Hudba má dělat lidem radost, říká kytarista Pavel Hanus po vydání alba Dřív než hvězdy vyjdou

Co tě vedlo k tomu, že ses rozhodl nahrát sólové album s autorskými skladbami?

Hlavním důvodem bylo to, že jsem se chtěl začít více prezentovat veřejně jako sólista, a proto bylo potřeba začít dělat svou autorskou zpívanou tvorbu, která je pro širší publikum samozřejmě přijatelnější, než má instrumentální tvorba z prvního alba MCMLXXXVII. Byť na první album byly dobré ohlasy. Kdysi, když jsem začínal, jsem měl asi deset let v kuse vlastní kapelu After Dark, kde jsem si všechno většinou vše tvořil a nahrával sám. A jak tehdy řekl můj kytarový kolega z téhle kapely Róbert Jašík: „After Dark je stejně Pavel Hanus…” Proto jsem se rozhodl ve své tvorbě pokračovat pod svým jménem. Navíc už mě spousta lidí po mém osmiletém působení v kapele Citron zná právě takto. 

Podle jakého klíče jsi vybíral písně pro album?

Myslím si, že to bylo 2. ledna 2022, kdy jsme si sedli s kluky z kapely a začali jsme procházet moje nápady, které jsem měl nahrané na mobil v diktafonu nebo formou videí, kde jsem měl zaznamenané různé kytarové riffy a motivy. Začali jsme vybírat ty nejlepší nápady, které by stálo za to zpracovat. Něco bylo jen ve fázi různých riffů nebo nějakých motivů, něco už bylo ve fázi skladeb, které už měly vytvořenou nějakou strukturu. Věděl jsem, že na albu bude ještě spousta práce, ale zároveň jsem věděl, že už chci začít s kluky hrát koncerty pro fanoušky a byla potřeba mít něco, co můžeme nabídnout pořadatelům. Do té doby jsem měl vydané pouze první sólové album, které bylo čistě instrumentální, nicméně nezpívaná hudba pro pořadatele a ani fanoušky není v živém provedení zas až tak atraktivní jako hudba zpívaná.

Co následovalo dále?

Navrhnul jsem, že bychom mohli vydat album s coververzemi, kterých jsem měl už dost nahraných z období pandemie a navíc jsme už začátkem roku 2022 natočili singl Má první láska se dnes vdává s rockovou předělávkou Karla Gotta a k němu i videoklip. Tento dvouskladbový singl jsme pak vypustili do světa v březnu 2022 a druhá věc na něm byla písnička Vyznání. Takže na albu s coververzemi nebylo tolik práce a my ho mohli rychle dodělat a vypustit do světa. Konečně jsme měli už i nějaké zpívané věci a získali tak potřebný čas na vytvoření alba s autorskými skladbami. Album Pandemic! vyšlo 1. května loňského roku.

Měl jsi okamžitě jasno, jak tvůj autorský počin bude vypadat? Skládal jsi tyto písně výhradně pro toto sólové album, nebo jsi na desku zařadil i skladby, které jsi původně nabízel i jiným interpretům?

Jasno jsem hned neměl. Jen jsem věděl, že potřebujeme alespoň deset silných věcí různých temp, rychlých, středních i pomalých. Skladby jsem dělal výhradně pro toto album, ale je tam třeba skladba Stále v nás, kterou jsem nabízel Radimovi Pařízkovi, když ještě žil. V té době byla ve fázi demosnímku. Radim byl ochotný na ní pracovat, dokonce uvažoval, že by se mohla použít na tehdy chystané album, ale Láďovi Křížkovi se moc do ní nechtělo. Nakonec jsem si ji nechal pro své album.

Pavel Hanus s kapelou. (Foto: Daniel Kopečný)

V jakém časovém horizontu písně vznikaly?

Některé nápady, jako například hlavní kytarový leitmotiv ze skladby Stíny duše, jsem měl v šuplíku už skoro 20 let. Byl to motiv právě ještě z dob raných After Dark. Zbytek skladby jsem udělal někdy začátkem roku 2022. Taková Ještě dál mi chvíli sviť (Nezavírej brány) vznikla právě během toho sezení s kluky 2. ledna, které jsem zmiňoval. Pouštěli jsme si ty mé nahrávky a zrovna tuhle věc jsem měl jako jedno krátké video v mobilu, kde jsem měl nahraný nápad, jak hraju na akustickou kytaru ty první dva zvláštní rozložené akordy. Nejdřív jsem říkal, že je to blbost, ale kluci mi říkali, že to zní dobře.

