Ostravské dny podruhé: Incident s ochrankou Nové Karoliny a pohoda u řeky Ostravice

Kdo se vydal kolem půl šesté na nákup do Nové Karoliny, mohl zažít zajímavý spektákl. Před vstupem do obchoďáku se proháněly dívky na koloběžkách. Muži na kolečkových bruslích jezdili dokola s nákupními košíky, ve kterých byly zesilovače.

Flash-mob opera Rozlučka se svobodou skladatele Františka Chaloupky vznikla pod hlavičkou projektu Mikroopery v roce 2022. Více než ucelený příběh je Chaloupkova opera koncipována jako poetická perzifláž, která se baví na účet adorace techniky a všelijakých prostředků pohybu. Nechybí jí jakási surrealistická optika a hravost připomínající vzdáleně filmy Karla Zemana. Chaloupka se však neopájí svou poetickou imaginací a přistupuje k tématu s humornou nadsázkou. Rozlučka se svobodou v jeho pojetí může být vlastně reálná. Dokážu si ji představit v nějakém uměleckém kontextu jako výraz kreativity a recesistickou performanci, na kterou se bude dlouho vzpomínat.

Z uvedení opery Rozlučka se svobodou. (Foto: Martin Popelář)

Chaloupka svou operu instrumentoval pro čtyři saxofony, soprán a alt. Svou hudbu čerpal z širšího kontextu experimentální hudby osobitě kombinovaného s melodikou blízkou lidovému koloritu. Výraz hudby odpovídal gnómickému a dadaistickému libretu, které bylo koncipováno do sedmi oddílů. První oddíl se jmenuje Zrod Techné, druhý má název Manifest, vyznání a v neposlední řadě spanilá jízda a další oddíly jsou pojmenovány jako Kalibrační mezihra, Pějme rychle!, V rytmu techno-deprese, Roj techno-skeptiků a Valhalla Techno-optimismu.

Z uvedení opery Rozlučka se svobodou. (Foto: Martin Popelář)

Spíše úsečné melodické motivy byly organizovány do výrazných rytmických útvarů, které měly podobu skandovaných proklamací a zpívaných hesel. Chaloupkova opera je nepochybně velmi invenční, osvěžující a interesantní dílo. Pro zajímavost stojí za to porovnat, jak podobné téma ztvárnila oceňovaná opera Svatba srbsko-kanadské skladatelky Any Sokolović. Nevěřte fámám o tom, že opera je mrtvý žánr.

Z uvedení opery Rozlučka se svobodou. (Foto: Martin Popelář)

Škoda, že pohodové provedení narušil incident s ochrankou Nové Karoliny, která se snažila pomocí výhrůžek přivoláním policie ukončit produkci, případně ji přesunout dál od vstupu do obchodního centra. Nepomohlo ani argumentování ředitelky festivalu Renáty Spisarové, že pořadatelé Ostravských dnů mají povolení od radnice. Marná byla její iniciativní snaha přesunout produkci dál od vstupu.

Z uvedení opery Rozlučka se svobodou. (Foto: Martin Popelář)

Městská policie na místo nakonec dorazila, ale to už Chaloupkova miniopera skončila. Celá kauza během produkce vypadala spíše komicky, zpočátku nebylo jisté, jestli není ochranka regulérní součástí představení.

S odstupem jednoho dne je tento incident smutnou ilustrací přízemnosti a averze k nenásilnému projevu kultury. Místo aby obchodní centrum uvítalo příjemné oživení u svých prostor, které přitáhne pozornost, zavolá na umělce strážníky a handrkuje se o kus pozemku. Opravdu trapné.

*

Další část programu Ostravských dnů se přesunula na nábřeží řeky Ostravice, kterému se říká Malá Kodaň. Zde zazněla nejprve performance Zásady tvorby uličního názvosloví skladatele Radima Hanouska. Podobně jako Chaloupkova opera se konkrétně u Hanouska jedná o útvar blízký novodobé opeře. Skladba počítá s divadelním projevem a participací tří sólových hlasů, které doprovází originální obsada nástrojů: akordeon, basový klarinet, elektronika, perkuse a vypravěč. Součástí Hanouskovy kompozice jsou také legrační kostýmy, které spolu s hudbou a bizarním textem umocňují estetiku tentokrát již neřízené satiry, hudební karikatury a úsměvné nadsázky.

Z pátečního programu Ostravských dnů. (Foto: Martin Popelář)

Hanouskova hudební invence se v konkrétním díle napájí z podzemních zdrojů undergroundu, je mu blízká estetika kabaretu stejně jako obskurní postupy avantgardních The Residents či experimentální dechovky, kterou v našich končinách reprezentuje například František Skála. Zásady tvorby uličního názvosloví jsou svěží, kontaktní a vtipnou skladbou, která elegantně i bodře reaguje na bizarní veřejnou vyhlášku města Brna. Dílo je jedním z dokladů, jak současné umění může přiléhavě a výstižně reagovat na aktuální podněty a podobně kuriózní společenské jevy. Provedení bylo zdařilé také po interpretační stránce.

Z pátečního programu Ostravských dnů. (Foto: Martin Popelář)

Druhý den festivalu pokračoval uvedením nových kompozic rezidentů Ostravských dnů. Michal Chojnacki, Sean Kiley, Andrew Stock a Christian Ferlaino se ve svých dílech inspirovali různými aspekty: performancí, do které byla zapojena řeka Ostravice, smyčková kompozice se svobodným pojetím pro její další vývoj atp.

Možná byla pro mne osobně trochu nekomfortní skutečnost, že během produkce probíhala volná zábava a nebylo možné poslouchat zvukově pozoruhodná díla soustředěně. Na druhou stranu slyšet takovou hudbu ve volném prostoru a vidět, jak přirozeně a nenásilně může být součástí komunikace, bylo potěšující a radostné.