Podzimní ozvěny Festivalu Slunovrat ovládl fenomenální Laco Déczi

Nerad používám slovo fenomén. Bývá často nadužíváno a někdy doslova zneužíváno ve prospěch někoho, kdo si takové označení ani zdaleka nezaslouží. Přesto nemůžu najít výstižnější pojem, kterým bych nazval jazzového trumpetistu Laca Décziho. Letos pětaosmdesátiletý fenomén vystoupil na Slunovratu už podruhé a opět vyvolal pozdvižení. S kapelou Celula New York Deczi zahrnul publikum štědrou porcí třaskavého newyorského jazzu, který slyne chytlavou melodikou a neposednou latinskoamerickou rytmikou. Bezpodmínečná sehranost této formace a strhující instrumentální sóla všech členů kapely v čele s „namakaným“ klávesistou Fischbacherem a basovým mágem Michaelem Krásným nenechaly nikoho na pochybách, že jde o absolutní jazzovou elitu. Opavský rodák Krásný je naprostý živel a showman, který koncert svými parodiemi šmejdů a častým vyvoláváním svých kolegů povýšil na nespoutaný večírek.

Z koncertu Laca Décziho. (Foto: Zdeněk Kamrla)

A King? Laco si koncert opravdu užíval. Pozorně sledoval a prožíval sóla svých spoluhráčů. S lehkým úsměvem na tváři. Sám se mnohokrát blýsknul fantastickými vyhrávkami a potěšil diváky také autogramiádou a svými nepřekonatelnými hláškami. Koncert se rozklenul až k půlnoci, kdy nadšené publikum dvakrát aplaudovalo vestoje. Tak to má být, když hraje skutečná legenda, která je v pětaosmdesáti letech ve formě, která popírá všechny fyzikální zákony. Neuvěřitelné.

Shanna Waterstown. (Foto: Zdeněk Kamrla)

O den dříve v pátek vystoupila ve stejném kostele americká zpěvačka Shanna Waterstown se svou kapelou. Výbušná směs blusrockových standardů a vlastní muziky fungovala na publikum podobným způsobem. Shanna se vyznačuje hlasem velkého rozsahu a široké emoční škály sahající od jemných vibratových poloh až k hypertrofickému rockovému ostří. Doprovází ji spolehlivá formace složená ze tří italských muzikantů. Superrychlý kytarista by mohl být nevlastním synem slavného Alvina Lee z Ten Years After. Bubeník s úderem, který málem udělal do stropu kostela díry a precizní baskytarista se rovněž postarali o oddanou a euforickou nadílku poctivého blues rocku. Za všechny uveďme alespoň vášnivou coververzi Voodoo Woman nezapomenutelné Koko Taylor. Podobně roztančený večírek odsvěcený kostel sv. Václava dlouho nezažil, ale na Slunovratu bývají takové události vcelku pravidlem.

Hmlisto. (Foto: Zdeněk Kamrla)

O podobný zážitek, byť zcela jiného ražení a charakteru, se postarala formace Hmlisto spolu s písničkářem Petrem Linhartem. Autorské písně Veroniky Kickové se dotýkají této krajiny a silných příběhů, které jsou v ní otištěny. Album Československá se stalo nepsaným klenotem mezi loňskými nahrávkami, a kdo jej ještě neslyšel, má se opravdu na co těšit. Takto vypadá opravdová „československá“ hudba nejvyšších kvalit. Mnohem zajímavější než oficiální hudební proudy. Melodicky uhrančivá, s harmoniemi, které oplývají záplavou barev, a přesto s naprostou vstřícností k posluchačům. Hmlisto vystoupilo po desáté hodině večerní ve Slezském zemském muzeu. Zazněly zejména písně ze zmíněného vynikajícího alba Československá včetně geniální písně Jáchymov o nechvalně proslulých komunistických uranových dolech.

Veronika Kicková. (Foto: Zdeněk Kamrla)

Ján Kicko své imaginární kytarové party dokázal zahrát stejně brilantně jako na desce. Za použití rozličných kytarových efektů a s naprostým nadhledem a přesností. Tento jednadvacetiletý kytarista by mohl učit generace starší borce, jak může vypadat a znít originální autorská tvorba. Veronika Kicková svým šamanským hlasem vemlouvavě vypráví a podmaňuje svou lexikální virtuozitou a především hlubokým obsahem. Jediné slovo není v jejích textech zbytečné, ale patří do mozaiky, která je svědectvím křivd i krás tohoto světa. Ve spolupráci s Petrem Linhartem se jednalo o pohlazení duše, které zanechá hlubokou stopu. Ačkoli bylo téměř k půlnoci, došlo také na přídavky a publikum zahrnulo vystupující trio svou laskavou náklonností.

Slunovrat se i ve své podzimní verzi neomezil pouze na hudební oblast. Také tentokrát festival nabídnul další pozoruhodné programové body. Velký ohlas vyvolali váleční reportéři David Miřejovský, Pavel Pawlusha Novotný a Pavel Polák, kteří se věnují problematice ruské agrese proti Ukrajině. Slyšet naprosto objektivní vyprávění od těch,  kteří konflikt sledují z bezprostřední blízkosti a mají osobní zkušenosti s očitými svědky, je nad všechny všechny nespolehlivé možnosti a pasti internetu.

Slam poetry. (Foto: Zdeněk Kamrla)

Součástí Slunovratu byla i oblíbená slam poetry, které se tentokrát zúčastnili Ryška Riot, Jura Juráň, Dejv a Vašek z Aše, a inscenace Salome autorek Kláry Drgáčové a Niky Liberdové.

Možnost komentovaných prohlídek opavských kulturních památek je rovněž už tradicí, která má smysl. Festivalu nejde pouze o to, zvát do Opavy špičkové mezinárodní a tuzemské umělce. Drží se ideje, že každé poznání musí člověk začít od sebe. Svého osobního prostoru a místa, kde žije. Bez poznání a pochopení souvislostí si nelze některých věcí a lidí vážit.