Žába na prameni Vojty Šňupárka je příjemné album, které zní jako návrat starých časů

Asi největším překvapením debutu Vojty Šňupárka je jeho stylové zaměření. Známý ostravský muzikant se dosud profiloval většinou v rockových a popových formacích. Žába na prameni však čerpá inspiraci z folkových vod. Je to zřejmé od první písně Letadlo, které evokuje jeho oblíbenou kapelu Nerez. Lehký nádech latiny a koncepce vokálů vtahují posluchače do domácké intimní atmosféry. „Hej, vem mě s sebou, můžeš mě pod křídla skrýt. Budu černý pasažér, co bůhvíproč odletěl?“ Letadlo je imaginární dopravní prostředek, který má jediný cíl: „Chci tě mít zase něžnou“.

Ještě důvěrněji oslovuje Šňupárek posluchače v písni Když mě máš. V jejím refrénu se skrývá sdělení, které překypuje jistotou: „Už se neboj, moje milá, než přikryje mě zem, my to spolu dotáhnem.“ V podobném duchu, jen poněkud svižněji je koncipován Bublifuk s textem Josefa Poljaka. Jeho slova jasně rezonují s typickým folkovým výrazivem: „Asi jsem na bednu / tak ve čtvrt na jednu / na jednu nasednu / a poletím / v saponátovém kokpitu…“.

K baladickému tónu se Šňupárek vrací v písni Sněží. Její něžnou atmosféru zpočátku jemně dekoruje klavír Pavla Sotoniaka. Píseň má výrazné kouzlo pomíjivého času, které se podařilo v textu vyjádřit s nádhernou metaforikou: „To se stalo někdy teď / Svět mi skočil o deset let / Mí oblíbení herci už nehrají / Držím tě za ruku / Mám prošlou záruku / A místo popela / Na hlavě sníh.“

Akustická kytara krájí počátek písně Už dávno měl jsem říct. Osobní vyznání ženě Pavle Šňupárek pojal citlivě, ačkoli přirovnání k andělovi je jednoduše konvenční. Píseň má příjemně houpavý 6/8 takt a potěší imaginativní instrumentální mezihrou, která zní jako staré dobré časy AG Fleku někdy uprostřed osmdesátek.

Na Maltě je song, který z dosavadního kurzu poměrně razantně odbočuje. Pokus o legraci Šňupárek naznačuje nejen hudebně, ale i změnou zabarvení svého vokálu. Bohužel je třeba říct, že to, co působí přirozeně třeba u takového Jiřího Krhuta, vyvolává u ostravského kytaristy spíše rozpaky.

Naopak příjemné vybočení z domácích břehů se podařilo ve francouzsky zabarvené písni Montpellier. Nezbedný text naznačuje dávnou lásku ke klukovským hrám a magnetům dětského světa. Následující píseň Na kahánku zpočátku zdobí načančané sborové vokály. Pěvecké linky se tentokrát ujal hostující Sváťa Tulej. V textu si Šňupárek sice půjčuje větu z písně Vlasty Redla, hudebně je však Na kahánku příjemnou baladou, která překvapí harmonickými proměnami a pacifistickým apelem: „K čemu jsou všechna gesta suverénních států / Když zase střílejí do lidí.“

Předposlední pecka má současný popový šmrnc a hezky vymyšlené zdvojené kytarové sólo v úvodu. Jazzem lehce ovoněná harmonie dává písni Ty ještě svítíš netuctový nádech, povedlo se také impulzivnější šansonové frázování textu Josefa Poljaka, které dělá z této písně velmi neotřelou a krásnou záležitost. Šňupárek se uprostřed songu blýskne i parádním kytarovým sólem, jehož záměrem není kvantita, ale empatická zručnost.

Poslední song Až jednou je ideální rozlučkou za osobně laděným albem ostravského kytaristy. „A najednou dojde mi / Co všechno jsem nechal na Zemi / Na půl cesty k cíli.“ Škoda jen banálního verše „Že láska vlastně vůbec není / jen Bůh ví proč tam sedí,“ který je poměrně neobratnou přiznávkou k prorockým textům Davida Stypky.

Šňupárkovo album Žába na prameni má zjevný bilanční cíl. Tam, kde David Stypka hledal „života smysl aspoň v půli“, nachází ostravský kytarista pevninu ve své rodině a důkladných mezilidských vztazích. Jeho album se nejčastěji pohybuje na příjemných vlnách folku, občas s nádechem popu, rocku, latiny a jazzu. Šňupárek si z každé stylové přihrádky bere jen tolik, kolik potřebuje, aby nahrávka byla kompaktní, držela hezky pohromadě a nepůsobila roztříštěně.

V úvodu jsme zmínili, že patrně největším překvapením je jeho zpěv. S výjimkou první písně Letadlo, která mu intonačně ani polohově prostě nesedí, a karikatury v písni Na Maltě mu svědčí spíše nižší barytonové polohy. Barva jeho hlasu je ve středním rejstříku sametová a má hezký vypravěčský potenciál.

Album Žába na prameni má výborný zvuk, pod kterým je podepsán Marek Hoblík z Českého rozhlasu Ostrava. Není u nás mnoho zvukařů, které byste poznali podle nahrávky, ale Hoblík je jedním z nich. Jeho zvuková intuice jde všem písním naproti a dokáže z nich vyzískat ideální zvukový profil. Na nahrávce se také mihlo několik spřízněných hostů.

Nejvýrazněji se v Žábě na prameni promítnul klavírista Pavel Sotoniak, jehož produkční stopa se otiskla do většiny písní. Podobně převážnou část songů odbubnoval Matěj Drabina, v dalších písničkách se mihnuli například saxofonista Michal Žáček, písničkář René Souček a baskytarista Petr Moczek. Instrumentální výkony všech protagonistů jsou vkusné a příjemně rozvlňují nekomplikovaný a rozvážný charakter nahrávky.

Album Žába na prameni mne osobně překvapilo svým folkovým nádechem. Působí do značné míry jako návrat starých časů, které v sobě nesou jemný závan nostalgie a mírného stesku. To neznamená, že by nahrávka působila pouze jako archivální retro. Jenom má zřejmé konzervativní hudební postupy, které lpí na tradičních postupech. Tradice písním odjakživa svědčí, ale musí se ještě potkat se silnou textařinou a hudebním ztvárněním. V tomto ohledu se všem písním nedařilo stejně.

Nahrávka Žába na prameni zřejmě nebude divokou kartou na poli současné produkce. Působí jako splněný sen a osobní vyznání, které udělá radost blízkým i vzdáleným.

Vojta Šňupárek: Žába na prameni. Celkový čas: 32:07. Musicraft Artists & Label Services, 2003.