Snímky z ateliéru dědečka Hany Zagorové mají velký ohlas. Pavel Zagora fotil obě světové války

Pavel Zagora provozoval v Hlučíně klasický portrétní fotoateliér. „Snad každá rodina z Hlučína a okolí opatruje doma nějaké snímky označené vpravo dole jako Ateliér Zagora, Foto-Zagora anebo Paul Zagora Hultschin,“ vypráví historik Jiří Neminář z Muzea Hlučínska v Hlučíně. Jeden z tvůrců výstavy, která v dějinách muzea trhá rekordy v návštěvnosti. Vernisáž proběhla již 21. února, pro velký zájem se ovšem pořád prodlužuje.

Z vernisáže výstavy. Druhý zleva historik Neminář. Foto: Ivan Mottýl)

„Návštěvnici už nám přinesli ukázat anebo dokonce darovali tolik snímků ze Zagorova ateliéru, že by to stačilo na další výstavu,“ s nadsázkou říká Neminář. „Přímo boží jsou komentované prohlídky, když se v expozici rozpovídají pamětníci. Paní Jiříkové už jsem v legraci nabízel, ať se stane exponátem výstavy. Vyrůstala totiž přímo v sousedství Zagorova domu, od ateliéru na zahradě ji dělil jen plot,“ líčí badatel z Muzea Hlučínska.

Z výstavy Ateliér Zagora. (Foto: Muzeum Hlučínska)

Pavel Zagora profesionálně fotografoval skoro čtyři desítky let, v letech 1908 až 1945. Hned po druhé světové válce ovšem jeho ateliér zabral národní správce. „Zagora přišel nejen o fotoateliér, ale také o vlastní dům, takže museli vzít s manželkou zavděk starým baráčkem s hliněnou podlahou. Až do konce života se pak snažil domoci nějaké spravedlnosti. Marně, zemřel v roce 1963,“ říká historik.

Zleva fotograf Pavel Zagora, syn Alfréd, manželka Marie, syn Water a syn Josef, otec Hany Zagorové. (Zdroj: Muzeum Hlučínska)

Fotograf Pavel Zagora byl dědečkem zpěvačky Hany Zagorové. Stačil tedy ještě vyfotit vnučku Haničku, která se narodila v roce 1946? „Nevíme o tom. Chtěli jsme se zeptat přímo Hany Zagorové, ale už jsme to nestihli, bohužel,“ pokrčí rameny Neminář. Sedíme pod renesančními klenbami hlučínského zámku. Na stole leží kupa fotek, které se nevešly na panely do výstavní síně. Prohlížíme si ateliérové rodinné fotografie, svatební snímky i portréty mužů v uniformách wehrmachtu. „Kromě snímků, které vznikaly přímo v jeho ateliéru v Hlučíně, fotil Zagora často třeba svatby, a to prakticky na celém Hlučínsku.

Rodina Zagorova s přáteli na výletě v Háji ve Slezsku. (Zdroj: Muzeum Hlučínska)

Trocha historie pro oživení paměti. Jsme na Hlučínsku, v úzkém prostoru severně od řeky Opavy a jižně od polských hranic. V letech 1742 až 1920 a znova v období 1938 až 1945 tohle území patřilo pod Berlín, tedy 186 roků. Kolik mají dnešní obyvatelé Hlučínska německé krve, to záleží na jejich osobních pocitech. Je to zvláštní národnostní enkláva, v níž se v roce 1946 narodila i zpěvačka Hana Zagorová, konkrétně v Petřkovicích na Hlučínsku. Ke svým částečným německým kořenům se ovšem podle největší mediální databáze Newton Media v posledních třiceti letech vyjádřila jen dvakrát.

„Moji rodiče byli typickými lidmi ze Slezska. Typičtí se vším všudy, tatínek byl i v německé armádě. Místní lidé se často cítili jako Němci, určité sortě lidí byla německá nátura i bližší,“ vyprávěla v roce 2020 v regionálním vydání Deníku. U Zagorů doma se ale mluvilo hlavně česky.

„Když byl region v roce 1920 připojen k Československu, všichni se automaticky stali československými občany. Ale jakmile bylo Hlučínsko v roce 1938 opět připojeno k Německu, všichni zase byli prohlášeni ze Němce. Tak to tady chodilo, s tím se každý musel naučit žít,“ vysvětluje Neminář. Na hranicích o národnosti rozhoduje politika, nikoliv pocity občanů.

Vojáci wehrmachtu z Píště na Hlučínsku, jak je zachytil Pavel Zagora. (Zdroj: Muzeum Hlučínska)

Ač všichni zdraví muži z Hlučínska museli za druhé světové války narukovat do německého wehrmachtu, přesto byli v letech 1945 až 1946 jen výjimečně zařazováni do odsunu. „Lid Hlučínska je součástí českého národa. Mnohaletou propagandou byl však českému národnímu uvědomění odcizen. Proto také vláda, vědoma si této situace, učinila zvláštní výjimku. Hlučínskému lidu byla dána možnost probuditi se k českému národnímu vědomí,“ zaznělo při 37. schůzi poválečného prozatímního československého Národního shromáždění.

