Karolína Levková skvěle zabodovala na významné soutěži a říká: Výsledek byl pro mne šok

Každá soutěž je především boj se sebou samým, s momentálními okolnostmi a také je trochu o štěstí. Jak bys popsala svou čerstvou zkušenost?

Na tuto soutěž jsem se přihlásila především ze zvědavosti, z chuti poznat zase něco nového a v touze zažít v porotě paní Gabrielu Beňačkovou, na kterou jsem měla poslední dva roky na mezinárodní soutěži Antonína Dvořáka bohužel smůlu. Neměla jsem při květnovém přihlášení žádná očekávání, protože jsem počítala s obrovskou konkurencí a také se značným věkovým rozptylem, který dělá vždy ohromný rozdíl. Musím říct, že už když mi přišel v srpnu e-mail s výsledky, brala jsem to jako velký úspěch! Vybrali mě totiž z několika stovek soutěžících z více než šedesáti zemí světa mezi čtyřicítku nejlepších zpěváků!

To je tedy pořádné síto. Jak se ti zpívalo a čím je tato soutěž specifická?

V této soutěži je zásadní ukázat komplexní kvality na jedné árii v semifinálovém i ve finálovém kole, což je ohromná výzva! Občas totiž trvá si vůbec zvyknout na prostředí a atmosféru, ve kterém vystupuješ, a někdy se chtě nechtě uvolníš až s následující skladbou. Tady na to nebyl čas.

Po semifinálovém kole, které jsem si ohromně užila, jsem se cítila velmi dobře! Náročné bylo čekání na výsledky, které všem soutěžícím byly zaslány pouze elektronicky až po jedenácté hodině večer. Byla jsem v šoku, že jsem mezi finalisty. V tu chvíli jsem byla sama pro sebe vítěz (úsměv)…

To se vůbec nedivím. S jakým programem jsi vystoupila? Doprovázel tě tvůj obvyklý klavírista a partner Martin Pančocha?

V semifinále jsem zpívala árii Sněguročky z prologu Korsakovovy stejnojmenné opery a ve finále Donizettiho árii Noriny z opery Don Pasquale. V obou kolech mě doprovázel Martin, na koncert vítězů však musel odjet za povinnostmi do Ostravy, a tak se mě ujal jeden z korepetitorů soutěže.

Do jaké míry se na tvém výkonu promítlo momentální psychické a fyzické rozpoložení?

Když mluvíš o psychice, ta je na soutěži mocná. Buď pomůže, nebo tě porazí. To bych nebyla já, kdybych na finálové kolo neomarodila (smích)… V tu chvíli jsem si musela nastavit hlavu a ovládnout mysl, že zkrátka nesmím být nemocná, ačkoliv je to velmi těžké. Povedlo se a naštěstí jsem to ustála. Ale samozřejmě, jsou to větší nervy. Na vyhlášení výsledků jsem šla s pocitem, že už bych chtěla moc, kdybych dostala nějakou cenu… navíc mi bylo špatně z nemoci.

No, a co ti budu vykládat, výsledek byl šok!

Takových šoků bych ti přál víc. I když možná, že kdybys zpívala stoprocentně zdravá a v ideální kondici, bylo by vše ještě trochu jinak. Tvůj výsledek je fantastický úspěch!

Ano, vnímám to naprosto stejně. Moc děkuji za gratulaci! Je to pro mě velký úspěch a obrovská čest stát na stupních vítězů tak prestižní soutěže. Stejně tak si vážím dvou vedlejších cen.

Jednu ti udělila osobně Gabriela Beňačková. To tě určitě muselo moc potěšit!

Jedním z důvodů, proč jsem se na soutěž přihlásila, bylo právě přání potkat se s paní Beňačkovou. Opravdu moc mě to potěšilo. Byla to první vyhlášená vedlejší cena a já absolutně vůbec nepočítala s tím, že v té obrovské semifinálové a finálové konkurenci získám ještě něco dalšího.

A další vedlejší cena, kterou jsi získala?

To je cena Opera Classica Europa od německého producenta Michaela Vaccaro. Bližší informace k výhře zatím nemám, budou mi sděleny později, ale věřím a předpokládám, že se bude jednat o nějakou spolupráci na zahraniční půdě.

