Symfonicko-metalová kapela My Project: Naše album je koncepční. Každá ze skladeb odráží konflikt

Vaše debutová deska War to Come měla původně vyjít už loni, ale nakonec se tak stalo až letos. Proč?

Kamila Orságová: Šimon má na techniku obecně velkou smůlu. Počítač se mu pokazil i u psaní diplomky a část musel dodělávat znova. A podobné trable nás provázely i během nahrávání. Na album si tak bylo třeba počkat, ale výsledek stojí za to.

Šimon Greško: Navíc se jednalo o naše první celokapelní nahrávání a první spolupráci se zahraničním studiem ve Finsku. Když jsme loni ztratili data těsně před dokončením mixu, rozhodli jsme se to vzít jako impuls pro revizi desky, která vznikala po dobu dvou let a díky tomu byla zvukově nekonzistentní. Následně jsme například kompletně předělali zvuk kytar.

V titulní písni se zmiňuje odkaz Jana Husa. Proč jste se rozhodli připomenout tuto významnou postavu z českých dějin?

Kamila Orságová: Text písně vznikl k 600. výročí smrti mistra Jana Husa. Mám ráda dějiny a otázku k husitským válkám jsem si dokonce vytáhla i v rámci maturity z dějepisu. Tehdy jsem dostala dvojku, takže bylo třeba si napravit reputaci (smích)… Jan Hus je bezpochyby jednou z nejvýraznějších osobností našich dějin, byl předchůdcem reformace, která se odehrála v zahraničí až o 100 let později a jeho myšlenky ovlivnily víru způsobem, který můžeme vnímat až dodnes.

Závěrečnou pasáž této písně „…and crimson sun is again setting down“ původně zpíval Šimon, na albu ji zpívá Kamila. Co vás k této změně vedlo?

Šimon Greško: Celá skladba je položena na ženském vokálu, takže mi přišla škoda na samotném konci úplně změnit její náladu. Některá rozhodnutí ale potřebují čas na uzrání. Tady se to stalo někdy během nahrávání verze pro CD. Na koncertě ji ale stále zpíváme oba. Máme k tomu vymyšlený i krásný efekt, kdy na pódiu vybuchneme v záři jisker. To mi přišlo k tematice skladby dosti výstižné.

Jedinou česky zpívanou skladbou na albu je Valkýra. Jak tato píseň zapadá do celého konceptu desky?

Kamila Orságová: Je to jediná píseň na albu, ke které jsem nepsala text já, ale napsal jej dobrý kamarád Václav Bouček. Vašek má neskutečný cit pro zvukomalbu. Když jsem viděla jeho básně, věděla jsem, že ta píseň si zaslouží něco speciálního. Valkýry jsou bytosti, které dle severské mytologie odnášejí duše padlých válečníků do Valhally. Píseň je zároveň věnována všem, kteří už s námi dnes nejsou, ale je to právě naše vzpomínka, která je uvnitř nás stále udržuje živé.

Jednou z myšlenek songu Devil´s Kin je, že zraňujeme naše milované tím, že popíráme vlastní vinu… Proč tomu tak podle vás je?

Kamila Orságová: Text byl inspirován jednou konkrétní osobou. Ta osoba se na první pohled zdá velmi přátelská, ale pod úsměvem se skrývá spousta pochybností a nespokojenosti se sebou samým. To si bohužel vylévá na svých nejbližších. Když se však zamyslíme, takové monstrum, které plyne z našich vlastních strachů, máme v sobě všichni, ale je jen na nás, jak s ním naložíme. A píseň má v tomto jasno, protože „monster has to die.“

Každopádně jste na debut zařadili zejména starší skladby, které už nějakou dobu na koncertech hrajete. Vnímáte to tedy tak, že jste tímto albem spíše uzavřeli jednu etapu v historii kapely, kterou jste chtěli mít zdokumentovanou, než abyste fanoušky překvapovali nějakými novinkami?

Šimon Greško: Album je koncepční. Každá ze skladeb odráží konflikt. Ať už reálný, mytologický nebo ten, který prožíváme uvnitř sebe. Myslím si, že se v rámci alba hodně projevilo naše dospívání – hledání sebe samého, priority a zájmy i změny vidění světa. Přestože v repertoáru máme mnoho dalších skladeb, atmosférou nebo tematikou působily odlišně. Albem jsme tak uzavřeli jednu dlouhou kapitolu a už teď se těšíme na tu další.

