Dramatické i úsměvné divadelní prázdniny manželů Miroslavy a Vladislava Georgievových

Jaké byly letošní letní divadelní prázdniny?

Vladislav: Letošní léto začalo tím, že jsme vdávali dceru.

Ano, viděl jsem hodně krásných svatebních fotek obou šťastných novomanželů i maminky nevěsty…

Vladislav: To byl začátek července. Ženich Viktorie je Maďar, a přijela samozřejmě jeho rodina. Probíhaly nejen přípravy na svatbu, ale také jsme chystali naši chalupu, abychom je po svatbě mohli všechny pozvat k nám, pohostit je a společně pobýt jako nová rodina. Bylo to intenzivní a krásné. Po svatbě a náročné sezoně jsme toužili po odpočinku. Viktorie odjela pracovat (má angažmá v Cirku La Putyka) a my se synem Jakubem jsme odjeli do naší milované země, Izraele, a moc jsme si to užili. V srpnu jsme se dali zase všichni dohromady. Jakub s přítelkyní, novomanželé i my jsme odjeli na společnou dovolenou do krajiny lesů a skal na Broumovsko.

V srpnu začaly růst vámi tak milované houby…

Vladislav: No právě (s pohledem na předloktí ruky v sádře). Byli jsme v lese asi deset minut, já se pak rozhodl, že se vydám cestou dolů ze svahu, a aniž bych uvažoval, šlápl jsem na kmen stromu, který byl hladký a mokrý. Vyletěl jsem do vzduchu, spadl, byla to rychlost, vůbec nevím, co se dělo, nechal jsem ruku pod sebou… a takhle to dopadlo.

Vidím ve tváři tvé ženy ironický úsměv…

Miroslava: Co učíme malé děti? Co nesmí po dešti v lese dělat? (usmívá se na manžela)… A on si na to kluzké dřevo ještě skočí a z kopce dolů! My s Kubou jsme to neviděli, jen slyšeli ten řev. Běželi jsme za Vláďou, mysleli jsme si, že ho napadl divočák…

Nebo medvěd?

Miroslava: Měla jsem v ruce jen maličký nožík, rybičku na ty houby, říkala jsem si, tak tímhle divočáka nezabiju. Napadlo mě, že musím řvát, strašně řvát a tím ho vyděsit, že snad uteče. (smích)… Vláďu jsme našli v mlází. Sténal bolestí, byl v šoku. Měli jsme strach, mohl se třeba nabodnout na větev, zlomit si vaz, mohlo to být daleko horší.

Vladislav: Takže jsem místo hub dostal v nemocnici v Náchodě sádru.

Miroslava: Ano, hub jsme si moc neužili, ale předevčírem, v pondělí, přijel náš Kuba a přivezl plný košík hub z Beskyd!

Dostali jste se v průběhu popisovaných letních dní do situace, kdy jste navzdory prázdninám a dovoleným museli myslet na nadcházející divadelní sezónu?

Miroslava: Já mám před sebou maturitní ročník, takže hledám titul pro maturitní představení. A na Géčko myslíme pořád! Vždyť ho vedeme a chceme připravit pro diváky to nejlepší!

Vladislav: Hráli jsme ještě v červenci v Pardubicích na festivalu Pernštejnlove inscenaci Plavat v jezeře.  A teď, v pátek 25. 8. od 16 hodin,budeme hrát ve Frýdku-Místku na festivalu Odpoutaná scéna inscenaci Dva ubohý Rumuni, co mluvěj polsky.

Miroslava: Na divadlo nepřestáváme myslet ani o divadelních a školních prázdninách. Přemýšlíme, jak se poučit z minulé sezony a nedávné covidové minulosti, vyhodnocujeme, co jsme udělali dobře a co méně dobře či chybně. Takže si voláme, máme naplánované společné „géčkovské“ setkání u nás na chalupě, kde budeme večer sedět u ohně a debatovat o tom, co a jak dál.

Když jste rozjížděli Studio G, určitě jste měli sny, takové ty nerealizované sny, které jste chtěli uvést ve skutečnost. Jsou ještě některé zatím nerealizované?

Miroslava: Jsou. Jsou to inscenace, které jsou nazkoušené a nemůžeme je hrát.

Proč?

