Šťastný může být jen člověk, který dělá šťastnými druhé. Jiří Pavlica oslavil narozeniny s Janáčkovou filharmonií

Primáš Hradišťanu, skladatel, houslista a zpěvák Jiří Pavlica svůj narozeninový koncert pojal jako velkolepou hudební oslavu i pokorné a moudré osobní bilancování. „Jako ohlédnutí i vykročení do let dalších,“ vysvětlil sám Pavlica dramaturgii, kterou v ostravském Gongu zahájil písní Jdu já, jdeš ty. Pavlicovy písně se odjakživa vyhýbají banalitám a povrchnosti, možná proto je možné v nich číst a nacházet stále nové inspirace a významy. To je i případ písně Svět se mi vznášel s úžasným textem nezapomenutelného Jiřího Brabce, kterou primáš Hradišťanu rozezněl v rychlém tempu nejprve na grumle.

Pavlica nezapomněl ani na své ponornější písně: orientálně zbarvený Otvéšta Filosof Konstantin zazněl ve staroslověnštině, a když Pavlica vyprávěl, jak revolučním činem bylo přijetí tohoto jazyka mezi církevní, cítil člověk bezmála úctu a hrdost na odkaz našich předků. Šéf Hradišťanu nezapomněl ani na letitou spolupráci s ostravským Komorním orchestrem Leoše Janáčka a Janáčkovou filharmonií provedením instrumentální kompozice Velehradské tance. V té se blýsknul sólovým výstupem nejen Pavlica, ale i klarinetista David Burda a hráč na perkuse Josef Fojta.

Ze čtvrtečního koncertu v Gongu. (Foto: Martin Straka)

„Snad každý autor pochybuje o tom, co dělá,“ řekl Pavlica před další písní Poslední list na verše Vladimíra Holana. Zpěvu se ujal společně s Alicí Holubovou v nádherně procítěném duetu. Bezprostředně poté následovala píseň Moje vina, jejíž slova napsal Pavlicův srdeční autor a básník Jan Skácel.

„Za těch několik desítek let, co člověk stojí na jevišti, tak chce něco předávat,“ svěřil se Pavlica před následující písní Přejeme vám, u níž připomněl, jak se tato nevinná záležitost v době totality znelíbila komunistickým cenzorům. „V naprosto obyčejném, nezávadném textu našel i to, co tam nebylo,“ uzavřel Pavlica.

Před Písní o srdci Pavlicovi povolila struna, čehož využil k přečtení povídky jednoho salesiánského kněze. Těžko říct, zda-li dojemný příběh vycházel z reality nebo fikce, ale jako pozitivní příklad posloužil dobře. Pavlica se nebál ani osobního sdělení, které není pouze něžné a sentimentální. „Já se trošku bojím, že svět kolem nás hrubne a radikalizuje se,“ vysvětlil svou motivaci zpívat o lásce, naději a dobrých věcech.

Ze čtvrtečního koncertu v Gongu. (Foto: Martin Straka)

Adventní a vánoční čas zprostředkovaly písně Čas radosti, Sláva v vyšnijich Bogu, Puer natus in Bethelem a Děťátko se narodilo. Samozřejmě nechyběla legendární Modlitba za vodu, Vstávej, Haleluja a Studánka. Překvapení večera obstaral Pavlicův syn Marek, který kráčí jako houslista ve šlépějích svého otce. Pavlica mladší rozezněl své housle v Cikánské melodii Pabla de Sarasate a Gong jeho brilantní hru odměnil bouřlivými ovacemi. Pavlica starší neskrýval své dojetí a dlouze svého syna objímal…

Na závěr oficiální části programu ještě zaznělo Sanctus z Pavlicovy Missy brevis. Poté Pavlica prohlásil: „Možná jste se dočetli, že dnešní setkání je tak trochu při příležitosti jistého jubilea jednoho z nás,” za což si vysloužil obrovský potlesk.

Narozeniny výjimečného umělce si nenechal ujít ani ředitel Janáčkovy filharmonie Jan Žemla, který ve své gratulaci zdůraznil letitou spolupráci a předal mu stylový dárek: novou publikaci o filharmonii, která letos slaví stejné jubileum jako Pavlica: 70 let. Knihu Janáčkova filharmonie *70 lze zakoupit také v e-shopu na stránkách JFO.

Ze čtvrtečního koncertu v Gongu. (Foto: Martin Straka)

Závěr připomínal více rozjásanou lidovou zábavu a oslavu všech dobrých lidských vlastností, než běžný koncert. Oslavenec rozezpíval Gong kolegou Pásli ovce valaši. „Jde vám to čím dál líp, musíme přitvrdit,” hecoval Pavlica nadšené publikum a pustil se do improvizovaných variací, které přivodily nejeden zábavný moment.

Koncert Janáčkovy filharmonie a Hradišťanu s Jurou Pavlicou byl hojivou náplastí. Málokdy si divák odnese domů takový pocit spokojenosti, radosti a pohodového zážitku. Přitom nešlo o jeden z konzumních programů, jaké bývají obzvlášť o Vánocích k slyšení mnohem častěji než kvalitní produkce. Koncert na počest znamenitého skladatele, zpěváka a houslisty Jury Pavlici se stal výjimečnou událostí současné kulturní scény.

Hráči Hradišťanu se obvykle podílejí na sólových improvizacích. Tentokrát se však publikum dočkalo šťavnatých individuálních příspěvků také od hráčů Janáčkovy filharmonie: konkrétně šlo o trombonistu Vladimíra Ševčíka a trumpetistu Františka Adamíka, kteří dekorovali jednu z písní osobními výkony. Koncertu nechyběla ani půvabná audiovizuální projekce, která barevně podtrhla imaginativní hudbu Hradišťanu a jeho dvorního skladatele. Janáčkovu filharmonii po celý večer řídil dirigent Stanislav Vavřínek, který je s tímto orchestrem dobře obeznámen a dokáže smysluplně pracovat s jeho energií.

Janáčkova filharmonie zahrála, jak je u ní běžným zvykem: empaticky, přesně a stylově. Pavlica dokonale naplnil své krédo, které během koncertu zopakoval: „Šťastný může být jen člověk, který dělá šťastnými druhé.“

Když po více než dvou hodinách zvolal k publiku: „My vás ještě nepustíme!”, bylo v tom pevné odhodlání, že naděje k překonání všech těžkostí nikdy neumírá. Je kolem nás a stačí ji najít a přijmout.

Takto slavil narozeniny Jura Pavlica!