Skončil Festival divadel Moravy a Slezska, hlavní cena putuje do Martina

Tématem besedy však nebylo jen porovnání inscenací Šikmý kostel Divadla Petra Bezruče a Krzywy kościół Polské scény Těšínského divadla, jak na první pohled napovídá samotný název diskuzního panelu. Tématem byly divadelní inscenace vycházející z tematiky ostravského a těšínského regionu, nastudované nejrůznějšími inscenačními týmy v divadlech na obou stranách polsko-české hranice.

Renata Putzlacher-Buchtová nabídla možnost vzpomenout na mnoho inscenací. Začala téměř kultovní Průběžnou O(s)travou krve Komorní scény Aréna autorů Radovana Lipuse a Petra Hrušky z roku 1994 a vedla debatu až po obě výše jmenovaná divadelní uchopení románu Karin Lednické, ve zpracování inscenačních týmů vedených režisérkou Jankou Ryšánek Schmiedtovou v Divadle Petra Bezruče a režisérem Radovanem Lipusem na Polské scéně Těšínského divadla.

Ze sobotní besedy. (Foto: Těšínské divadlo)

Průběh besedy prokázal význam regionální tematiky jako zdroje pro vytvoření divadelních inscenací v divadlech působících ve stejném regionu. Pokud nahlédneme na divadlo jako na dialog mezi jevištěm a hledištěm, pak je zřejmé, že jako takový nejlépe probíhá, když obě jeho strany dobře znají předmět nebo téma, o kterém se hraje. Pokud tedy divák, přítomný na představení, vidí na jevišti zobrazený život v místě, ve kterém žije, nebo divadelní zpracování dějinných událostí, případně přenos literárních děl vycházejících z historie i současnosti života v regionu, je téměř vždy zaděláno na úspěch takové divadelní práce.

Beseda zároveň ukázala i rozdíly mezi inscenacemi vzniklými v ostravských divadlech a v divadelních institucích Těšínska, i k němu přiléhající části Polska. Ukázalo se nejen to, že obsahem takových inscenací často bývá práce horníků a hutníků či život hornických a hutnických, ale i venkovských rodin, ale také skrytá či viditelná tvář měst v regionu, jak například dokládá podtitul Scénická škytavka/Pokus o duši města Lipusovy inscenace Průběžná O(s)trava krve.

Na druhé straně je to právě Šikmý kostel Karin Lednické, který otevírá i historii soužití většinového a menšinového obyvatelstva, jak na Karvinsku, tak v Těšínsku/Zaolží.

Sošky pro vítěze. (Foto: Těšínské divadlo)

Letošního ročníku česko-těšínského divadelního festivalu se zúčastnily divadelní soubory z Moravskoslezského a Olomouckého kraje, ale také z Jihočeského kraje, z Polska a ze Slovenska. Diváci mohli jednotlivá představení sledovat na Velké scéně Těšínského divadla, v jeho studiu B 52 a také na jevišti Kulturního a společenského střediska Střelnice v Českém Těšíně. Jednotlivé umělecké počiny sledovala studentská o odborná porota.

Cenu za nejlepší inscenaci získal Sen noci svatojánské v podání Slovenského komorního divadla Martin. Cenu za nejlepší ženský herecký výkon získala Teresa Schel z Jihočeského divadla České Budějovice za roli v inscenaci Holky a kluci. Cenu za nejlepší mužský herecký výkon získal herec Slovenského komorního divadla Martin Tomáš Grega za roli Puka ve Snu noci svatojánské. Zvláštní cena poroty byla udělena Studiu Sztuki Boguslawa Stupczynskiego za inscenaci Polaniarze. Cenu studentské poroty získaly Karolína Hýsková a Anna Bangoura za mimořádnou hereckou souhru v inscenaci Dvě čárky Divadla Loutek Ostrava.

Cena ředitele Těšínského divadla byla udělena Katarzyně Kluz za roli Franczizsky v inscenaci Krzywy kościół Polské scény TD. Cena diváka putuje do ostravského Divadla Mír za inscenaci Ledvina.