Muzikoterapeutka Anna Neuwirthová: Přijde mi důležité, aby praxe a teorie šly ruku v ruce a naopak

Nedávno ses vrátila ze Světového kongresu muzikoterapie v Kanadě. Jaké to bylo?

Intenzivní a bohaté! Jedná se o týdenní akci, na kterou se sjedou muzikoterapeuté z celého světa. Každý den jsou přednášky a spousta workshopů, na kterých sdílíme dobrou praxi. Je to důležité, protože v každé zemi se děje v muzikoterapii trošku něco jiného – někde se obor teprve buduje a hledá se pro něj pevný rámec, jinde je zase muzikoterapie běžnou součástí péče o člověka. Vzájemně se inspirujeme.

Jaká témata tam třeba zazněla?

Světový kongres se koná jednou za tři roky, proto jsou všechny změny a vývoj v muzikoterapii dobře vidět. Pro mě osobně bylo hodně zajímavé sledovat příspěvky na téma muzikoterapie v péči o dlouhodobě nemocné a umírající nebo třeba v péči o předčasně narozené děti a v těhotenství. Ale to bych toho hodně vynechala. Spousta výborných příspěvků byla třeba o tom, jak muzikoterapeuticky pracovat s lidmi po poranění mozku nebo míchy, o muzikoterapeutických technikách ve vzdělávání atd. Ovšem „červenou nití“ kongresu byla integrace rozličných hudebních kultur do muzikoterapie tak, aby nebyly nikým přivlastňovány a neztrácely tak svou původní podobu a kořeny. Kultura ve spojení s muzikoterapií je velké téma posledních několika let, o kterém je potřeba více mluvit. Rezonovalo to s historií Kanady (Světový kongres se konal ve Vancouveru), otázka vyrovnání se s násilnou minulostí, které byli vystaveni původní obyvatelé, byla hodně živá. S tím také souvisí otázka rovnoprávnosti napříč naší společností.

Vystoupila jsi taky s nějakým příspěvkem?

Moje působení na kongresu bylo úzce spojeno s mou rolí jednatelky ve Světové federaci muzikoterapeutických asociací, kterou za Muzikoterapeutickou asociaci České republiky mám.

Zbyl čas i na nějaký výlet či toulky fascinující kanadskou přírodou?

Řekla jsem si: když už cestuješ tolik hodin, tak daleko, nemůžeš jet hned zpátky! Takže ano. Po kongresu jsem si dala ještě 10 dní v kanadské přírodě a byl to opravdu velký zážitek. Každé cestování je podle mě důležitá zkušenost, která pomáhá otevírat mysl, vidět nové perspektivy a zpětně obohacuje všechno, co děláme.

Krásně řečeno. Máš hodně široký rádius! Muzikoterapii se věnuješ hlavně v Praze. Čím konkrétně se ve své práci zabýváš?

Jsem od přírody zvědavá a takhle to pak někdy může dopadnout (úsměv). Kdysi jsem dělala pouze muzikoterapii, ke které mě dovedlo studium hudební teorie a pedagogiky, ale několik let nabízím i psychoterapeutická sezení. Celé tohle propojení a kontext mi dává daleko větší smysl. Pracuji jak s dětmi, tak dospělými. Samozřejmě vedle toho všeho stále učím – ať už lektorsky na různých workshopech a kurzech, nebo ve spolupráci s univerzitami. A z pozice členky Rady Muzikoterapeutické asociace České republiky se snažím pomáhat naší muzikoterapeutické komunitě. Hlavně nadále nějak zůstávám ve spojení s hudbou. Přijde mi důležité, aby praxe a teorie šly ruku v ruce a naopak.

To dává smysl. Máš na svědomí také další projekt, který určitě zaujme ostravskou hudební komunitu. V září se má otevřít v tomto městě muzikoterapeutický ateliér. Prozradíš k tomu víc, prosím?

