Výtečný koncert lektorů Fakulty umění aneb Když akademici hrají hudbu, která vůbec nezní akademicky

Úvodní koncert klavírních kurzů potěšil pestrou dramaturgií. Nejdřív se představila slovenská pianistka Jordana Palovičová z Vysoké školy múzických umení Bratislava. V jejím podání nejprve zazněla kompozice současného slovenského autora Petera Machajdíka s názvem Spýtaj sa lesa. Palovičová zpočátku objasnila její intelektuální východisko stručným a přesným komentářem, po němž se ponořila s velkou elegancí do citlivé a osobně angažované hry. Posluchači byli konfrontováni s velmi emocionální hudbou, jejíž barevné souzvuky ozvláštnil navíc xylofon. Na ten během provedení Palovičová hrála souběžně s klavírním partem v přesné souhře a působivém vyznění. Skladba v jejím pojetí evokovala velmi osobní vyznání plné intimity a snahy naslouchat.

Palovičová pokračovala klavírním cyklem Venovania významného slovenského skladatele Dušana Martinčeka. Jejím jádrem je šest svého druhu klavírních podobizen vybraných skladatelů mezi nimiž nechyběli Johann Sebastian Bach, Ferenc Liszt, Béla Bartók, Igor Stravinskij a další. V kompozici Martinčeka se projevilo klavírní mistrovství slovenské pianistky naplno. S vytříbeným smyslem pro stylové podání dokázala Palovičová hudebně vykreslit portréty jednotlivých autorů s elegancí, brilancí a dokonalým vystižením jejich individuálních rysů. Interpretka správně pochopila, v čem jsou charakteristické prvky skladatelů a dokázala je zohlednit tak, že neupřednostnila jednotlivosti před celkovým vyzněním. Volbou a odlišením tempových a výrazových prostředků Palovičová skladbu Martinčeka důsledně promyslela a provedla doslova strhujícím způsobem.

Eliška Novotná a Lukáš Michel. (Foto: Milan Bátor)

Dalším bodem programu měla být kompozice porubského rodáka Ilji Hurníka v podání Jany Vondráčkové a Alexandra Starého. Bohužel pro indispozici ostravského pianisty tato nebyla provedena. Další klavírní duo v lektorském složení Eliška Novotná a Lukáš Michel představilo Suitu per pianoforte a quattro mani vynikajícího českého skladatele Klementa Slavického. Dílo sestává ze čtyř vět, které různým způsobem využívají vysoce stylizované folklorní idiomy spojené do hudebně vášnivého a dravého tvaru. Provedení klavírního dua bylo jednoduše strhující. Projevilo se nejen ve vnějších aspektech, zejména vitálním podáním obou interpretů a dokonalém souladu, ale také ve znamenité výstavbě.

Novotná a Michel zohlednili všechny prvky, které Slavický do své hudby vnesl: hrdý vzdor, baladičnost, harmonickou odvahu a progresivní postupy, které ovšem vyrůstají z přirozeného folklorního archetypu. V turbulentní interpretaci obou pianistů zazněly všechny zmíněné aspekty. Musíme navíc vyzdvihnout opravdu výtečnou souhru, která se vyznačovala jednotným tahem frází a přesnou koncepcí hlavních a doprovodných prvků. Jinými slovy, posluchači slyšeli hru akademiků, která akademicky vůbec nezněla. Byla vitální, vášnivá a hrála všemi barvami.

Magdalena Lisak. (Foto: Milan Bátor)

O exkluzivní závěr úvodního koncertu lektorů se postarala polská klavíristka Magdalena Lisak. Tato lektorka zvolila hudbu skladatele, který polskou hudbu ve světě proslavil snad nejvíc. Sonáta č. 3 h moll, op. 58 Fryderyka Chopina je ve srovnání s avantgardní druhou sonátou tohoto skladatele tradičnější. Zvláštní je, že ačkoli vznikala v době zhoršujících se zdravotních problémů skladatele, je obrácena ke světlu. Lisak zahrála Chopinovu sonátu s překrásným zvukem a smyslem pro kantabilní zpěvnou melodiku. Její hra nenabídla žádné vnějškové efekty, ale soustředila se s mimořádným zaujetím na vnitřní smysl této provždy vzácné a nestárnoucí hudby. Ztvárnění Lisak se vyznačovalo hřejivým klavírním tónem, který osvětloval autorovo dílo s jakousi láskyplnou nadějí a pochopením. Nádherná rubata, přesné umění pedalizace a dokonalá legata v podání polské pianistky zapadaly přesně do kontextu. Její hra byla v určitém ohledu emočně naléhavá, přesto se nejednalo o extrovertní pojetí. Lisak je z těch uměleckých typů, které jsou upřeny k dílu a jde jim o souznění, než o okázalé triky pro publikum. Hloubku její hry určitě rozpoznal každý, kdo ví, jak má vypadat a znít báječně provedený Fryderyk Chopin.

Lektoři klavírních kurzů nabídli svým frekventantům koncert, který byl víc než důstojným zahájením. Mnohem spíše byl evidentním potvrzením, že vysoké hudební školství v Ostravě i na spřízněných univerzitách v Katowicích a Bratislavě je naštěstí v rukou osobností, pro něž je klasická hudba součástí živé a nadčasové výpovědi o člověku. To, že jde o pedagogy a špičkové interprety, kteří dělají svou práci bez rutiny, zato s obrovským zápalem a špičkovou erudicí, pocítili zřejmě všichni účastníci koncertu. Moderátorem celého večera byl jeden z lektorů a organizátorů Lukáš Michel, jehož průvodní slovo bylo milé a nenuceně bezprostřední. Další důkaz, že hravost jako tvůrčí princip může být součástí nejen klasiky, ale i životního postoje.