Provozovatelky Galerie Díra: Letos konečně dostáváme dlouho očekávanou zpětnou vazbu

Holky, omlouvám se za triviální otázku hned v úvodu, bez ní to ale nejde: Jak vznikla galerie Díra?

Petra: V roce 2015 jsem společně se Zuzanou Šrámkovou absolvovala studium na ostravské Fakultě umění v Ateliéru tvůrčí fotografie pod vedením Michala Kalhouse. Obě jsme se věnovaly analogové fotografii a s koncem studia jsme ztratily místo, kde bychom mohly vyvolávat a zvětšovat fotografie. Vznikl tak nápad založit sdílenou fotokomoru. Sešly jsme se s Martou Pilařovou, slovo dalo slovo a za krátký čas jsme stěhovaly vybavení do úklidového kumbálu na Dole Hlubina. Je však také velmi důležité říct, že komora by nefungovala nebýt fotografických nadšenců, kteří nám hned od začátku fandili a komoře darovali vybavení od zvětšováků až po pinzety. Paralelně s tímto projektem Zuzka připravovala Chee Chaak festival a s přibývajícími povinnostmi už na komoru nebyl čas. Začala jsem ji proto vést sama a stěna před komorou se zdála jako zajímavé místo na výstavy. Koncem roku 2016 byla zahájena první výstava slovenského fotografa Vladimíra Koštiala s názvem Hledání a už to šlo.

Jaký byl vývoj galerie a její proměny v čase?

Petra: Ze začátku to byl navenek dost punk, i když si myslím, že uvnitř jsem to brala dost vážně. Peníze nebyly, na vernisáž jsem vždy něco upekla anebo vzala, co dům dal, víno sponzoroval Provoz. Autory výstav byli přátelé, známí a všichni vystavovali bez nároku na honorář. Myslím, že jsme to brali jako pomoc jeden druhému. Taková umělecká solidarita. Takto se to táhlo až do roku 2019. Majitel Dolu Hlubina rozvázal spolupráci s Provozem a přišlo první stěhování. K posledním dvěma výstavám se ke mně připojila Terezie a do nového prostoru jsme šly už společně. Navázaly jsme spolupráci s Domem kultury města Ostravy a prostory, které nám nabídli, definovaly, jaký druh galérie budeme.

Terezie: Asi bych ještě podotkla, že nový začátek Galerie Díra v prostorách DKMO byl zahájen výstavou dnes již nežijícího brněnského fotografa Miloše Budíka. Měly jsme tenkrát s Petrou obrovskou radost, že kurátor Lukáš Bártl výstavu nabídl. Vernisáž se ale bohužel uskutečnila bez autora a ve velmi úzkém kruhu, neboť zrovna začala přísná protipandemická opatření. Tenkrát jsme se s Petrou rozhodly dělat vedle katalogů také videa s komentářem kurátorů, která pro nás natáčel Tobiáš Petrůj společně s Lucií Petrůjovou, naší kamarádkou a tehdejší kolegyní. Pandemie nás určitě nakopla k jinému uvažování o galerijním provozu a intenzivnější komunikaci s veřejností.

Z výstavy Libuše Jarcovjákové.

Na to, že je to vaše první větší kurátorská práce, vedete galerii velmi profesionálně. Tisknete krásné katalogy k výstavám, pořádáte komentované prohlídky, hlavně ale zvete zvučná jména, za kterými stojí neochvějná kvalita – naposledy to byli Jaroslav Pulicar nebo například Libuše Jarcovjaková. Jak moc je složité přesvědčit takové persony, aby vystavovali v Díře?

Petra: Jsme moc rády, že to takto vnímáš. V roce 2021 jsme dostaly první grant a daly jsme samy sobě podmínku, že každá výstava musí mít katalog. Výstava je pominutelná a chceme, aby nejen autorovi, ale i nám po ukončení výstavy zůstalo něco hmatatelného.
Při sestavování plánovaných výstav si většinou povíme: Ten autor má perfektní věci, to by v Díře vypadalo super. Napíšeme e-mail, pošleme fotky prostoru, a buď se autorovi líbí, nebo ne. Naše prostory jsou a byly dost bizarní a dá se říct, že každý vystavující z nich byl zatím nadšený.

S Libuškou to bylo trošku jinak. Seznámily jsme se na prvním ročníku OstravaPhoto a mne její věci velmi dojaly. Až tak, že jsem celou její výstavu proplakala. Michal Kalhous mě Libušce „práskl“, daly jsme se do řeči a myslím, že jsme si padly do oka. Po letech jsem ji oslovila a bylo pro mne velmi příjemným překvapením, jakou důvěru do nás vložila. Často je to však o osobních setkáních. Seznámíme se na vernisážích či festivalech a dojednání výstavy je potom přirozené.

Výjimečným případem je například spolupráce s Pavlem Matouškem z Ústí nad Labem. Vyhlásili jsme open call a Pavel byl jedním ze dvou vítězů. Jeho výstava proběhla ještě v prostoru na Dole Hlubina a od té doby s námi spolupracuje jako externí kurátor. Každý rok přivede do Díry skvělé autory. Tato spolupráce nás velmi těší a jeho výběr je vždy zárukou skvělé výstavy.

Terezie: Já jen dodám, že Pavel Matoušek do Ostravy pravidelně dováží velmi kvalitní ochutnávku toho, jak o fotografickém médiu a jeho možnostech uvažují studenti v ateliéru Lukáše Jasanského na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně.