Na soutěž ses připravovala pod vedením své kantorky Evy Dřízgové. V čem se konkrétně promítla vaše spolupráce? Tuším správně, že přínos paní profesorky není pouze na úrovni interpretační, ale také morální a podpůrné?

Přesně tak. Paní profesorka je mi velkou oporou, vzorem a inspirací po všech stránkách. Vždy, když přijdu s nápadem něčeho nového, ať už se jedná o soutěže, nebo třeba repertoár, dokáže mě podpořit, ale i případně usměrnit ve smyslu, že mám na danou věc ještě čas. To si myslím, že je velmi důležité v pedagogovi mít. Občas totiž sami nedokážeme zkorigovat svou touhu (úsměv)… O všem s paní profesorkou společně diskutujeme a máme k sobě vzájemnou důvěru, což vnímám jako jednu z kvalit naší spolupráce. Máme chvíle, kdy intenzivně pracujeme technicky či interpretačně, a zároveň máme dny, které dokážeme velmi produktivně proklábosit. Co se týče samotné soutěže či jiných vystoupení, je pravda, že se snažím být v tomto směru čím dál více samostatnější, protože samostatnost je v naší profesi velkou výhodou, ale když potřebuji s čímkoliv poradit, je tady pro mne paní profesorka doslova ve dne i v noci.

To je úžasné. Chtěla jsi ale ještě něco dodat….

Nerada bych zapomněla také na Tatianu Teslyu, která mi byla velmi nápomocná s přípravou Korsakovovy Sněhurky. Paní profesorka mi zde velmi pomohla interpretačně s frázováním, poupravila výslovnost a srovnala tempo. Také jí  jsem velmi vděčná za to, že si vždy ráda najde čas, aby mi s ruským repertoárem pomohla.

Máš kolem sebe ty správné lidi. Jak to vidíš dál? Hodláš v budoucnu zkusit další interpretační soutěže? Nepřipadá ti že, máš těchto zkušeností dostatek?

Soutěže mám v plánu ještě nějaký čas navštěvovat, ráda bych teď zkusila štěstí v zahraničí. Láká mě například Polsko, Itálie, Německo a Finsko. Nutno však podotknout, že soutěže nevnímám pouze jako možnost získat cenu, ale také jako šanci slyšet a poznávat další pěvce mé generace, od kterých si můžu ledacos odnést nebo získat náhled, jak se to dělá jinde. Další podstatná věc je, že mě to nutí na sobě pracovat. Mít něco před sebou mi pomáhá. Je dobré vědět, že musím, jinak bych zlenivěla (smích)… Myslím si, že těchto zkušeností nikdy není dost a rozhodně není na škodu to podniknout. Vždy si z toho člověk odnese nějaký zážitek. Myslím, že jsem pro případné soutěže v zahraničí načerpala slušný základ, na kterém můžu stavět dál.

Tvoje cílevědomost je velice inspirativní. Vnímáš soutěže pěkně zeširoka. Navíc je vidět, jak tě to ohromně baví. Co je pro tebe na pěveckém kumštu vlastně nejtěžší?

To je jednoznačné: zůstat v psychické i fyzické pohodě a taky umět zpracovat své emoce. Najít vždy balanc mezi technickým a výrazovým zpíváním, protože jedno bez druhého pokulhává. Ani stres není můj přítel (ač je to paradoxní a soutěže vždy ustojím) a když se toho sejde hodně najednou, energie dochází, což je vlastně velmi přirozené. Plus vidím v tom, že nejsem velká trémistka, především na divadelní scéně takřka vůbec ne. Ale tohle štěstí nemá každý. Proto mnoho nadějných zpěváků nakonec toto napětí neustojí. Taky mám problém s tím, že občas zapomínám na svůj volný čas. A ačkoliv jsem velmi vděčná, že je práce a studium nového repertoáru a rolí mým koníčkem, mnohdy těžce hledám čas sama pro sebe a své blízké. Ten, kdo v této branži nepracuje, těžko chápe, že ráno odcházím z domu a vracím se pozdě večer. Proto je těžké udržet si kolem sebe přátele.

Krásně jsi vystihla klady i zápory umělecké branže. Moc ti přeju, aby se ti vše, co dokážeš ovlivnit, dařilo dle tvých představ.

Moc děkuji! I tobě přeji jen vše dobré a moc děkuji za příjemný rozhovor.