Milan Bátor vydává na vinylu album kytarových úprav Beatles a říká: Je to má láska už od dětství

Písně na albu I Beatles jsou seřazeny v abecedním pořadí podle jejich názvů. Lze to vnímat jako gesto symbolizující, že všechny písně Beatles jsou natolik silné, že se můžou hrát v jakémkoliv pořadí?

Mnohokrát jsem si položil otázku, proč dal Mario Gangi své kolekci abecední klíč. Chtěl tím něco říct? Když se podíváš na jednotlivé písně, zjistíš, že na počátku je A Hard Day´s Night a na konci Yesterday. Je to úchvatný dramaturgický oblouk a považovat to za pouhé řazení od A do Z bez hlubšího smyslu by bylo liché. Pravděpodobnější je, že Gangi vybral z obrovského kvanta písní Beatles ty, které měl zkrátka nejraději a které se mu hodily do konceptu nejen alfabeticky, ale také atmosférou, výrazem a tóninou. Tak například úvodní A Hard Day´s Night je v tónině A dur, následující All My Loving v e moll a And I Love Her v tónině d moll s podladěnou basovou strunou. Všechny tři písně kontrastují také svým tempem a takto by se dalo pokračovat. Zkrátka je to grandiózní koncepce, kterou jsem se rozhodl ctít a nahrál desku tak, jak je zaznamenána v Gangiho publikaci.

Než jsem si tu nahrávku pustil, měl jsem trošičku obavu, zda album unese osmnáct písní v instrumentálních úpravách pouze pro kytaru, ale nakonec jsem velmi příjemně překvapen kreativitou, s jakou Gangi k úpravám přistoupil, a celkovým vyzněním a pestrostí kolekce, která rozhodně nenudí. V mém případě rozhodně nezůstane jen u jednoho poslechu. Jak si vysvětlit, že něco podobného, co jsi udělal ty, za svého života neudělal už Mario Gangi? Proč ty skladby nenahrál?

Těžko říct. Mario Gangi natočil během svého života celou řadu desek. Jako první interpret na světě uvedl na zvukové nosiče Koncert A dur pro kytaru a orchestr Maura Giulianiho, nahrál také mnoho zásadních soudobých skladeb jako Concerto Dell’Argentarola Ennia Porrina nebo Concierto del Sur Manuela Ponce a podobně. Možná, že nenatočil svůj cyklus I Beatles proto, že vyšel tiskem jako notová publikace. Možná ho nenatočil proto, že se v osmdesátých letech dost intenzivně zabýval pedagogikou, ediční činností a koncertováním v duu s kytaristou a zpěvákem Faustem Ciglianem. Učil na konzervatořích, hrál a vytvářel kytarové školy. Vydával nové edice starých mistrů, které upravoval a opatřoval svými prstoklady. Byl to jeden z nejpilnějších kytaristů 20. století a kdyby měl nahrát všechno, co upravil nebo sám napsal, ani by to na jeden lidský život nestačilo. Je to samozřejmě škoda, protože slyšet hrát autora je vždy nesmírně cenné. Na druhou stranu je to krásný úkol a výzva pro následující generace. Přesto naštěstí existují vzácné nahrávky z koncertů, kde Gangi hraje tři kousky Beatles. Jedná se o Yesterday, Honey Pie a Michelle. Všechny hrál fantasticky a virtuózně.

Z nahrávání alba v Českém rozhlase Ostrava. (Foto: Tomáš Rossi)

Nezasvěcenému posluchači můžou ty instrumentálky znít jednoduše, ono to tak ale samozřejmě není, ty úpravy jsou asi poměrně náročné, je to tak?

Jsou písně Beatles složité či rafinované? Berme v potaz, že Gangi vytvořil aranžmá písně bez zpěvního hlasu pro jednu jedinou kytaru. Musel zvolit nějakou konkrétní variantu obtížnosti. Najít vhodný interpretační klíč, který by zachoval základní poznávací znaky písně a současně dal aranžmá nějaký kytarový rukopis. Kdyby šel pouze cestou přílišné virtuozity, zahrál by jeho úpravy zřejmě jen on sám a pár vyvolených. Kdyby zvolil cestu jednoduchosti, ztratily by své kouzlo a působily jako školní cvičení.

Takže hledal zlatou střední cestu?

Přesně tak, Gangiho úpravy jsou rozhodně pro pokročilé kytaristy, začátečníci i středně pokročilí si na nich asi polámou prsty. Největší nároky kladou na barré akordy, přesný rytmus a korelaci basového hlasu s melodickou linkou. To, že úpravy zní jednoduše, je pro Gangiho vlastně pochvala. Je to přece obrovská věc, že píseň zní v instrumentální úpravě lehce a vzdušně! Důležité je, že Gangi zachoval melodickou zpěvnost. Jeho italská kantabilita je prostě nedostižná a pomohla tento cyklus upravených písní definovat. Komplikovanost a přílišná exkluzivita by Beatles podle mého dojmu ani neslušela.