Z výstavy Otakara Matuška. (Foto: Daniel Novotný)

Líbí se mi koncept, podle kterého se v galerii střídají zvučná jména s neznámými autory, dokonce i se studenty středních uměleckých škol. Jaký je váš klíč, podle kterého si vybíráte vystavující?

Terezie: Z dob studií si obě velmi dobře pamatujeme, jak je pro začínajícího autora důležitá prezentace v galerijním prostoru a s ní spojená zpětná vazba, proto je pro nás jednou z priorit také spolupráce s mladší generací, včetně studentů středních uměleckých škol. Musí to být skvělý pocit vystavovat například po Libuši Jarcovjákové… To třeba strašně závidím Vojtěchu Vítkovi, který je absolventem Střední školy služeb a podnikání v Ostravě-Porubě. Těší mě, že si získáváme stále větší pozornost také u teenagerů, kteří nejenže naši činnost sledují na sociálních sítích, ale především reálně navštěvují vernisáže a další akce doprovodného programu jako jsou přednášky nebo workshopy.

Zastavme se u těch doprovodných programů – vím, že toho pro veřejnost děláte hodně. Můžeš rozvést všechny vaše aktivity?

Terezie: V návaznosti na výstavy se v poslední době snažíme program obohatit o komentované prohlídky a přednášky s autory. Dále pak veřejnosti nabízíme workshopy zaměřené především na klasickou fotografii, včetně její experimentální polohy. Mě osobně teď v poslední době zajímá hledisko samotného procesu analogové fotografie a uplatnění různých alternativních přístupů jako je například příprava D.I.Y. vývojek šetrných k životnímu prostředí. Tyto procesy mají ještě další přidanou hodnotou – běžnou fotokomoru lze totiž jednoduše realizovat venku a pracovat tak v těsném kontaktu s prostředím, které nám nabízí nepřeberné množství rostlin vhodných právě pro přípravu alternativních vývojek. Na rok 2024 připravujeme mimo jiné také cyklus takovýchto workshopů.

Petra: S postupem času máme pocit, že se začínáme stávat součástí ostravské kulturní scény, s čím souvisí i podílení se na akcích, jako je například Ostravská muzejní noc, v rámci které jsme připravili workshopy jako „vyfotografuj se krabicí od bot” a recyklační workshop strukáže. Obrovská účast veřejnosti nás povzbudila k dalšímu a intenzivnějšímu plánování doprovodných programů. Jak už Terka vzpomínala, plánujeme také sérii workshopů, zaměřených na šetrnější vývojky a k tomu nabízíme skupinové a individuální kurzy černobílého negativního a pozitivního procesu. Na výstavách často slyšíme od návštěvníků, že by se chtěli o autorovi a výstavě dozvědět více, ale na vernisáži, kde je přítomný autor, to buď nestihnou, anebo se ho zkrátka stydí oslovit. Komentovaná prohlídka či přednáška je tak skvělé doplnění výstavného projektu.

Ostravská muzejní noc v Galerii Díra. (Foto: Lukáš Ston)

Na rok 2025 se chystá obnovení ostravského festivalu fotografie OstravaPhoto, budete se na něm nějak podílet?

Petra: OstravaPhoto je projekt s obrovským potenciálem a nás mrzelo, že po druhém ročníku další příprava vyšuměla. Vedení projektu proto převzala Lucie Petrůjová a Galerii Díru pozvala jako spoluorganizátora. Projektu poskytneme zázemí a společně s ředitelkou budeme připravovat výstavy, doprovodný program a vše potřebné, aby třetí ročník proběhl hladce a úspěšně. Věříme, že tak jako na předchozích ročnících, se nám i tentokrát podaří propojit ostravské kulturní instituce a OstravaPhoto se zapíše do kalendáře pravidelných akcí.

Terezie: Pro mne to bude nová zkušenost a těším se na ni.

U budoucnosti zůstaňme – jaké jsou vyhlídky pro Díru v blízké budoucnosti, popřípadě v následujícím roce? 

Petra: Na rok 2024 připravujeme bohatý program složený z etablovaných umělců, ale i z umělců, kteří své místo na poli fotografie stále hledají. Navýšily jsme také počet výstav a rozšířily spolupráci s kurátory. Návštěvníci se tak mohou těšit například na výstavu Iren Stehli s dokumentárním projektem o Libuně nebo výstavu Barbory Cicoňové, kterou pro Galerii Díra připraví kurátor Lukáš Bártl.
V doprovodném programu nebude chybět ani představení nových knižních fotografických publikací, například Tomáš Pospěch představí formou besedy knihu Karla Bucháčka Přidušené město. Máme nachystaných ještě pár třešniček, ale to si necháme jako překvapení.

A co se týče naší adresy, kdo ví. Možná v budoucím roce dospějeme a usadíme se konečně na stálé adrese, zatím ale nebudeme předbíhat.

Terezie: Určitě se s Petrou shodneme, že letošní rok nám konečně přinesl dlouho očekávanou zpětnou vazbu. Posunem do centra města a získáním prostor bývalé Ta Magiky se naše činnost dostala více do povědomí ostravského kulturního života. Právě díky tomuto specifickému prostoru nás v souvislosti s programem festivalu Ostravské dny oslovil Martin Režný, kurátor projektu Minimaraton elektronické hudby. Takové spolupráce si vždy velmi vážíme a těšíme se z ní. Věřím, že si programem na rok 2024 udržíme zájem nejen ostravského publika, ale i toho přespolního. Doufám také, že pokud se snad někdy usadíme na trvalé adrese, tak náš ryze nomádský charakter v sobě sice úplně nezapřeme, ale přetavíme jej v nové kvality.