Luft je i o proluftování, věří Hynek Chmelař, spolukurátor novomediálního festivalu v Provozu

Die Luft anhalten. Zadržet dech, Když se umělci podaří, že divák (návštěvník, čtenář, kolemjdoucí občan atd.) nad prezentovaným dílem skoro nedýchá, je to vždycky dobrá zpráva. Možná extrémní, jenže umění má jít až na dřeň. Buď je divák natolik zhnusen, že si zacpe nos a utíká z místa činu, anebo se prostě začne zalykat jakousi euforií.

In die Luft jagen. Vyhodit do povětří. Také ostravský Luft dokáže vyvolat extrémní zážitky, i když to není jeho primární cíl. Kurátoři festivalu především hledají nová jména na novomediální scéně. Začínající umělce, kteří jdou proti větru. Na „povětrnostní otázky“ odpovídá Hynek Chmelař, jeden ze spolukurátorů.

Jak jste vybíral na Luft? V programu je zastoupena třeba Klára Kacířová, která nyní dokončuje Centrum audiovizuálních studií na FAMU v Praze. Anebo Nikola Rácová z pražské UMPRUM, obě umělkyně jsou ovšem bytostně spojeny i s Ostravou. Přijede i berlínský umělec a sociální aktivista Zwek (Gustav Kleinschmidt), je toho ještě o dost víc…

Letošní Luft dramaturgicky a kurátorsky obstaráváme ve třech, kromě mě jsou to ještě Jakub Černý a Dominika Goralska. Zároveň jsme také kurátory Galerie Provoz, ve které se festival odehrává. Při vymýšlení dramaturgie jsme pracovali s pojmem „cyklus“ a každý podle svých preferencí vybral autora nebo autory, které by na festivalu rád viděl. Na závěrečném výběru jsme se pak samozřejmě museli shodnout. Zohledňovali jsme různorodou práci s médii nebo obsahy. Pokud mám mluvit za mnou sestavenou část programu, pak mohu říct, že Zwek je berlínský umělec, jehož práci dlouhodobě sleduji a spolupracuji s ním, ať už kurátorsky, nebo autorsky. Před nějakou dobou mě sám oslovil s videem, které by rád vystavil, no a Luft se jevil jako logická volba. Moc mě těší, že jsme se domluvili a jeho práci bude možné v Ostravě už poněkolikáté vidět.

A Nikola Rácová, to je také váš tip?

S Nikolou je to podobné, přinese do programu performativně pojatou literární tvorbu. Považuji to za zajímavé rozšíření už tak dost pestrého záběru festivalu. Zároveň mi připadá, že práce s autorským textem se hodí i v kontextu festivalu Inverze, který bude probíhat v Provozu v podstatě ve stejnou dobu.

Vybíral jste i účastníky z řad studentů Fakulty umění Ostravské univerzity, což jsou každoroční účastníci. Co budou vystavovat?

Už tradičně videa a animace, a to ve videorámečcích v prostorách baru Nox. Se studenty je to samozřejmě tak, že díky nim můžeme nahlédnout i do budoucnosti toho, co uměleckou obec čeká.

Jak se zpětně ohlížíte za předchozími ročníky Luftu? Letos se festival koná již počtvrté.

Je to třetí ročník, na kterém se podílím. A musím říct, že mám radost, když vidím, jak se postupně vyvíjí jeho koncepce. Původně šlo především o videomappingový festival, a přestože letos mapping opět nevynecháme, posouváme se spíše k různým takzvaným novomedialním přístupům k autorské tvorbě. Snažíme se řešit obsahy děl, formálně pak jde o přehlídku různých typů tvorby, jsou zde objekty, videa, animace, hudba nebo i zvukové experimenty.

Luft čil vzduch. Znečištěné ovzduší, to je pořád dost velký problém Ostravy. Sledujete aktuálně tuto problematiku?

Luft jako vzduch se z mého úhlu pohledu nevztahuje přímo k tématu nevalné kvality ovzduší v našem regionu. Jde spíš o jakési proluftování na konci dusného léta s nadcházejícím školním rokem a s ním spojeným rozpukem různých vernisáži, koncertů a akcí všeho druhu. Začínáme jako první vlaštovka. I proto se mi zdá příhodné, že Luft se odehrává na přelomu srpna a září.

Provoz už vymyslel literární Inverzi, později Luft, v obou případech tam cítím i tu ekologickou angažovanost, že bychom se neměli nechat v Ostravě dusit. Třeba koksovna Svoboda v Přívoze chrlí jedovaté zplodiny takřka v centru města, přitom je to soukromý byznys pražského podnikatele Petra Otavy, která dává práci řádově jen stovkám lidí. To asi za ten smrad vůbec nestojí…

Tematiku špatného ovzduší vlastně příliš nesleduji, přestože jsem si vědom, že je to jeden z hlavních důvodů odlivu lidí z kraje. A proto je samozřejmě nutné se touto problematikou zabývat. Osobně se ale ve svém profesním směřování k tomuto tématu neupínám a mám pocit, že abych se k tomu mohl adekvátně vyjádřit, musel bych problematiku sledovat mnohem důsledněji.

*

Tolik spolukurátor Luftu Hynek Chmelař. Na podobné otázky se kulturní deník Ostravan.cz zeptal i jedné z účastnic, výtvarnice a literátky Nikoly Rácová. Ostravskému publiku se letos již představila výjimečně citlivou výstavou v Galerii Nibiru, tamtéž také četla i z rukopisů v pořadu Literární suroviny.

Nikola Rácová: Kolem luftu jsem se ochomejtla, protože jsme se nějak zapovídali s Hynkem Chmelařem u pivečka a já navrhla, že bych ráda udělala performanci, která bude doslova v „luftu“.

O luftu už jsem slyšela, ano. Líbí se mi to a minulý ročník byl moc pěkný. Letos jsem se chtěla účastnit, protože jsem se teprve před pár měsíci vrátila zpět po letech do Ostravy, a tak nějak se snažím být aktivní. Dává mi to větší smysl než třeba v Praze, ze které jsem se vrátila.

Ovzduší/luft. No, jasně, zajímám se, ale možná trochu z jiného konce. Spíš tak nějak konceptuálně (smích)… Přes místní přátele. Ono přece všechno se vším souvisí. Ale pokud se ptáte na sebeedukaci v nějakém odbornějším smyslu ohledně ovzduší, tak ne. Samozřejmě, že povědomí mám. No a co chystám? To je tak trochu překvápko, ale budu ve vzduchu. Bude to manifest suchých nohou…

*

Luft holen. Nabrat dech. Prostě dát příležitost novým jménům v uměleckém provozu.

*

Program festivalu Luft

https://www.provoz.net/luft