Dvanáctihodinový Minimaraton elektronické hudby přinesl zvukovou kontemplaci i stěny hluku

Minimaraton elektronické hudby je součástí festivalu Ostravské dny. Jak napovídá jeho název, zaměřuje se výhradně na elektronickou hudbu a nebo na propojení elektronické hudby s jinými žánry. Z programu Ostravských dnů se vymyká nejen svým zaměřením, ale i délkou trvání. Minimaraton je koncipován jako jednodenní událost. Jejím letošním kurátorem byl Martin Režný, který pozval na dvanáctihodinovou akci osmnáct hudebníků a těles ze zahraničí i z Česka.

Dříve než poreferuji o samotných hudebních výstupech, je třeba si blíže představit dramaturga trochu blíže. Martin je sám hudebníkem působícím na experimentální a hlukové scéně (byť se tomu označení brání) a promotérem. V Ostravě a jejím blízkém okolí v posledních zhruba pěti letech uspořádal tolik výjimečných koncertů a hudebních setkání, že jejich výčet by zabral polovinu této reportáže. Důležité ale je, že Martin pronikl a proniká svou promotérskou činností do vícero hudebních sfér a dokáže s režisérskou přesností a důvtipem postavit na jedno pódium zdánlivě žánrově nesourodé hudebníky či tělesa. Ti v daném konceptu a pořadí vytváří silnou a promyšlenou hudební dramaturgii. Soupiska účinkujících letošního Minimaratonu byla pečlivě sestavena přesně v duchu výše zmíněného.

SitbQ. (Foto: Martin Popelář)

Samotné koncerty se odehrávaly pod záštitou galerie PLATO – Bauhasu, tedy na jeho zahradě, v hlavním sále a v kině. Dalšími zastávkami pak byly prostory galerie Díra v Musogorského ulici. Účinkujících a hudebních vjemů bylo tolik, že není v mých silách, a myslím si, že ani silách nikoho dalšího, reflektovat všechny položky z nabitého programu v tak krátkém čase. Zaměřím se v reportáži na klíčová vystoupení.

Datel Zkázy. (Foto: Martin Popelář)

Celý Minimaraton byl rozdělen do čtyř hudebních bloků. To znamená, že se účastníci dvakrát přesunuli mezi PLATO a galerií Díra. První čtveřici umělců charakterizovala volná improvizace. Úvodním koncertem na zahradě PLATO byla dvojice Ian Mikyska a Jan Faix, kteří si pro společné hraní zvolili název Datel zkázy. Violoncello a elektronické ruchy krásně pootevřely posluchačům mysl a připravili je na dlouhý běh.

Vrcholným vystoupením prvního bloku umělců bylo hraní Milana Guštara na analogové modulátory Antares 2 a Číslizvuk. Oba dva v Československu vyvinuté a vyrobené modulátory jsou vzácné a existuje jen několik dochovaných kusů. Guštar je programátor a konstruktér elektronických zařízení, teoretik a hudebník. Podpořen plastickým a velmi přesným zvukem zahrál ukázku, která se nesla v duchu drone music.

František Hruška. (Foto: Martin Popelář)

V kině galerie Plata následoval kontemplující František Hruška, který ozvučil během svého hraní různé objekty, například staré rádio, telefon či rostliny.

Prvním přesunem do Díry nastala dramaturgická změna – trojice umělců vzešla z industriálně noiseové scény. Kontemplaci vystřídal ruch a hlučení. Radek Kopel, hudebník, kdysi hlavně znám pod názvem Napalmed, měl na Minimaratonu dva výstupy. Ten první byl ryze industriální, Radek ozvučoval svépomocí sestavenou kovovou konstrukci s pružinami a dalšími proprietami. Sekundoval mu Daniel Kordík, v Londýně usazený hudebník slovenského původu. Připravil gradující hardwarové abstraktní techno.

Radek Kopel. (Foto: Martin Popelář)

Po něm následovala harshnoisová stěna v podání na první pohled křehké SitbQ. Po jejím necelém desetiminutovém běsnění každý pochopil, že Minimaraton bude mít hudebních vrcholů více.

Přesunem opět do kina v PLATO – Bauhausu nastalo zklidnění. Čtveřice hudebníků produkovala táhlé a ponorné zvuky. Bylo to zvukově velmi bohaté a k tomu opět přispěla kvalitní zvuková aparatura, která byla pro Minimaraton speciálně přivezena z různých koutů naší země. Ital Francesco Corvi nabídl chladnokrevné kódování zvuků, které odkazovalo na post klubovou scénu. Pablo Lienhard pracoval citlivě se zvukem a ozvučením různých objektů. Tarnovski oproti tomu nabídl vycizelovanou krajinu zvuků, samplů a smyček. Nadvládu generovaného zvuku stvrdili Opening Performance Orchestra se svým novým materiálem.

Opening Performance Orchestra. (Foto: Martin Popelář)

Závěrečný part celého maratonu se konal v galerii Díra, kde po sobě v rychlém sledu vystoupilo sedm umělců. Posluchačovo ucho bylo v tu dobu samozřejmě již úplně syté, ale dramaturgie maratonu byla neúprosná. Kdo vydržel do samotného konce, musel ocenit naprosto vizionářskou práci Miroslava Tótha. Bytostný improvizátor a hráč na klasické dechové nástroje připravil pro návštěvníky pod hlavičkou projektu Predskokan Otrok težkotonážní techno. Hrál tvrdě industriální rubanici, kterou krásně podkreslovala citlivá videoprojekce sestávající z technických stavebních výkresů. Nový materiál nese příznačně název Stavoprojekt. Při výčtu aktivit Tótha je vskutku obdivuhodné sledovat, jak je vždy, ať už udělá cokoliv, hudebně konzistentní.

Další hudebníci svým hraním do pozdních nočních hodin korunovali srpnovou noc hlukem a polámaným rytmem.