Fajront. Stanou se působivé snímky z fotoalb havířských rodin i inspirací pro beletristy?    

Vyrabované uhelné podzemí, ale téměř nevytěžené příběhy statisíců havířů. Tak by se dala obrazně charakterizovat rodinná alba havířů z Ostravska a Karvinska. Obrovské zásoby námětů, tuny jisker pro tvůrčí zápal i stovky dosud neznámých hrdinů, jen to všechno nad těmi snímky vyfedrovat z pamětníků. Něco už bylo zaznamenáno v projektu Paměť národa (Post Bellum), ale to je pouze dokumentární databáze, nikoliv literatura.

Okřídlenou frázi „doma není nikdo prorokem“ používám v souvislosti s Ostravou docela často. Bohužel. Když v hornickém podzemí umřel první ostravský havíř, což muselo být ještě v 18. století, zřejmě po něm zůstala vdova, milenka anebo přítelkyně. Trvalo pak přes dvě stě let, než Kamila Hladká z Brna vydala beletrizované příběhy havířských vdov ve formě mimořádně silných literárních reportáží.

Za každým snímek se skrývá lidský příběh. (Foto: Fajront)

Do té doby v hornickém kraji nic podobného žádného beletristu nenapadlo. Hladká přitom knihu Hornické vdovy (nakladatelství Dcera sestry, 2019) opatřila i působivou fotodokumentací z fotoalb havířských rodin, o nichž velmi důvěrně psala. Slovo a obraz, dohromady natolik silná kniha, že ji snad lze přirovnat i k náložím, které v podzemí dolů trhají skály a uhelné sloje.

Za každým snímek se skrývá lidský příběh. (Foto: Fajront)

Letos na podzim vydalo statutární město Ostrava rovněž jedinečnou publikaci, byť ji chápu pouze jako prolog k něčemu mnohem většímu. Jmenuje se Fajront, hornická historie v rodinných albech. Ve zkratce řečeno, město „hodilo do placu“ výzvu k někdejším havířům a jejich rodinám, aby na „radnici“ posílali fotografie z dob, když někoho z blízkých živila dřina v Ostravsko-karvinském revíru.

Za každým snímek se skrývá lidský příběh. (Foto: Fajront)

Ohlas byl obrovský. V pouhých několika týdnech pošta i sociální sítě dopravily stovky fotek, které se záhy dostaly do rukou odborníků z Archivu města Ostravy. Bohužel následně vznikl jen jakýsi „výbor z hornických fotoalb“, když kniha Fajront reprodukovala na sto stranách nejzajímavější ze snímků. A pouze s faktografickým popisem o několika slovech typu: Drábkova parta po vyfárání na Dole Staříč 2. Elektročeta po vyfárání na Dole Šverma. Focení před nástěnkou po dosaženém rekordu…

Těmito slovy kniha popisuje tři snímky ze sedmdesátých let. Tečka, nic více, přitom za každou černobílou momentkou je cítit mnohem více. Drábkova parta, bože, kolikrát byla ve zteči s přírodním živlem ohrožena i na životě…  Kniha přitom mapuje rodinná alba už z dob mocnářství, z obou válek,  z první republiky, a hlavně z časů komunismu. Těsně před revolucí v roce 1989 hornictví na Ostravsku a Karvinsku živilo 100 tisíc zaměstnanců.

Za každým snímek se skrývá lidský příběh. (Foto: Fajront)

Zmařená příležitost, každá z těch fotek ve Fajrontu si říká o lepší prezentaci. A Jozef Šerka z ostravského archivu dokonce prozrazuje, že dárci přinášeli s fotkami dramatické i úsměvné havířské historky. „Dědeček musel pracovat v dole v nízkých slojích, doslova vleže. Když nám doma ukazoval, jak pracuje v dole, a tak si vezl pod konferenční stůl, abychom viděli, jak málo místa má na práci. A neměl rád úderky a šichty v sobotu,“ cituje archivář, co k fotografii přidala jedna z rodin, které myslí na „paměť hornické Ostravy“.

V knize Fajront se nicméně tahle jedinečná výpověď o nízkých slojích neobjevila. A také žádné jiné, ani ty nejcennější přímo z úst někdejších horníků, nikoliv jen od dětí a vnuků.

Za každým snímek se skrývá lidský příběh. (Foto: Fajront)

Ale nevadí. Fajront považuji za preambuli k něčemu většímu, co se nad fotografiemi z havířských alb v Ostravě nebo na širším Ostravsku snad zrodí v budoucnu. Co to bude, nechám na samotných beletristech. Hornické vdovy Kamily Hladké jsou sice náročnou laťkou, ale na vše lze navázat. Anebo to dokonce překonat.

Za každým snímek se skrývá lidský příběh. (Foto: Fajront)

Zdař Bůh i dílu Fajront. Kvituji, že město a ostravští archiváři v sympatické publikaci upozorňují, že ačkoliv bylo černé zlato téměř vytěženo (OKD dobývá uhlí jen na dvou závodech Dolu ČSM ve Stonavě u Karviné), rodinné archivy bývalých horníků jsou svým způsobem dosud neobjeveným pokladem. Jen je nutno rychle fedrovat, hlavně v samotné v Ostravě, kde těžba uhlí skončila už v roce 1994, takže třeba přímých pamětníků z nízkých ostravských slojí, kteří se pro uhlí doslova plazili, rychle ubývá.

*

Fajront, hornická historie v rodinných albech. Vydalo statuární město Ostrava v roce 2023.