Gáborova Molly Sweeney v komorním Studiu G je hlubokou sondou do duše člověka

Brian Friel (1929 – 2015) byl irský dramatik, spisovatel a divadelní režisér. Byl nazýván „irským Čechovem“, neboť se ve své tvorbě hlavně zabývá lidskou psychikou, povahou a charakterem. Přestože psal divadelní hry určené i pro velká jeviště, velmi vydařené dramatické předlohy vytvořil pro komorní divadla a prostory, ve kterých je herec v těsné blízkosti diváka. Zde je třeba vyslovit pochvalu za výběr režiséra inscenace, neboť Peter Gábor je v České republice pověstný právě tím, jak úspěšně dokáže pracovat v komorních a studiových divadlech.

Stejně jako pro režiséra, i pro všechny další členy inscenačního týmu jde o první spolupráci se Studiem G., ať už jde o dramaturgyni Alici Olmovou, scénografa Michala Syrového, kostýmního výtvarníka Tomáše Kyptu nebo autora hudby Petera Gábora mladšího. A poprvé také ve studiu G hraje, a hned v titulní roli, Lenka Kucharská Sedláčková. Jejího manžela Franka Sweeneyho ztělesňuje Dušan Urban. Do role doktora Rice režisér obsadil režisér Vladislava Georgieva.

Lenka Kucharská Sedláčková. (Foto: Studio G)

Hlavními hrdinami hry, jejímž tématem je skutečná i domnělá slepota, jsou nevidomá Molly, její manžel Frank a oční lékař Rice. Životní dráha každého z trojice se vzájemně protne s ostatními dvěma v okamžiku, kdy oba muži zatouží vrátit Molly ztracený zrak.

Hra je složena pouze ze střídajících se monologů. Každá postava vypráví tento neobyčejně silný příběh ze svého úhlu pohledu. Frielův text je velkým testem režijních schopností i velkou hereckou příležitostí pro všechny tři představitele jednotlivých postav.

Velmi zajímavě řeší scénograf Michal Syrový hrací prostor. Zpočátku usazuje všechny tři postavy příběhu na nepříliš velké obdélníkové zrcadlové plochy. Jakoby tím chtěl říci: neuzavírej se v životě do svého osobního lidského údělu, buď vnímavý k potřebám ostatních lidí a nedívej se při každém svém životním kroku jen pod sebe a na sebe, ale hlavně na ostatní.

Zároveň také umně pracuje se světelným zrcadlovým odrazem, když se šikmé paprsky reflektorů zrcadlové plochy odrážejí coby sluneční paprsky vzhůru do projekce stromů s větvemi listy porostlých větví na promítaném obrazu břehu řeky či moře. Když pak stejným způsobem nasvítí zdola lidskou tvář, dodává jí téměř démonické rysy. S tímto efektem zase dobře pracuje režisér v rámci režijně scénografické koncepce.

Hudbu Petera Gábora ml. už znají diváci nejen z inscenací ostravských divadel, ale i ze spolupráce dvojice Gábor otec a Gábor syn se Slezským divadlem v Opavě. Gábor ml. dovede připravit hudbu vytvářející patřičnou atmosféru a také to v tomto případě dokazuje.

Kostýmní výtvarník Tomáš Kypta oblékl postavy tak, aby jejich oděv co nejvíce napomohl při charakterizaci jednotlivých lidských povah a také režii v závěru hry.

Lenka Kucharská Sedláčková. (Foto: Studio G)

Režisér Peter Gábor se mohl opřít o velmi zkušené a interpretačními schopnostmi skvěle vybavené herce. Jeho v tomto případě velmi invenční režie přispívá k lepší komunikativnosti celého představení. Friel totiž není vůči divákům milosrdný, naopak požaduje velmi vnímavé a pozorné publikum, neboť podobně jako Čechov nepracuje pouze s první plánem, tedy s prvním patrem textu. A Peter Gábor velmi srozumitelně a úspěšně napovídá každému, kdo je jako divák vystaven rozsáhlým monologům navazujícím jeden na druhého, které ukazují, co je pro každou postavu cílem a jakými cestami k němu chce Molly, ale hlavně její manžel Frank a oční lékař Rice proniknout.

Lenka Kucharská Sedláčková promlouvá k publiku hlavně skrze popis svých vnitřních nálad a pocitů. Například ve scéně, ve které popisuje své vlastní krásné pocity zažívané při koupeli v řece či v moři, se nechává vést textem, ale i Gáborovou režií. Zviditelňuje krásnou a čistou duši své Molly. A každému jen trochu vnímavému diváku dojde, že když mluví při koupání v hluboké vodě o nebezpečí, strachu a nemilosrdnosti vodního živlu, mluví vlastně o sobě. Stejně jako Molly, která skrze popis štěstí prožívaného díky kontaktu s hladivým a něžným vodním prostředím vlastně hovoří o své hladivé a něžné duši. Tato mizanscéna v kontextu Mollyiny slepoty (obecně vnímané jako tragická ztráta nejcennějšího lidského smyslu) ukazuje míru soužití člověka nevidomého téměř od narození se světem, zahaleným do tmy. A upozorňuje na nebezpečí, skrytá v pokusech o navrácení vidění.

Mužské postavy jsou napsány tak, aby tato nebezpečí reprezentovaly. Oba muži Mollyina života mají jedno společné: zahledění do sebe sama a svých přání, zájmů i tužeb, jakkoliv rozdílných.

Dušan Urban. (Foto: Studio G)

Dušan Urban výborně hraje Franka jako sebestředného muže, který sice mluví o tom, jak důležité je být se svou ženou v okamžicích, kdy může po operaci prohlédnout, ale zároveň je sám zahleděn do svého světa a nevidí ani svět slepé Molly, ani svět skutečný. Ve svém prvním rozsáhlém monologu o tom, co všechno už zkusil Frank Sweeney v životě dělat většinou s malým nebo žádným úspěchem, Urban navíc využívá veškerého komediálního potenciálu textové předlohy. Stejně jako oba jeho spoluhráči demonstruje dokonalé zvládnutí principů jednání slovem.

Vladislav Georgiev svého doktora Rice vybavil velkou touhou po profesním úspěchu. Tak velkou, že vůbec neuvažuje o tom, jak může Molly ublížit, když se operace náhodou nezdaří. Hlavní je využití možnosti, že se zařadí k velmi malému počtu očních lékařů, kteří v historii lidstva dokázali vrátit nevidomému člověku ztracenou schopnost vidět svět ve všech jeho krásách. Bezohlednost jako vystřižená – a Vladislav Georgiev ji velmi srozumitelně ukazuje.

Vladislav Georgiev. (Foto: Studio G)

Inscenaci by prospěla pečlivější práce s rytmem a tempem v závěru hry, kdy zaujatost publika poněkud klesá díky mírné únavě z délky představení a velké míře vyprávění na úkor dramatických činoherně odehraných situací. Byť se režisér Gábor správně rozhodl a protagonisty pouští z jejich stálých stanovišť do hereckých akcí v celém prostoru, chtělo by to ještě silnější gradaci ve všech složkách inscenace. Navzdory této malé rezervě je Molly Sweeney další z dlouhé řady vydařených realizací kvalitních nadčasových divadelních her našich i zahraničních autorů, které Studio G nabízí.

*

Premiéra se uskutečnila v neděli 15. října, recenze je psaná z první reprízy, odehrané ve čtvrtek 26. října 2023.