Z tohohle projektu mám opravdu velkou radost! Věřím, že bude užitečný a zajímavý pro všechny, koho tahle oblast zajímá. V současnosti vnímám zvýšenou potřebu po seberozvojových zkušenostech i technikách sebepéče, možná se dá říct i „vybavení se“ dovednostmi, které je možné překlopit do praxe. Do toho skvěle zapadá projekt „modulu muzikoterapie”, který vznikal zároveň s muzikoterapeutickým ateliérem. Nápad mít něco takového v Ostravě mi přišel už před dvanácti lety. Ale zřejmě bylo tehdy na to všechno ještě brzy a věci potřebovaly zrát, protože chyběla odezva a na všechno tenkrát ani nešlo úplně dosáhnout. Takže se z nápadu stal takový tajný sen.

Jak to bylo dál?

Mezitím se hodně stalo, těžiště mé činnosti se přesunulo hlavně do Prahy. Ale ten tajný sen se začal před dvěma lety sám od sebe zhmotňovat díky skvělé práci lidí na Fakultě umění, jejich vizi a impulzu přinést inovaci do vzdělávání. To už se pomalu dokončovala nová budova za Divadlem Antonína Dvořáka, ve které se od samého počátku počítalo s muzikoterapeutickým ateliérem. Ale chyběl muzikoterapeut se zkušenostmi, který by pomohl projekt dokončit. Takže mi jednou zazvonil telefon a tím to všechno začalo…

To zní opravdu neuvěřitelně. Vím, že jsi k této oblasti hudby tíhla odedávna a teď se ti to splní i tam, kde máš své kořeny. Co bylo třeba učinit dál?

Nejdříve bylo zapotřebí celý ateliér vybavit hudebními nástroji. Takže jsme nakoupili spoustu nádherných nástrojů různých velikostí, tvarů, zvuků a materiálů – máme třeba i rezonanční kolébku. V dalším kroku začal vznikat vzdělávací modul muzikoterapie, který jsem obsahově vybavila a který je nyní akreditovaný jako jednoletý kurz a je možné ho absolvovat v rámci programu celoživotního vzdělávání. Ochutnávka muzikoterapeutických technik je k dispozici také interním studentům celé Ostravské univerzity.

Předpokládám správně, že výuka bude svěřena do tvých rukou? Jak se předmět vlastně nazývá?

Ano, je to tak a opravdu se na to moc těším. Název celého programu zní „Hudební kreativita jako nástroj psychohygieny a osobnostního rozvoje“ a myslím, že přesně vystihuje, s čím a jak budeme pracovat. Vedle nezbytné teorie se zaměříme na praktické znalosti a techniky, jak cíleně pracovat s hudbou a hudebními nástroji, jak toho využívat ve skupině, jak to propojit s dosavadními zkušenosti, jak při tom pracovat sám se sebou a se skupinou atd. K dispozici budeme mít celý instrumentář, takže to často bude pro účastníky znamenat naučit se hrát na hudební nástroje, které třeba do té doby ani nedrželi v ruce.

Kromě tvé muzikoterapeutické praxe tě často objevím u zajímavých projektů, muzikantů a událostí. Máš nějakou vnitřní intuici, která ti velí, kde právě být?

Teď jsi mi vykouzlil úsměv na tváři. Moc toho kolem hudebních projektů vlastně nesdílím, ale tobě to stejně neuteče. Díky za tu otázku. Je to asi nějaké vnitřní vedení i nejhlubší potřeba. A potom, jak mě kdysi zarámoval jeden můj australský kamarád, „serendipity“ – to znamená druh náhody, která se děje zdánlivě mimoděk, ale přichází, aby nás vychýlila ze starých kolejí, takže je to vlastně šťastná náhoda, objev. A taky zvědavost k sobě i k životu, co pro mě má.

Moc hezky jsi to objasnila. Takže můžeme do budoucna očekávat, že tě uvidíme nejen v muzikoterapeutické praxi, ale také při nějaké hudební akci?

Doufám, že už 22. září v muzikoterapeutickém ateliéru! (úsměv) … Na podzim pořádám ve spolupráci s kolegou z Mnichova kurz Sound Work, je to zvukově-terapeutická práce s hlasem a tělem se zajímavým efektem na lidskou psychiku. Výhodou je, že se techniky Sound Worku dají použít také mimo terapeutický rámec, když se správně uchopí. Hudební akce je taky v plánu. Ale samozřejmě – uvidíme, co se stane!