Múzy Ilji Hurníka zažily další ročník. Soutěž dává křídla novým talentům

Není špatné vnímat umění jako hru podle nějakých pravidel. Můžou to být občas i pravidla, která právě zavedená pravidla ruší. Každá hra má totiž jednu úžasnou vlastnost. Všichni, kdo se jí účastní, mají určitou šanci na vítězství. I výhra totiž může mít mnoho podob a nemusí být vždy spojena s objektivně nejlepšími výsledky.

Múzy Ilji Hurníka nejsou nastaveny na černobílé binární vnímání slov úspěch a nezdar. Proto v hudební části soutěže nebyl nikdo, kdo by odešel s prázdnou. Tradiční tři varianty ocenění v podobě zlatého, stříbrného a bronzového pásma dostali skutečně všichni, kdo se soutěže zúčastnili. Možná i proto jsou Múzy Ilji Hurníka rok od roku oblíbenější.

Ze soutěže Múzy Ilji Hurníka. (Foto: Milan Bátor)

Jako by člověk vešel do jiné dimenze. Člověk se ocitne ve škole, která není školometská, zažije přátelskou atmosféru bez stresů, hecování a řevnivosti, jak to někdy bohužel bývá na soutěžích, které slynou svou vážnou pověstí. Na Múzách Ilji Hurníka jsem spatřil jen obyčejné úsměvy. Před výkony, a hlavně i po nich. Nikde slzy ani zklamání, a když už malý smutek, tak jen proto, že se něco povedlo méně a ne více. To je ale v pořádku. Kdyby nic nebylo lepší nebo horší, nic by nestálo za námahu. Rozhodně však nikdo neodešel s pocitem prázdna a marnosti.

V hudební části přehlídky soutěžilo několik stovek dětí. Nejmladším bylo okolo šesti let, nejstarším táhlo na dvacet. Tradičně nejhojnější účast měly nástroje klavír a flétna. Vůbec nejpopulárnější je ale zpěv. Třikrát se na pódiu mihlo také violoncello a šestkrát housle. Dvakrát se objevila klasická kytara a jednou dokonce i trubka a tuba! Nechyběly ani saxofony a klarinety, které bývají na Múzách celkem pravidelně.

Ze soutěže Múzy Ilji Hurníka. (Foto: Milan Bátor)

Výkony byly opravdu kouzelné! Některé mladé dámy si připravily nejen hudební, ale i choreografické ztvárnění! Viděli jsme pojetí s tancem, mrkáním do rytmu, gestikulací rukama, pažemi, mimikou a hrou obličejových svalů. Slyšeli jsme písně v českém jazyce, slovenštině a angličtině, někdy dokonce s výslovností lepší, než mají někteří dospěláci. Zazněly i songy ve specificky krásném těšínském nářečí.

Múzy jsou zaměřeny na současnou hudbu a hudbu 20. století. V tom vidím jednu z nejdůležitějších premis této soutěže. Soudobá hudba je mladým lidem srozumitelnější a bližší. Její struktura je často jednodušší než složitější starší formy, a může tak být pro malé interprety ideální bránou do hudebního mikrokosmu. Moc mě potěšily písně a skladby skvělých českých skladatelů Bohuslava Martinů, Luboše Sluky, Ilji Hurníka, Pavla Jurkoviče, Petra Ebena, Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého, Petra Skoumala, Jaroslava Uhlíře a celé řady dalších. Ze současných ostravských autorů nechyběly oblíbené skladby Markéty Dvořákové. Jako pohlazení zazněla závěrečná píseň Andělská legendární Zuzany Navarové.

Múzy jsou zaměřeny na současnou hudbu, která je tak pestrá, jak jen dokáže člověk vnímat. Věřím, že se v příštích letech dočkáme také skladeb mladších generací, které patří k tomu nejlepšímu, co česká hudba může v současnosti nabídnout. Řada z nich pochází z tohoto kraje: Beata Hlavenková, Dorota Barová a celá řada dalších jsou osobnostmi, které mohou mladým lidem ukázat tu správnou cestu.

Ze soutěže Múzy Ilji Hurníka. (Foto: Milan Bátor)

Bohužel další nástroje ovšem na Múzách chyběly, což je škoda. Ilja Hurník uměl o všech tak poutavě vyprávět. Právě v této době, kdy hudba funguje pro většinu mladých lidí jako svého druhu terapie a relaxace, je možné objevit ten svůj a díky tomu i nový netušený svět. S hudbou nepřichází totiž jen úmorné hodiny cvičení, ale také nová přátelství, zážitky a zkušenosti.

Několik vět zasluhuje také provedení těch, kteří mladé soutěžící doprovodili. Klavírní spolupráce je polovina hotového díla. Je skvělé, že většina doprovázejících pianistů pojala tuto práci s naprostou zodpovědností. Hráli šetrně, dynamicky ohleduplně a byli dětem oporou. Jako problematické naopak vnímám některé úpravy, které devalvují originální znění, respektive z něj dělají něco, co se s kvalitou původního díla rozchází. Tady je v některých ohledech velká rezerva a výzva pro pedagogy, kteří skladby dětem vybírají. Na kvalitě úpravy také záleží.

Múzy Ilji Hurníka jsou v průběhu školního roku jednou z prvních soutěží. Takový příjemný, rodinný a nenásilný start, kde si soutěžící mohou v klidu a bez nervů obehrát program a ověřit si spoustu věcí, které vyplynou pouze na pódiu. Organizace soutěže proběhla i letos bez zádrhelů, v příjemném a pohostinném prostředí. Není divu, že je rok od roku populárnější a že se na Múzy některé děti jako dobří holubi vracejí. Ilja Hurník by z toho měl, tuším, velkou radost.