Miroslava: Některé inscenace jsme nazkoušeli ve velkém obsazení, bylo to v průběhu covidové přestávky, kdy nešlo nic dělat, všichni jsme měli přebytek volného času. Nedošlo nám, že to později nepůjde zprodukovat. Takže máme nádhernou inscenaci Paní Vojnarová v režii Davida Vyhnánka, která se hrála párkrát, má velké obsazení herců a hereček z různých divadel. Pravděpodobně se už na repertoár nevrátí. Kristýnka Panzenberger Krajíčková, která hrála hlavní roli, má miminko, někdo se odstěhoval, studenti, kteří v tom hráli, mají angažmá jinde než v Ostravě. Totéž se stalo s Baladou o Velkém kostlivci v režii Tomáše Jirmana a dalším inscenacím vypršela práva k uvádění…

Ale určitě to navzdory neuvedení pro veřejnost nebyla ztracená práce.

Vladislav: To rozhodně nebyla. Byli jsme spolu, pracovali a hlavně neztratili během té šílené doby sebe navzájem.

Miroslava: Spousta práce z té doby ale vniveč nepřišla. Jako třeba inscenace Planu, Tučňáci na arše, Manželství je vražda a Zakázanou krajinou. Jediné, s čím se opravdu nechceme rozloučit a co v příští sezoně chceme uvést, je inscenace na náměty knih C. S. Lewise Rady zkušeného ďábla a Plavba Jitřního poutníka. Hrála se pouze jednou. Chceme ji upravit a znovu nazkoušet.

Co dalšího chystáte v nové sezoně?

Miroslava: V téhle chvíli Peter Gábor zkouší hru Molly Sweeney od Briana Friela, mimo jiné autora hry Tanec na konci léta. Je to hra je pro tři herce. Titulní role se ujme Lenka Kucharská Sedláčková, Vladislav Georgiev bude hrát lékaře a Dušan Urban Mollyina manžela.

Je možné představit postavu lékaře?

Vladislav: Lékař žije v situaci, kdy ho opustila žena, odešla od něho s jeho kolegou z práce. On pracuje v nemocnici někde na konci světa a chlastá. Do jeho života vstoupí manžel Molly s prosbou, aby operoval Molly. Lékař vycítí příležitosti vrátit se mezi respektované oční lékaře. Má možnost navrátit Molly zrak.

Vypadá to jako krásná role…

Vladislav: To ano. Nebudu prozrazovat, jak příběh skončí, mohu jen říci, že se příležitosti chytne.

Miroslava: Autor se zabývá filozofickými úvahami, nakolik je namístě myslet si, že by druzí měli žít jinak, než žijí, a že my můžeme druhým poradit a přimět je, aby žili jinak, protože si myslíme, že ten život bude pro ně lepší… podle nás, ovšem. Jinak řečeno: když my si myslíme, že druzí by měli něco udělat, nakolik je v pořádku, když jim to „naše lepší“ chceme předávat. Možná že hra je nejen o slepotě fyzické, ale o slepotě v přeneseném slova smyslu.

O podobném problému existuje mnoho her i románů, ale pořád se najdou lidé, kteří by chtěli vnucovat jiným svůj způsob života.

Miroslava: Ano, my lidé často víme, co by měli druzí udělat. Snad inscenace nabídne i možnost pohledu do našich vlastních duší. Ještě bych chtěla zmínit naše adventní večery před Vánocemi, které chceme letos opět uvádět. Také budeme hrát vánoční hru Půjdem spolu do Betléma. Nabídneme i povídání si o smyslu adventu, budou to čtyři večery, po jednom v průběhu každého adventního týdne. Po Novém roce začne zkoušet Norbert Závodský. V minulé sezoně u nás udělal úspěšnou inscenaci, diptich Peklo jsou ti druzí. Nový titul je překvapení, to ještě neprozradím. A na konci sezony začne zkoušet Pavel Gejguš, premiéra bude začátkem té další sezony. Nabízíme také přednášky, koncerty nebo kvízy v naší divadelní kavárně.

A co studenti dramatického oboru Janáčkovy konzervatoře a jejich vlastní tvorba?

Miroslava: To už jsme si vyzkoušeli během covidové přestávky. Před Vánocemi si studenti vymysleli modelovou situaci, jak by to vypadalo, kdyby se Ježíš narodil v našem století ve Skandinávii, v Americe, ve Španělsku a v České republice. Byly to čtyři večery plné legrace a neuvěřitelných situací. Samozřejmě s úctou k danému tématu.

Vladislav: Právě tyto myšlenky chceme rozvést v našich čtyřech adventních večerech. O termínech adventních večerů, o představeních i všech akcích se zájemci dozví na naší webové stránce.