Kde jsi čerpal informace a inspiraci při tvorbě obsahu? Může se zdát, že ti zpracování doprovodných textů muselo dát více práce než samotné nahrávání…

Naštěstí vlastním poměrně solidní literaturu o Beatles. Stěžejní informace jsem čerpal zejména z knih Revoluce v hlavě Iana MacDonalda, Beatles, všechny písně od Steva Turnera, Beatles, kapela která změnila svět Terryho Burrowse a Beatles…a byla hudba, kterou napsal Tim Hill. Napsat průvodní slovo o Beatles nebylo tak těžké. Je to srdeční záležitost, která mě provází od raného dětství. Moji rodiče nevlastnili žádné kazetové přehrávače ani gramofon. Chodili ale na návštěvu k sousedům, kteří měli kotoučový magnetofon a na tom sjížděli pásky s Beatles. Byl jsem malej špunt a hrál si na zemi s hračkama a do toho běžela muzika, která ve mně zůstala napořád. Už tehdy mě brala za malé dětské srdce. A tak to i zůstalo…

Samostatnou kapitolou jsou ilustrace Jury Bosáka. Už jen pohled na titulní stranu desky, kde je liverpoolská čtyřka zachycena jeho typickým výtvarným stylem, a přitom je podoba všech čtyř dokonale věrná, rozhodně fanoušky Beatles upoutá…

Jsem rád, že sis všimnul výtvarné stránky bookletu a celé desky, kterou kompletně vymyslel a vytvořil Jura Bosák. Jeho grafické vystižení Beatles je dokonalé, hravé, fanouškovské a neumím si představit, že by se toho někdo zhostil lépe. Jura navíc ke každé písni na našem albu vytvořil speciální obrázek, který ji charakterizuje. Ale ne na první pohled. Člověk musí přemýšlet, aby na to přišel. A to mě na tom baví!

Jak dlouho ti trvalo, než jsi ty písně nastudoval tak, abys byl připraven jít do studia?

Samotnému nahrávání předcházel docela dlouhý proces nastudování všech osmnácti skladeb. Gangi v úpravách využívá místy opravdu široké rozpětí hmatníku a různé falší finesy a vychytávky. Postupem času jsem zjistil, že nejlepší bude, když se skladby naučím zpaměti. Celý proces nastudování repertoáru si tedy vyžádal své.

Kde vlastně při své práci publicisty, hudebního pedagoga a otce tří dětí bereš čas na takto časově náročné aktivity?

Čas, to je otázka. Je to vždy o kompromisu. Někdy mám pocit, že čas neberu, ale lovím a kradu. Třeba teď připravujeme s jednou šikovnou zpěvačkou písně na recitály s písněmi Davida Stypky, které se odehrají počátkem ledna. Dvojhlasy pro ni vymýšlím v autě za volantem.

To si jako za volantem zpíváš?

Psycho viď? (smích) Zjistil jsem, že v autě je ideální čas na to zpívání a vymýšlení podobných věcí. Ale vážně, nechci si stěžovat, ani se chvástat tím, že žiju aktivní život. Takto mi to prostě dává smysl a dovedu pochopit lidi, kteří svůj čas rádi tráví odpočinkem a koukáním na televizi. Fakt je, že nebýt úžasné rodiny, manželky, dětí a prarodičů, tak bych své projekty nikdy nedal dohromady. Jsou hodní, že mi mé výstřelky trpí, ale nejen to. Jedou v tom se mnou a to je největší radost! Moji kluci jsou taky muzikanti, které hudba neskutečně baví a nejmladší Karolínka právě letos poprvé objevuje tajuplný svět klavíru! Manželka Veronika je sice vystudovaná ekonomka, ale hudbě se věnovala už v dětství, na rozdíl ode mě, který začal až ve čtrnácti a celý život doháněl to manko. Ačkoli máme různé profese a zájmy, žijeme muzikou, dýcháme pro ni a máme ji za primární a nezbytnou věc.

Milan Bátor. (Foto: Tomáš Rossi)

Opravdu album vyjde pouze ve vinylové verzi a nikoliv na cédéčku? Co lidé, kteří nemají doma gramofon?