Jak moc se jednotlivé písně v průběhu času měnily? Zasahovali jste do nich hodně, i když jste si mysleli, že už mají finální podobu? Přece jenom některé vznikly i před pěti lety… Která z nich se proměnila nejvíce?

Šimon Greško: Pamatuješ, jak jsem mluvil o dospívání? Některé věci vidíš v sedmnácti úplně jinak než o deset let později. To se týká třeba Devil’s Kin. Především hudebně, kdy jsem se naučil psát orchestrální partitury a oproti klipové verzi jsme tak spolupráce s orchestrem mohli naplno využít.

Kamila Orságová: Nebo text k Insanity jsem třeba dvakrát úplně překopala, protože ta první verze byla jako kulomet – neuzpívatelná a nikdo by jí nerozuměl.

Kdybyste měli určit jednu píseň z debutu, jejíž poselství by si měl každý vzít k srdci, kterou byste vybrali?

Kamila Orságová: Pro mě to je určitě Valkýra. Vždy, když ji zpívám, vzpomínám. Myslím si, že čas připomenout si ty, které jsme měli a stále máme rádi, je důležitý, protože to nás formuje do osobností, kterými dnes jsme.

Šimon Greško: Za mě je to Insanity. Pojednává o bipolární poruše, která dokáže udělat ze života peklo. Je náročné se tomu postavit čelem, ale pouze tak nad ní můžete vyhrát. A taky je to fakt dobrá skladba a koncertně si ji užívám ze všech nejvíc. (smích)

Kamila Orságová: Jo, taky si ji užívám, když se zrovna nezapomenu v tom tempu nadechnout. (smích)

Otázka, která musí přijít. Album trvá pouhých 28 minut. Proč není delší? Další písně se nehodily koncepčně, nebo je za tím jiný důvod?

Šimon Greško: Pravidelní návštěvníci našich koncertů vědí, že v repertoáru máme skladeb více, ale atmosférou se od těch vydaných liší. Proto jsme se rozhodli udělat album kratší, ale kompaktnější a bez hluchých míst. Celkově nesouhlasím s konceptem, kdy kapela udělá dva singly a zbytek materiálu je pouze pro stopáž. Takhle si stojím za tím, že každá skladba má na albu své místo a je pouze na posluchači, která pro něj bude ta nejlepší.

Jakým směrem se odvíjí další tvorba My Project? Co je charakteristické pro vaše nové písně?

Kamila Orságová: Myslím si, že Šimonova tvorba se s léty stává syrovější, temnější. Zároveň se ale přestal bát pozitivních nálad. To se bude odrážet i v textech. Vždy, když mi Šimon pošle novou skladbu, hádám, o čem je. Jaké emoce měl, když ji psal, a co ho inspirovalo. Ta primární emoce se pak projevuje i v textu.

Šimon Greško: Spojovacím prvkem pro náš debut je především masivní orchestrace. Během nahrávání jsem ale propadl ostrému kytarovému zvuku a zároveň se naučil pracovat se syntezátory. A protože v poslední době nacházím oblibu v progresivnějších kapelách a každý muzikant v kapele je opravdovým mistrem svého nástroje, rád jim dám ještě větší prostor jej předvést.

Kapela existuje od roku 2014. Jak moc se její existence promítá do vašeho osobního života? Máte pocit, že kapela více ovlivňuje váš osobní život, nebo váš osobní život více ovlivňuje směřování či aktuální dění v kapele?

Kamila Orságová: Stále jsme se nezabili, to vnímám jako velký úspěch. (smích)

Šimon Greško: Když řeknu, že kolem kapely se točí celý můj život, nebude to ani moc velká nadsázka. Nápady na nové melodie většinou přicházejí v těch nejnevhodnějších chvílích. Takže až mě uvidíte v metru, jak něco zpívám do mobilu, tak budete právě svědkem tvůrčího procesu. Navíc udržet pět lidí pohromadě v momentě, kdy je naší největší motivací láska k hudbě, může být náročné a je třeba mít neustále vizi, kterou rozvíjíte a jdete jí naproti.

Co vás čeká v nejbližší době?

Šimon Greško: Právě plánujeme podzimní klubovou minitour, jejíž součástí by měl být i křest alba. Jelikož jej chceme mít s plnou pyrotechnickou produkcí a obrazně řečeno ani jeden oheň nenechat doma, je náročné najít vhodný prostor. Všechny informace se objeví na našich webových stránkách.