A tak jste pokračovali…

Vzal jsem tenkrát do ruky kytaru a začal ten nápad hrát a najednou mi tam začaly chodit další akordy a zpěv, jako by mi to tam někdo shora posílal. Kluci to samozřejmě hned točili na mobil a kostra písničky byla za chvíli hotová. Pracovní název téhle písničky byl Já nemám čas – divné akordy, protože, jak jsme tam tenkrát seděli, protáhlo se to do pozdních večerních hodin. Byla neděle a kytarista Radim Majer, v té době ještě neplnoletý, prohlásil během tvůrčího procesu: „Já nemám čas,” protože ráno vstával do školy a mamka mu psala výhružné SMS, kde je a ať už jde domů! (smích)

Máš podobné historky i u jiných písní?

Jiné skladby vznikaly pozvolna, ale jsou tam ještě skladby, které také vznikly de facto ihned. Například píseň Oděsa vznikla asi během deseti minut. Nahrával jsem album Martinovi Pietraszkovi a v té době začala zrovna válka na Ukrajině. On mi povídá, že má text k aktuálnímu dění na Ukrajině a jestli nemám nějakou hudbu. Tak mi kousek toho textu rádoby zanotoval a ptal se mě, jestli by mě k tomu něco napadlo. Vzal jsem kytaru, a jak začal zpívat, tak jsem okamžitě začal hrát a najednou mi tam ty nápady chodily samy. Ihned jsem měl představu o bicích, jak by měly znít. Takže hned, jak jsem si nahrál kytaru, jsem se posadil za bicí a celé to nabouchal. On byl z toho nadšený a říkal, že to použije na to své album, které jsem mu zrovna točil. Nakonec jsme se dohodli, že i já použiju tu skladbu na své album, když už jsem mu udělal hudbu.

Další skladbou, která vznikla podobně, je Všichni jsme v prdeli! To bylo v červenci 2022, kdy byl u mě na hodině kytary Radek Hladík a já jsem začal tenkrát hrát ten hlavní riff. Radka to okamžitě nadchlo a říkal, že je to takový ten těžkopádný riff à la Trautenberk a podobné kapely. A jak jsem to hrál, tak začal do toho zpívat: „Všichni jsme v prdeli!” Tak mu říkám, že to je dobrý úlet, že to je takovéto kolovrátkové opakování sloganu, kdy by to mohli lidi zpívat a je to lehce zapamatovatelné. A začal jsem hrát dál. No a začali jsme rozvíjet dál i ten text. Tak nás napadlo, jak zdůvodnit, že jsme všichni v prdeli. Řekli jsme si, že formou recese do toho textu zakomponujeme ekonomickou krizi vzniklou právě válkou na Ukrajině, kdy nám tady vyhrožovali zavíráním plynu, že v zimě zmrzneme a že si budeme muset plést svetry, aby nám nebyla zima (smích)… Takže asi během půlhodinky jsme měli hotovo.

Když začínáš tvořit, máš vytyčený nějaký cíl, jakou skladbu chceš napsat?

Právě že vůbec. Jak jsem už říkal, některé skladby vznikly ihned, když přišel nějaký nápad. Ale většinou je to tak, že vezmu do ruky kytaru, něco si brnkám a najednou mě něco napadne, tak v ten moment beru okamžitě do ruky mobil a hned si to zaznamenávám, abych to nezapomněl. Někdy je to jen nějaký riff, jindy je to větší kousek písničky. Mnohdy to přijde v nejnevhodnější okamžik, kdy už třeba mám někam s ženou odcházet a ta je pak děsně naštvaná, že zdržuju (smích)… Každopádně se pak můžu k těm nápadům vracet a postupně je rozvíjet dál, až z nich vznikne celá skladba. Prvně mám vždy hotovou hudbu s nabroukanými svahilskými texty. Nikdy to nemám naopak, že bych měl první napsaný text a až potom bych dělal hudbu. Občas se stane, že se do té pseudoangličtiny vkrade kousek českého textu. Takhle to bylo například u skladby Slzy a prach. Text refrénu, který je na finální nahrávce, mě napadnul okamžitě při tom, jak jsem jej začal poprvé na kytaře hrát a do toho zkoušel zpívat.

