Ostravský barytonista Pavel Divín po triumfu na slavné pěvecké soutěži: Hecoval jsem se se zaťatou pěstí!

Po Karolíně Levkové a Theodoru Šimáčkovi jsi dalším, kdo se vydal na prestižní pěveckou soutěž. Co tě do Karlových Varů přivedlo a jaká byla tvá očekávání?

Zhruba na začátku tohoto roku jsem se rozhodl, že nakopnu svou operní kariéru. Už devět let operní zpěv studuji, ale právě na začátku roku jsem si řekl, že tomu dám většinu své energie. Postupně se mi začalo víc a víc dařit. Začal jsem dostávat opravdu skvělé ohlasy od mnoha zasvěcených lidí v operním světě v Ostravě, kteří mi mimo jiné silně doporučovali se soutěže zúčastnit s tím, že mám velké šance na dobré výsledky. Takže to byl pro mě impuls do toho jít.

Měl jsi nějaké předchozí zkušenosti ze soutěží?

Pět let zpět jsem se zúčastnil písňové kategorie, která pro mě skončila v prvním kole, takže i jakýsi reparát mě motivoval se do Varů vrátit. Očekávání byla poměrně velká. Já jsem se na tu soutěž opravdu několik měsíců připravoval a poslední dva velmi intenzivně. Věděl jsem, že když budou podmínky ideální, tak úspěch pravděpodobně přijde. Zejména v písni jsem očekával umístění, program jsme podle mého názoru připravili velmi dobře.

Tvá intuice tě nezklamala, za písňovou interpretaci jsi získal úžasné první místo! Jak tomu bylo v operním zpěvu?

Prvního místa si nesmírně vážím a doufal jsem v něj, i když jsem i tak byl příjemně překvapený. Cítím obrovský vděk. V opeře jsem byl otevřený čemukoli. Je to neskutečně těžko předvídatelná kategorie, kdy člověk neví, jaká bude konkurence a zda mu sedne v danou chvíli program. Třetí místo splnilo mé ambice, určitě mohlo být hůř. Zároveň si myslím, že kdybych udělal některé věci trochu jinak, tak bych mohl sahat i po druhém místu. Na první místo to ale stoprocentně nemohlo vyjít, jak kvůli schopnostem a formě, tak zejména konkurenci. Letošní vítěz byl suverénní a nedosažitelný.

Pavel Divín. (Foto: Adam Živnůstka)

Díky za velkorysé zhodnocení. Jaký program jsi zvolil v písni a čím si vysvětluješ, že se ti povedlo tak skvělé umístění?

V prvním kole jsem si vybral Auf dem Flusse ze Zimní cesty Franze Schuberta. Další dvě písně jsem volil z tvorby Antonína Dvořáka. První kolo bylo ošemetné. Zde jsem se trochu bál, aby mě posunulo dál, ale klaplo to. Ve druhém kole jsem zpíval Dvořákovu sedmou Biblickou píseň. Ta mi hodně sedí a navíc jsem měl v zádech skvělou přípravu s mým pedagogem zpěvu Martinem Gurbaľem, který dělá biblické písně naprosto úžasně. Další píseň od Petra Iljiče Čajkovského byla příjemným mezistupněm a zároveň povinností vůči podmínkám soutěže. Ale to, co mi zjevně pomohlo získat první místo, byly Bačovské piesne od slovenského skladatele Eugena Suchoňa. Zpívám je už tři roky a je to neskutečná vypalovačka: skvělá efektní věc, která postupně graduje a vyhovuje mému temperamentu a nátuře.

Takže se ti jejich provedení povedlo a tušil jsi úspěch! Vyhovuje ti píseň víc než operní přednes?

Přesně! Když jsem dozpíval, tak jsem tušil, že můžu pomýšlet na nejlepší možný výsledek. Díky za skvělou otázku ohledně toho, co mi sedí více. Před pár měsíci bych řekl, že písně jsou pro mě těžší než opera, ale zrovna na soutěži jsem si uvědomil jednu věc. Opera je opravdu náročná v hledání hlasového oboru, který se navíc pořád mění. Mám na mysli hlas a jeho vývoj. Co se týče písně, jak jsem už říkal: některé zpívám roky a vždy se mi zpívají skvěle. Árie se někdy zpívají půl roku skvěle a pak se s nimi najednou trápím. Takže to, že písně jsou specifické na styl, ale méně vyhraněné na hlasový obor, mi nakonec přineslo úspěch.

