Vyprávění indiánské babičky v těšínské Bajce zaujme všechny generace. Děti se poučí, rodiče se pobaví

Vít Brukner není v Bajce nováčkem, je zapsán již jako režisér pod Velkou policejní pohádkou a jako dlouholetý člen souboru Buchty a Loutky je zárukou kvalitního divadelního řemesla. Vyprávění indiánské babičky je příjemnou kombinací autorské inscenace, perfektní práce s herci a nenásilného vtažení do příběhu. Ani ne hodinová stopáž příběhu dodává příjemně stravitelné tempo a nenásilné prolínání hereckých vstupů s loutkovými udržuje diváky v neustálé pozornosti.

Vyprávění indiánské babičky je autorskou hrou režiséra Víta Bruknera. Vychází z legend o náčelníkovi Mato tope, jehož v inscenaci potkáváme coby malého chlapce vychovávaného medvědicí a následně jako člena kmene Mandanů, severoamerického indiánského národa. Tvůrci pracují s klasickými prvky indiánských kmenů jako jsou dýmka míru a týpí nebo s typickými indiánskými oděvy. Dospělí si mohou oživit dětské hry na indiány a v dětech tato hra může zažehnout především zájem více prozkoumat jejich svět.

Z Vyprávění indiánské babičky. (Foto: Těšínské divadlo)

Příběh nezachází do podrobností, které si ale následně mohou diváci dohledat sami – jako nápověda slouží i minimalistický program s vysvětlivkami a odkazem na pramen, ze kterého lze čerpat odpovědi na zvídavé dětské otázky. Vítu Bruknerovi se velmi obratně podařilo zachytit a do krátkého času vměstnat především příjemnou atmosféru indiánských tanců, zpěvu, klidu i nevyhnutelného boje mezi kmeny. Nebojí se ukázat válečnou řevnivost, aby následně vše zakončil uzavřením přátelství a míru.

Do příběhu diváky vtáhne Jakub Tomoszek, který předvede divákům jak své herecké dovednosti, tak svůj um na poli lovení či rozdělávání ohně. Ačkoliv název napovídá, že vyprávět bude indiánská babička, velmi obratně se s babičkou setkáváme v roli právě zmíněného Jakuba Tomoszeka. Jeho dvojrole působí nekonvenčně a místy i příjemně praštěně.

Z Vyprávění indiánské babičky. (Foto: Těšínské divadlo)

Další protagonisté představení Dorota Grycz, Wanda Michałek a Tomáš Chudoba se ujali loutek a příjemně provázejí diváky vyprávěním. Loutky Pavla Skorkovského mají rozmanitou podobu. Zpočátku se setkáváme s plošnými loutkami vedenými zespodu. Jednoduchá konstrukce má účinný efekt doprovázející dětský smích.

Když se diváci setkávají s již dospívajícím indiánským chlapcem, který si své jméno teprve musí zasloužit, přicházejí na řadu klasické vyřezávané loutky s typickým realistickým výrazem indiánů. Loutky mají pestré oděvy, které jim vytvořila Ivana Kolondrová. Při následném shledání mladého indiána s dávným bratrem medvědem dochází i na stínové divadlo.

Z Vyprávění indiánské babičky. (Foto: Těšínské divadlo)

Velká nálož nápadů se hezky snoubí s minimalistickou scénou Jakuba Šulíka. Uprostřed jeviště stojí oválný stůl, jenž má funkci malého jeviště pro loutky, po zvednutí horní desky také stínové zástěny a její přední stěna je dekorovaná indiánskými malbami. Celkový dojem je velmi příjemný, nerušivý a divák se tak může soustředit pouze a jen na samotný děj. Světelný a zvukový doprovod, za nímž stojí Roman Mračna a Vojtěch Chobot, dokresluje celkovou atmosféru.

Vyprávění indiánské babičky je příjemnou ukázkou loutkoherecké práce, při které se pobavíte a necháte se unést nevšední atmosférou.

*

Vyprávění indiánské babičky připravuje Těšínské divadlo také v polské verzi, jejíž premiéra se bude konat 21. října.