Pavel Hanus. (Foto: Daniel Kopečný)

Po hudební stránce mají písně blízko k heavy metalu devadesátých let s tím, že byly zabaleny do současného zvukového kabátu. Byl jeden z tvých záměrů zachytit atmosféru tohoto období?

Záměr to určitě nebyl. Myslím si, že je to dáno tím, že mám rád prostě tu starší muziku, na které jsem vyrůstal. Mým prvním a silný kontaktem s metalovou muzikou byli Iron Maiden a jejich album Fear Of The Dark z roku 1992. Tohle album si dodnes hodně cením, byť pro fanoušky Iron Maiden snad kromě titulní písničky Fear Of The Dark zas až tak vysoce ceněno není.

Jaké další kapely tě oslovují?

Líbí se mi třeba kapela Ghost, i když ji nějak moc neposlouchám, ale cítím z jejich skladeb ten duch osmdesátek a zároveň zní současně. Mám rád spíše ty kapely ze sedmdesátých až devadesátých let. Přijde mi, že tenkrát každá kapela měla svůj specifický zvuk a daly se snadno identifikovat už po pár tónech. Samozřejmě že i dnes je spousta dobrých kapel, ale pro mě už to není úplně ono. V současnosti díky digitálnímu nahrávání zní hodně kapel podobně jako přes kopírák a chybí mi tam ta autentičnost. I co se týká songwritingu, tak si myslím, že ty nejsilnější skladby vznikaly právě tenkrát a nyní už tomu tak často nebývá, i když výjimky se najdou.

Dá se předpokládat, že jsi jednotlivé skladby, jako například kompoziční složku, zpěv, texty a podobně, konzultoval i s muzikanty, se kterými spolupracuješ. Jaké byly jejich odezvy? Vybavíš si nějaký podnět, který tě mile překvapil, anebo reakci, kterou jsi nečekal a posléze jsi uznal, že byla správná?

Samozřejmě že jsem se s kluky z kapely radil a různé věci, například aranže skladeb, jsme spolu konzultovali během procesu nahrávání a vzniku těch skladeb. Nejvíce se asi v tomto ohledu zapojoval bubeník Kamil Tobola, kterého moc tento proces tvoření bavil. Ačkoliv jsem si některé věci nabubnoval sám, tak Kamil, jak je velice technicky vyspělý hráč, mi bubenicky porozuměl v tom, co jsem po něm v daných skladbách chtěl, a neměl s tím problém to okamžitě zahrát a nahrát. Kytarista Radim Majer byl spíše během procesu vzniku skladeb takový pozorovatel, ale mnohdy pronesl nějakou přínosnou a trefnou poznámku k věci. Dalšími lidmi, se kterými tyto věci konzultuji, jsou moje žena, jež je dost kritická (smích) a trošku mě v tomhle usměrňuje, protože když mi to někteří lidi chválí, tak ona a basák Pavel Urban jsou ti oponenti, kteří mají vždy opačný názor. (smích)

Určitě je přínosné mít vícero oponentů a vyslechnout si různé názory…

Samozřejmě to nemyslím nijak zle a já jim za to děkuji, protože mě to nutí nad věcmi neustále přemýšlet a posouvá mě to dále. No a co se týká textové složky, už jsem říkal, že nejdříve vznikla muzika a pak bylo potřeba vymyslet texty. Takže většinu textů pro album jsem sice napsal sám, ale ty jsem hodně konzultoval právě s Pavlem Urbanem, který mi v nich zase hodně oponoval. A zbytek buď byla spolupráce s někým jiným, jako například s Radkem Hladíkem u Všichni jsme v prdeli!, nebo třeba u songu Stíny duše mi s textem pomáhal kamarád Martin Liebreich.

Jak vznikají tvé texty?

Pro mě je důležité, abych mohl text začít psát, vědět nějaké téma, nebo o čem ta skladba bude. Někdy tomu napoví nálada písničky, takže pak už to jde samo. Přiznám se, že u některých písniček jsem právě nemohl přijít na to téma, tak jsem oslovil například bývalého kolegu ze skupiny Citron Jirku Raina, který mi napsal text ke skladbě Soudný den, což je taky jedna z těch písní, jejíž motiv jsem měl v šuplíku asi dvacet let. U skladby Ještě dál mi chvíli sviť (Nezavírej brány) jsem si zase vzpomněl na kamaráda a výborného textaře Petra Harazina z kapely Nebe, který skládal texty například i pro Lucii Bílou. No a u skladby Oděsa, jak už jsem říkal, napsal text Martin Pietraszek.