Na soutěži tě doprovázel známý ostravský klavírista Michal Bárta. Jak ti vyhovuje jeho klavírní spolupráce?

Michal Bárta se na mém výsledku obrovsky podílel, dokonce dostal i ocenění za vynikající klavírní doprovod. Dokážu si představit, že bez jeho umění a pomoci bych to nemusel urvat. Navíc spolu hrajeme už pět let, takže si perfektně rozumíme a jsme báječně sehraní.

Jak to bylo v operní kategorii?

První kolo bylo velmi povedené a myslím, že jsem porotu zaujal. Program jsme sestavili z árií z Mozartovy Figarovy svatby, Dvořákovy opery Čert a Káča a Dona Pasquale Gaetana Donizettiho. Na druhé kolo jsem se těšil, protože jsem zpíval svého oblíbeného Rodriga z Dona Carla. To je árie, která mi neskutečně sedí, ale bohužel se zdaleka nepovedla tak, jak jsem si představoval. Za postup do finále jsem byl tedy hrozně moc vděčný a v danou chvíli jsem ho ani nečekal. Do finále jsem si to šel hlavně užít, protože jsem věděl, že árie Eri tu z Verdiho opery Maškarní ples, je nesmírně těžká a momentálně nepříliš vhodná pro můj hlas a vývoj. Zde vidím možnost pro zlepšení příště.

Pavel Divín. (Foto: Adam Živnůstka)

Klíče k úspěchu jsou tedy ideálně zvolený repertoár, skvělá příprava a štěstí na klid a pohodu během provedení, je to tak?

Naprosto souhlasím, byť jak jsem zmínil výše, štěstí na ideální podmínky se dá přípravou zařídit. Zpěvák by měl mít pro úspěch vynikající nejhorší standard… To je moje motto. (smích)

To je kouzelné motto. Ty jsi ale nezískal jenom první a třetí cenu. Čím jsi dál porotu zaujal a jaké další ocenění jsi získal?

Je to tak, získal jsem cenu ředitele Českého rozhlasu Plzeň Davida Jakše pro nejlépe umístěného českého pěvce v kategorii píseň, jejíž součástí je nahrávání v Českém rozhlase. Dále jsem obdržel cenu Hejtmana Karlovarského kraje Petra Kulhánka pro nejlépe umístěného českého pěvce v kategorii píseň v podobě koncertu v Galerii umění v Karlových Varech.

Krásné, srdečně gratuluji k těmto možnostem. Dá se říci, že se jedná o tvůj největší umělecký úspěch? Jaké jsi měl pocity po vyhlášení výsledků?

Asi bych řekl, že ano. I podle množství gratulaci to tak vypadá. (smích) Pocity byly skvělé hned po vystoupení. Po druhém kole v písni jsem se ihned začal hecovat se zaťatou pěstí, tak jsem byl rád, že se mi to povedlo! Takže pocity z výkonu byly možná větší než samotné vyhlašování…(smích)

Dobrá nadsázka. Stalo se ti během soutěže něco nečekaného? Co tě potěšilo, překvapilo nebo pobavilo?

Úsměvné byly pro mě boje s klimatizací na pokoji. Byť byla vypnuta, tak stále hučela a řešil jsem to celý týden. Toto je docela dobrá zkušenost. Za ten týden jsem zjistil, že několikadenní soutěže nejsou až tolik o samotném výkonu, ale o prostředí a o tom, jak vyplnit čas mezi vystoupením. Boj s nespavostí na hotelu, zima… Je to opravdu náročné. O to více člověka těší, když navzdory všemu uspěje.

To rozhodně! Opravdu dobrá zkušenost. Soutěž je úspěšně za tebou, jaké další výzvy tě čekají?

Ta největší mě čeká v podobě role Jana Tausendmarka z Braniborů v Čechách v Divadle Antonína Dvořáka v Ostravě. Hned po příjezdu domů se hodlám stoprocentně věnovat této náročné roli až do obnovené premiéry této Smetanovy opery, která nás čeká v únoru.