Festival Ostrava Kamera Oko 2023: Dívat se na svět čočkou objektivu je výsostné umění

Patnáctý ročník úzce profilované filmové soutěže a přehlídky kameramansky výrazných filmů proběhl letos v opožděném, listopadovém termínu. Jubilejní ročník rozvíjel a potvrzoval nastolené principy a snahy organizátorů festivalu, kterými jsou ředitelka festivalu Gabriela Knýblová a hlavní dramaturg festivalu Jakub Felcman.

Cílem organizace je konfrontovat diváky s novými kameramanskými postupy a prezentovat filmová díla s výrazným vizuální zpracováním. Festival i přes svůj poměrně zralý věk je pořád jaksi elitním a komorním v tom smyslu, že ho navštěvuje menší, za to oddanější skupina návštěvníků, očekávající velké a náročné filmové opusy, které z hlavní části formuje oko kameramanky či kameramana.

Jakub Felcman. (Foto: Martin Šenkypl)

Nedílnou součástí ostravského filmového festivalu je účast významných hostů ve svém oboru, tedy kameramanek a kameramanů, a také unikátní pomyslný vrchol festivalu, audiovizuální noc. Pro úplnost dodejme, že se jedná o koncerty progresivních, povětšinou menšinových hudebních žánrů, které doprovází vizuální doprovod v podobě projekcí a světelných efektů.

Letos byl přizván významný polský kameraman Jacek Petrycki, který rovněž vedl svou kameramanskou masterclass. Tento matador, který spolupracoval například s Krzysztofem Kieślowským a dalšími, ve svém hodinu a půl trvajícím výstupu promluvil o způsobech, jak přirozeně a účelně propojit hraný film s archivním dokumentárním materiálem. Všechny své teze a inovátorské postupy demonstroval na ukázkách z filmu Černý čtvrtek (2011), který vytvořil s režisérem Antonim Krausem. Svůj výstup měl Petrycki připravený do posledního detailu a bylo tak znát, že jako profesionál nenechává nic náhodě a pracuje vždy s řádnou přípravou.

Tomáš Slunský. (Foto: Martin Šenkypl

Filmový program byl sestaven dílčími dramaturgy, kteří také výběr svých filmů uvedli v širším kontextu před samotným promítáním. Jedním z nových dramaturgů je v pražsko-ostravském organizačním týmu i domácí člen Tomáš Slunský. Ten se výrazně zapsal do povědomí svou agilní činností v ostravském kulturním prostředí, zásluhu má mimo jiné na založení filmového klubu v kulturním centru Provoz.

Program nabízel novinky z české, ale hlavně ze světové filmové produkce. Často se jednalo o naprosté novinky, a to většinou z mezinárodních koprodukcí. Mezi výrazné kameramanské počiny se řadil film Lidská vlna 3 (2023) režiséra Eduardo Williamse. Tento dvě u půl hodiny trvající opus boural všechny hranice, které divák do té doby mohl mít o filmové kameře. Argentinský experimentální film byl točen kamerou se záběrem 360 stupňů. Sledovat obraz bylo stejně náročné a dobrodružné, jako se zmítat ve střípcích postav a dialogů, které se nořily a zanikaly mimo záběry. Filmové fanoušky tento snímek uzemnil závěrečnou katarzí, kdy v posledních záběrec kameraman odhodil svou kameru a snímal její pád do vzdálených polí od filmové lokace.

Kino Etáž. (Foto: Martin Šenkypl)

Páteční a sobotní pozdní večer patřil audiovizuální tvorbě. V galerii pro současné umění Plato Bauhaus probíhaly dva večery pod záštitou dvou rozličných kurátorů. Páteční večer byl v dramaturgické péči Nely Klajbanové (mimo jiné dramaturgyně olomouckého PAFu a zakladatelky literární přehlídky LITR). Klajbanová přizvala spřízněné umělce Ester Grohovovou (expandcollapse), Jonatána Patričáka (Isama Zing) a Elišku Kociánovou (Ae Ore), kteří připravili projekt Ignition přímo pro prostory Plata. Ambientně pojatý páteční večer návštěvníky vyzval k meditativní hře světel a hudby.

O poznání energičtější byl večer následující, dramaturgicky připravený Ondřejem Lasákem (mimo jiné zakladatel labelu Genot Centre). Opět v Platu, po nepříjemných zvukových komplikacích, které znehodnotily výstup amerického dua MSHR, zazářil rakouský producent Jung an tagen. Matematicky přesný hudební jazyk tvořený kódy a maticemi narušoval výstředními, vysokofrekvenčními pasážemi. O nádherný vizuál se postaral Rainer Kohlberger. Taneční závěr večera obstarala umělkyně s dvojznačným pseudonymem Evil Medvěd.

Evil Medvěd. (Foto: Martin Šenkypl)

Letošní ročník, který se konal opět v několika ostravských kinech a prostorách, potvrdil svou profesionalitu a žánrovou otevřenost. Krásné komorní kino Etáž bylo na prodloužený víkend útočištěm náročných filmových diváků i místem, kde usedla mezinárodní porota, sestavená ze zkušených kameramanů.

Otevírá se nakonec pouze zásadní otázka pro místní rezidenty – proč kino v srdci Vítkovic, s naprosto nadstandardním zvukem, funguje pouze jednou za rok při příležitosti festivalové přehlídky? Opravdu se nenajde schopný a vizionářský provozovatel moderního a plně připraveného kinosálu?