Vícero skladeb pojednává o naději, pomoci druhým, víře v lepší zítřky. Vnímáš je jako povzbuzení pro sebe, nebo spíše jako povzbuzení a určitou motivaci pro své posluchače?

Hudba by měla dělat lidem radost, takže spíše než povzbuzení pro sebe to vnímám jako povzbuzení a motivaci pro posluchače. Chci se svojí hudbou dělat radost, nechci, aby to byly písničky plné zloby a nenávisti. Myslím si, že hnusu je v dnešním světě okolo nás více než dost, a tak by měla být ta hudba svým způsobem pozitivní a ne lidi přivádět ještě více do deprese. Asi to pramení z toho, že jsem optimistický a pozitivně laděný člověk. Samozřejmě že člověk je někdy z určitých věcí zoufalý, ale kdo mě zná, ví, že se snažím vždy vidět na všem to dobré.

V úvodní skladbě Ukrutnou silou hnán vpřed zpíváš: „Nesmíme chtít prohrát /// Musíme chtít vstát /// My jedem dál.“ Nicméně platí, že je jednodušší o této myšlence hovořit, než pak v konkrétní situaci vykonat. Co tobě v obtížných situacích pomáhá, abys vždy dokázal vstát?

Myslím si, že je to o jakémsi osobním nastavení a mindsetu. Jak jsem zmínil, jsem spíše pozitivní člověk, který se snaží vždy vidět na všem to dobré, možná až trošku naivně. (smích) Je to o jakési naději, o nějakém plamínku, který tam kdesi stále hoří. Samozřejmě že už jsem kolikrát padnul na hubu, ale vždy jsem se nějak snažil vstát a šel si dál za svým. Pomáhá mi vždy nějaká naděje, ale samozřejmě je to vždy i o té podpoře těch nejbližších. Mít pocit zázemí a vědět, že se člověk může o někoho opřít, ať už to je rodina, nebo kamarádi.

V songu Stále v nás zaznívá: „Jsou stále v nás /// Ty hříchy, co znáš“ Jakým způsobem nahlížíš ty sám na své, a to třeba dávné, hříchy a jak se je snažíš odčinit?

Snad každý člověk někdy nějak zhřešil. Já například hřeším každou noc, když to vezmu kolem lednice a neodolám kousku čokolády (smích)… A kdo jsi bez viny, tak hoď kamenem. V životě uděláme spoustu chyb, i já jich plno udělal. Máme své hříchy a kostlivce ve skříni. Ovšem otázka je, jestli se pak člověk dokáže z těchto chyb a hříchů poučit a posunout se dál. Asi je odčiní až čas, který ukáže, jestli jsme se napravili.

Otázka, která musí padnout: V našem rozhovoru před více než dvěma lety jsme nastínili nová alba Citronu a Tanji. V jaké jsou fázi?

Radim Pařízek byl kapitánem u kormidla lodi jménem Citron a tyhle věci měl plně pod kontrolou. Po jeho odchodu z tohoto světa Citron ztratil kormidelníka a loď se trochu začala naklánět. Spousta se toho ještě za jeho života na nové album vymyslela a nahrála, avšak momentální kapitán nemá tuhle loď plně pod kontrolou a ta začíná ztrácet směr. Tímto bych asi uzavřel téma nového alba kapely Citron. Co se týká nového alba Tanji, tak to mělo vzniknout také pod taktovkou Radima, avšak k jeho realizaci už bohužel nedošlo. S Tanjou už ale nějaké plány a nápady na nové písničky máme, takže si myslím, že během příštího roku by snad už mohlo něco vzniknout. 

Co tě čeká v nejbližší době?

S mojí kapelou nás čeká ještě do konce roku pár vystoupení. Pokud chtějí fanoušci přesná data, měli by sledovat moje webové stránky a sociální sítě, kde se vždy všechno včas dozvědí. Příští rok na jaře vyjíždíme s Citronem na turné společně se slovenskou Metalindou. Chystám teď i spolupráci s jedním autosalónem a také mě oslovil zpěvák Chity Somapala (ex-Firewind, Red Circuit, Civilization One), který by se mnou chtěl něco společně nahrát. Takže uvidíme, co z toho vznikne.