Nový Nabucco v Opavě podruhé: I další pěvecká sestava má své charisma

Vysvobození Židů z babylónského zajetí jako téma Verdiho třetí opery mělo ve své době jasný cíl: rozdmýchat vlastenecké cítění italského národa, který byl pod nadvládou Rakouska. V širší perspektivě však vidíme, že jde o téma nadčasové. Zajetí, útisk a nesvoboda jsou i dnes palčivě aktuální a současné události v Izraeli naznačují, že se společnost za dvě tisíciletí moc nezměnila. Verdi vykresluje ve své opeře Nabucco přesné lidské typy. Jeho hudba se pomalu, ale jistě vymaňuje z operní konvence a působí hlubokými city a dramatickou pravdivostí.

Už první ohlédnutí za nedělní premiérou naznačilo, že nová opavská inscenace je příkladem režijní koncepce klasické a tradiční. Přistupuje k tématu s respektem, bez potřeby závažnějších inovací a zásahů do narace a myšlenkového vyznění díla. Jana Andělová Pletichová zobrazuje starověkou civilizaci bez skrupulí. Vidíme únosy dětí, hromadné popravy stětím a násilí, které plodí náboženská intolerance. Opavská inscenace pracuje sofistikovaně s technologiemi. Vizuální dojem ozvláštňuje videoprojekce, živá kamera a mobilní scéna, která sugeruje zdi a průčelí starodávných chrámů.

Také druhé obsazení přineslo výkony, které stojí za zmínku, a to jak na pódiu, tak v orchestřišti. Provedení opavského orchestru pod Šumníkovým vedením je velmi zdařilé. V konkrétních áriích a recitativech nepřebíjí sólisty, je dynamicky ohleduplné a současně spolehlivé v souhře i jednotlivých sólových úlohách. V paměti diváků utkví nejen pregnantní orchestrální témata, ale i nádherné flétnové linky a kantabilní violoncello s obdivuhodně vláčnými trylky.

Ivana Veberová jako Abigail. (Foto: Lukáš Wodecki)

Z pěveckého obsazení se sluší nejprve zmínit dámy. Abigail Ivany Veberové byla přesně tou ctižádostivou otrokyní, která prahne po moci, aniž by jí dokázala kontrolovat. Sopranistka neskrývala svůj temperament a v koloratuře potěšila flexibilním sopránem s pevným dramatickým akcentem. V úterý se v roli její nevlastní sestry Feneny opět představila sympatická Alžběta Vomáčková. S podobnou přesvědčivostí a možná i jakousi nevyumělkovanou, skromnou dramatickou pravdivostí.

Vojevůdce Izraelitů Ismaela tentokrát ztvárnil Jakub Rousek. Jeho tenor se vyznačuje hebkou barvou s oblým nešpičatým tónem ve vysokých polohách. Rouskův zpěv se vyhýbá pěveckým manýrám: má podmanivě jemné a vláčné kouzlo, které zajímavě kontrastuje s robustnější fyziognomií tohoto pěvce. Ani jeho herecké ztvárnění nezapomnělo na žádný z aspektů postavy.

Alžběta Vomáčková a Jakub Rousek. (Foto: Lukáš Wodecki)

Nabucco Alexandra Vovka je patrně nejkomplikovanější postavou hodnocené inscenace. Hlas tohoto barytonisty je zastřený a neprůrazný. Postrádá razanci a širší spektrum výrazu, který je u rozpolceného charakteru babylónského krále tolik zapotřebí. V sólových pasážích Vovk prokázal schopnost plastické výstavby, v duetech ovšem na ostatní sólisty dynamicky i intonačně poněkud ztrácel. Ani herecky bohužel barytonista nepotěšil přílišnou vehemencí, během sporů o královský trůn občas působil spíše těžkopádně a toporně než jako sveřepý uchvatitel židovského národa a bojovník za svůj majestát.

David Szendiuch. (Foto: Lukáš Wodecki)

Jako král Izraelitů Zachariáš se představil David Szendiuch, kterého ztvárnění lze označit za dramaticky nosné, dynamicky důrazné a intonačně důvěryhodné. Szendiuchův bas je zdravě lahodný a nosný ve všech rejstříkových polohách. Členité sólové pasáže uzpíval s velkorysým nadhledem. Citlivě, ale bez přebytečného sentimentu.

Pěvecká sestava by nebyla úplná bez Petra Urbánka v roli velekněze kultu boha Baala, Markéty Zahnašové jako Zachariášovy sestry a Martina Štolby v postavě vojáka Abdalla. Všichni tři do inscenace vstoupili adekvátním a srozumitelným způsobem v dobrém hereckém i pěveckém podání.

Sbor Slezského divadla Opava. (Foto: Lukáš Wodecki)

Slezské divadlo Opava připravilo inscenaci, která stojí na zdařilých výkonech instrumentálních i pěveckých protagonistů. Jak jsme již uvedli v předchozím textu o nedělní premiéře, jedním z největších magnetů této Verdiho opery jsou úchvatné sbory. Dobrá pověst opavského divadelního sboru v nové inscenaci rozhodně neutrpěla. Naopak přinesla další ujištění o tom, že se tomuto umění v Opavě věnují i stále mladší lidé s radostným nasazením.