Černá komedie ve Slezském divadle nabízí řadu zábavných gagů a komediálních situací

Jednoaktová fraška Černá komedie obsahuje jeden z mnoha Shafferových úžasných nápadů: publikum na začátku slyší v naprosté tmě probíhající dialog na jevišti, ale po chvíli je zřejmé, že zatímco v hledišti i na jevišti je tma, z dialogu postupně proniká k publiku stále častější ujištění, že to, co si muž s ženou povídají, musí probíhat za denního světla.

Když se pak po chvíli jeviště osvítí, stane se to po výkřiku, který oznamuje, že právě zhaslo světlo. V té chvíli už diváci vědí, že je vše naopak, že když oni vidí, co se děje, postavy spolu jednají ve tmě, a naopak. Tím vzniká řetěz komediálních situací, které gradují až do konce. Aby ale dosáhly svého kýženého účinku, tedy smíchu v hledišti, k tomu je zapotřebí mistrovsky zvládnutého divadelního a hereckého řemesla.

Daniel Volný, Vladimíra Vokůrková a Michal Stalmach. (Foto: Lukáš Wodecki)

Černá komedie rozhodně není žádná hlubokomyslná hra, ale nejde ani o bezduchou a povrchní taškařici. Shaffer si i ve frašce napsané hlavně pro pobavení bere na paškál některé negativní lidské vlastnosti i některé zkostnatělé tradice střední a vyšší společnosti. Shafferův humor je sice britsky suchý, ale přesto v některých okamžicích velmi třeskutý. Záleží jen na tvůrčí invenci režiséra a schopnostech herců, jak vysoko zvednou laťku zábavnosti celého představení. Těm opavským se sice při premiéře nepodařilo dosáhnou stoprocentní míry naplnění komediálního potenciálu předlohy, ale pohybují se někde kolem pětaosmdesáti až devadesáti procent.

K naplnění maxima by mohlo dojít po zažití všech režisérem Seydlerem dobře vystavěných gagů a komických situací v průběhu následujících repríz, po naplnění nároků na srozumitelnost řeči i při vypjatých emocích, křičených slovech a větách (hlavně u Andrey Zatloukalové) a po přesně odehraných situacích při dokonalé souhře (načasování) všech pohybů celého těla u účinkujících (týká se všech).

Daniel Volný a Vladimíra Vokůrková. (Foto: Lukáš Wodecki)

Děj frašky je velmi jednoduchý: Brindslay Miller (Daniel Volný) je bohémský umělec, který se po rozchodu s bývalou partnerkou Cleou (Vladimíra Vokůrková) snaží získat mladou debutantku Carol Melkettovou, velmi hezkou, velmi rozmazlenou a velmi hloupou dceru plukovníka Melketta (Martin Valouch). Aby Carolinina otce oslnil svým stylově zařízeným bytem, využije příležitosti a bez dovolení si vypůjčí ze snobsky vybaveného bytu kamaráda starožitníka Harolda Corringe (Michal Stalmach) starožitný nábytek.

Carol připraví bar s několika lahvemi skotské, martini a ginu, které ovšem zdecimují hlavně Millerovu sousedku v domě, afektovanou příslušnici středních vrstev, starou pannu slečnu Furnivalovou (Kamila Srubková). Když pak dojde k poruše pojistek právě v době, kdy se objeví plukovník Melkett, kdy nečekaně navštívi Millerův byt slečna Furnivalová a kdy do Millerova bytu vkročí ještě více nečekaný Corringe, začne v průběhu Millerem zpátky odnášených a bez dovolení vypůjčených kusů nábytku ztřeštěný řetěz nečekaných střetů všech postav jednajících ve tmě občas jen na okamžik přerušované plamínkem zapalovače, světle zapálené sirky nebo baterkou.

Všechno končí oznámením o odstranění poruchy na pojistkách z úst Schupanziga, německého emigranta a zaměstnance energetických závodů, a teatrálním vstupu milionáře a sběratele umění Georga Bambergera (Richard Vokůrka). Před tím si ovšem ještě užije pokoření Millera jeho bývalá láska Clea.

Kamila Srubková a Andrea Zatloukalová. (Foto: Lukáš Wodecki)

Pohyb „ve tmě“ u každého z herců i hereček vyžaduje velké fyzické úsilí, zatěžující všechny svaly v těle. Plnění pohybových úkolů si nejvíce užívá Andrea Zatloukalová, která předvede několik skvěle zvládnutých kotrmelců, Daniel Volný, padající před lenošku a křesla i Martin Valouch, kterého překvapí proměna pevného křesla v houpací. Kamila Srubková pro pobavení publika pečlivě stupňuje opilost slečny Furnivalové. A diváci se postupně v průběhu hodinu a dvaceti pěti minut bez přestávky odehrané komedie baví stále více a více.

Pokud někdo zatouží po návštěvě divadelního představení, které umožní na chvíli zapomenout na tíživou realitu života, poskytne oddych a relaxaci prostřednictví vkusné a vtipné zábavy a nemalé míry divadelního umění, udělá jen dobře, když se na Černou komedii do Slezského divadla zajde podívat.