Ten s barevným tónem. Odešel Valter Vítek, legenda ostravského klarinetu

Valter Vítek se narodil 22. února roku 1935 v Ostravě-Hošťálkovicích. Po obecné a měšťanské škole vystudoval na Vyšší hudebně pedagogické škole v Ostravě hru na klarinet, kterému se věnoval na JAMU v Brně pod vedením znamenitých profesorů Františka Horáka a Vladimíra Říhy. Říha spolupracoval s dirigentskou ikonou Václavem Talichem a byl výchozím bodem pro generace budoucích profesionálních klarinetistů. Jeho zpěvný, kulatý a měkký tón s originálním vibratem se později stal samozřejmostí i pro mladého Vítka.

Během studií na JAMU se Valter Vítek účastnil interpretačních soutěží. V Bratislavě obdržel v roce 1961 první cenu. O rok později v mezinárodní soutěži v Helsinkách získal stříbrnou medaili a titul laureáta. V letech 1958 – 1986, tedy bezmála třicet let, působil jako sóloklarinetista Janáčkovy filharmonie Ostrava. Vedle filharmonického angažmá se Vítek intenzivně věnoval komorní hudbě. Byl členem Ostravského dechového kvinteta, které od roku 1956 patřilo k nejvýznamnějším komorním tělesům tehdejšího Severomoravského kraje. Vítek se v něm sešel s hobojistou Josefem Kutmonem, fagotistou Vlastimilem Mandousem, hornistou Karlem Doležilem a flétnistou Josefem Pukovcem. Za interpretaci Mozartovy Koncertantní symfonie obdrželo Ostravské dechové kvinteto v roce 1971 cenu kritiky od Československého hudebního fondu.

Od roku 1964 Vítek působil také v souboru Musici Moravienses Ostrava spolu s pianistou Rudolfem Bernatíkem, houslistou Vítězslavem Kuzníkem a violoncellistou Janem Hališkou. Musici Moravienses Ostrava se věnovali převážně hudbě 20. století (Dmitrij Šostakovič, Béla Bartók, Igor Stravinskij, Darius Milhaud), svá díla jim věnovali významní soudobí čeští skladatelé Klement Slavický, Karel Reiner, Jaromír Podešva a další.

Valter Vítek také dvakrát vystoupil na nejvýznamnějším tuzemském hudebním festivalu Pražské jaro a pořídil mnoho nahrávek pro český, švédský, norský a německý rozhlas, vydavatelství Panton a Supraphon i televizi. Na koncertech se neúnavně věnoval propagaci soudobé hudby. Na pódia uvedl například Sonátu pro klarinet a klavír Miloslava Ištvana a Zbojnickou sonatinu Oldřicha Flosmanna. Z koncertů s orchestrem vzpomeňme alespoň dvě nejčastější jména: Carl Maria von Weber a Wolfgang Amadeus Mozart. Rád vzpomínal také na koncert pro klarinet a orchestr Jaromíra Podešvy, který mu říkal „Ty s barevným tónem“.

Blízký vztah měl také k Eduardu Dřízgovi, jehož Sonátu pro klarinet premiéroval a jako jeden z prvních rozpoznal Dřízgův geniální skladatelský talent.

Vedle aktivní umělecké dráhy se Vítek věnoval intenzivně pedagogické práci na Lidové škole umění (dnes ZUŠ)  a ostravské konzervatoři. Permanentní zájem o klarinet ho zavedl na JAMU i v osmdesátých letech, kam se vrátil jako odborný asistent hry na klarinet a později se na její hudební fakultě habilitoval jako docent. Vítek rovněž byl u zrodu ostravské umělecko-pedagogické katedry, kde zastával funkci vedoucího a předsedy akademického senátu Pedagogické fakulty Ostravské univerzity.

Jeho vynikající pedagogické výsledky dokumentuje řada cen z národních i mezinárodních soutěží, které získali jeho posluchači. Ze svých žáků často vzpomínal na Zbygniewa Kaletu a Igora Františáka. Řada jeho dalších absolventů působí jako hráči v symfonických a divadelních orchestrech nebo na všech stupních hudebního školství. Připomeňme alespoň Aleše Pavlorka a Milana Poláka.

Vítek byl pro svou mimořádnou erudici, nekonfliktní povahu a pevný charakter zván často do porot interpretačních soutěží. Jeho muzikantská intuice byla naprosto přesná. Láska k hudbě bez hranic. Nikdy v životě si neřekl, že už ho muzika nebaví, oceňoval technickou vyspělost současných interpretů a chválil možnosti, které skýtá doba internetu a přístupnost k nahrávkám. Ze všeho nejvíc si vážil zdraví; mít pevné zdraví bylo jeho největší přání, které se mu splnilo. Dožil se nádherného věku osmaosmdesáti let a těšil se po většinu svého života výborné psychické i fyzické kondici.

Valter Vítek byl nádherný člověk. Jemný, laskavý a kultivovaný. Pevný v uměleckém směřování a korektní v pracovních i osobních vztazích. Vždy s mírným noblesním úsměvem, který se mu prostíral na tváři. Dokázal přesně vystihnout pravou podstatu věcí. Vyjadřoval se zkratkovitě, ale pregnantně. Nechyběla mu odvaha a cit pro míru.

Nemám strach, říkal, když jsem se ho ptal na věci mezi nebem a zemí. Dovolím si zopakovat jeho přesná slova. Nemám strach o jméno Valter Vítek. Je zapsáno zlatým písmem v paměti české klarinetové školy.