A co lidi, kteří doma nemají CD přehrávač? Podobné dilema jsem řešil před třemi lety, když vycházelo moje debutové album s Gangiho autorskými kompozicemi. Tehdy jsem rozesílal cédéčka na všechny světové strany a často mi přišla odpověď: Děkuji, ale budu si to muset zajet poslechnout k prarodičům (smích). A ještě častěji: nemám si to kde přehrát. Podotýkám, že tyto odpovědi chodily i od muzikantů. Taky mě už dlouho iritují plastové krabičky, které jsou po několika použitích popraskané, booklety se v nich trhají apod. Tím nechci říct, že tento formát nemám rád! Cédéčka si pravidelně kupuju a rozšiřuji neustále i tuto svou sbírku, která čítá dnes víc než tisícovku titulů. Ale k Beatles mi intuitivně seděla víc deska, vždyť jejich éra byla vinylová! Větší formát desky svědčí také skvělé grafice Jury Bosáka, jehož nádherné ilustrace, obrázky a vychytávky tak mnohem víc vyniknou. Vinyl je prostě nádherný artefakt a radost na poslech i na pohled. Ti, kteří nemají gramofon, si mohou album poslechnout na elektronických platformách, o které se perfektně postaralo hudební vydavatelství Supraphon.

Kde můžou zájemci písně Beatles slyšet naživo?

Prozatím můžeme pozvat na koncerty v Ostravě, Brně a Opavě, kde také album I Beatles pokřtíme. V Ostravě se koncert uskuteční 13. listopadu v Českém rozhlase Ostrava a mám velkou radost, že u toho budou pánové Richard Piskala a profesor kytary Ondřej Gillig. Richard mě přizval do vysílání Českého rozhlasu jako publicistu a tvůrce pořadu Hudební přístav. Ondrovi vděčím za to, co v kytaře umím. Je to můj nejlepší učitel, u kterého jsem vystudoval Janáčkovu konzervatoř. Ondra mi předal veškerou lásku k tomuto krásnému nástroji. V Brně zahraju o týden později 20. listopadu ve Vile Löw Beer. Brno má pro mě také speciální atmosféru. Je to město klasické kytary, kterému svým festivalem udělal ve světě velké renomé vynikající kytarista a pedagog Vladislav Bláha. Právě Slávek album v Brně spolu se svou manželkou Taťánou pokřtí a dokonce si spolu jednu skladbu Maria Gangiho i zahrajeme! Abychom nezapomněli také na mou rodnou Opavu, finální koncert zazní v Kulturním prostoru Kupé u mého kamaráda Vládi Peringera, kde je útulná atmosféra a domácké zázemí. I pro tento koncert chystáme velké vystoupení. Album totiž přijde pokřtít legenda legend mistr Štěpán Rak! Jednomu z nejslavnějších kytaristů planety rovněž vděčím za mnohé. Hodně mi fandí a na opavském koncertě pro diváky společně také chystáme překvapení. Máte se na co těšit!

Jak budou koncerty koncipovány – zazní na nich kromě Beateles i ukázky autorské tvorby Maria Gangiho anebo i ukázky tvých kytarových aranží písní Vlasty Redla nebo Davida Stypky?

Na aranže písní Vlasty Redla a Davida Stypky s největší pravděpodobností nedojde. Rád bych, pokud bude příležitost, zahrál svou Fantazii na téma české státní hymny Kde domov můj, která sklidila překvapivě nadšený ohlas letos na Mezinárodním kytarovém festivalu Brno. V repertoáru mám také prskavku The Clap od geniálního kytaristy kapely Yes Steva Howa a další věci. Nechte se překvapit. Jinak mému milovanému Davidu Stypkovi a jeho fanouškům zahrajeme počátkem ledna, kdy zazní tři recitály s jeho písněmi v ostravském Parníku, krnovské Kofole a Davidově domovské Hospůdce U Arnošta ve Frýdku-Místku. Letos to bude s krásným překvapením, které nechci vyplašit.

V bookletu jsem se dočetl, že album není posledním počinem, který má posluchačům představit aranžérské umění Maria Gangiho. Po albu nahrávek jeho autorských skladeb, které jsi vydal před dvěma lety, a nynější „poctě Beatles“ máš v plánu nahrát i jeho úpravy neapolských lidových písní. Můžeš něco říct o tomto projektu? Kdy se na něj můžeme těšit?

Jedná se o dva cykly deseti neapolských lidových písní, které Gangi geniálně upravil pro kytaru. Když jsem si je přehrál, hned jsem se zamiloval! Mají všechny znaky jeho osobní poetiky: intimitu folkloru, vášeň jazzu a svrchovanou jistotu klasiky. Nádherné neapolské lidové písně budou v příštím roce posledním dílem mé trilogie, která snad pomůže lépe poznat osobnost proslulého italského kytaristy. Na hudbě mě nejvíc fascinuje schopnost vyprávět příběhy. Mario Gangi jako jeden z prvních v minulém století ukázal, že klasika, jazz, folklor či populární hudba si mohou být bez předsudků rovny. Jeho příběh stojí za to připomínat, protože i dnes se najdou lidé, kteří pro předsudky nestačí objevit zázraky.