliko na poděkování lidem za jejich účast a podporu. Publikum na vánočních koncertech podle mého názoru očekává poněkud laskavější atmosféru. Svou roli by v tomto ohledu sehrála přátelská moderace, která by překonala imaginární vzdálenost mezi zúčastněnými stranami. I přes zmíněné postřehy je možné konstatovat, že se koncert obou umělců setkal s chápavým přijetím publika.