Na Hlučínsku mohl zůstat i fotograf Pavel Zagora, jehož tři synové Walter (narozen 1913), Josef (1915) a Alfréd (1924) museli za války také postupně rukovat do wehrmachtu. Všichni válku přežili. „Otcem Hany Zagorové byl prostřední z nich, Josef Zagora,“ ukazuje Neminář rodinné snímky, na kterých společně pózují všichni tři bratři se svými rodiči.

„O Josefově službě ve wehrmachtu zatím mnoho nevíme. Byl to stavební inženýr, za války nastoupil k německému letectvu, ale pak došlo k něčemu, co vedlo k jeho vyloučení z armády jako nespolehlivého. Co to bylo, jsme dosud přesně nezjistili, údajně měl vzít na palubu letadla svého bratra, což bylo zakázané. Nalezený dokument pouze říká: ,Po odpykání trestu bude z armády vyloučen.‘ Když Josef Zagora svlékl uniformu, skončil v totálním nasazení v německých Brémách a později i v Praze,“ vypráví historik.

Z výstavy Ateliér Zagora. (Foto: Muzeum Hlučínska)

Vyloučení otce Hany Zagorové z německé armády bylo štěstí v neštěstí, na tři tisíce mužů z Hlučínska totiž v uniformách wehrmachtu padlo na bojištích. V Polsku, Belgii, Francii, Africe i jinde, nejvíce v Rusku. Totální nasazení bylo mnohem bezpečnější, i když hrozily letecké nálety spojenců. Josef Zagora se v roce 1943 oženil s petřkovickou dívkou Edeltrudou Annou Boczianowskou. O rok později se jim narodila dcera Evelyna a v roce 1946 druhá dcera Hana.

Na službu u německého letectva Luftwaffe Josef Zagora před dětmi prakticky nevzpomínal. Po válce se doma v Petřkovicích mluvilo česky, byť s několika výjimkami. „Němčinu jsem neměla ráda, protože rodiče tak mezi sebou mluvili, když chtěli, abychom jim se sestrou nerozuměly. Němčina, to pro mě byly tajnosti. Strašně jsme se nechtěly učit německy,“ vyprávěla Hana Zagorová v roce 2000 pro Lidové noviny. Německy se doma hovořilo také s babičkou z matčiny strany, která žila ve společné domácnosti. A to je druhá a poslední zmínka v médiích, kterou zpěvačka učinila ve vztahu k německým kořenům.

Z výstavy Ateliér Zagora. (Foto: Muzeum Hlučínska)

Aby toho nebylo málo, národnostní zmatek na Hlučínsku dříve zpestřovali i Židé. Zámek v Hlučíně, na kterém je nyní k vidění výstava o Pavlu Zagorovi, patřil Rothschildům. A ti si koupili i letní zámecké sídlo v nedalekých Šilheřovicích, v samotném Hlučíně pak Židé kolem poloviny 19. století tvořili až desetiprocentní menšinu.

Do této pestré a nevyjasněné národnostní směsice přichází v roce 1908 mladý Pavel Zagora z Těšína, kde se narodil v roce 1888. Těšín tehdy ležel v Rakousku-Uhersku (dnes je to napůl rozdělené česko-polské město, pozn. red.), Hlučín patřil k Německému císařství. Zagora tak vlastně s fotografováním začal v cizině.

„Jeho počátky v Hlučíně jsou trochu obestřeny tajemstvím, zřejmě pracoval ve fotografickém ateliéru Borger. Už z roku 1911 máme fotku signovanou razítkem Zagora, brzy se tedy osamostatnil,“ líčí Neminář, jak fotograf odstartoval zářnou kariéru. V roce 1912 se navíc oženil s hlučínskou rodačkou Marií Przibyllovou, takže se s Německem spojil i milostně. Przibyllová zemřela až v roce 1972, ale tuhle babičku Hana Zagorová v médiích také nikdy nepřipomínala, stejně jako mlčela o dědečkovi Pavlovi.

Snímek z fotoalba Pavla Zagory, když za první světové války sloužil u letectva v Itálii. (Zdroj: Muzeum Hlučínska)

První světovou válku si Pavel Zagora odsloužil u letectva na italské frontě. „Dochovalo se fotoalbum z té doby, ale nevíme, zda byl autorem všech těchto fotek,“ otvírá album badatel Neminář a ukazuje úchvatné snímky alpských štítů z kokpitu leteckých bitevníků. I ze zázemí na italské půdě.

Po připojení Hlučínska k Československu v roce 1920 se Pavel Zagora hlásil k moravské národnosti, tím navazoval na místní tradici považovat se za takzvané pruské Moravce. Jakožto úspěšný živnostník a tak trochu i umělec se také brzy vyšvihl mezi hlučínskou elitu, ateliér si postavil v zahradě svého domu v Opavské ulici číslo 40.

Když pak Hitler v říjnu 1938 připojil Hlučínsko rovnou ke třetí říši jako takzvaný Altreich (starou říši), stali se z Čechoslováků opět Němci. A jak už bylo řečeno, Zagorovi tři synové rukovali k wehrmachtu. Samotný Pavel Zagora už díky vysokému věku do války nemusel, k jeho téměř každodenní rutině přibylo portrétování vojáků. Celých skupin odvedenců, kteří dostali povolovací rozkaz na frontu. Nebo fotil sousedy, když na pár dnů dostali opušťák a mohli si oddechnout od války.

Fotografie Pavla Zagory. (Foto: Ivan Mottýl)

Probírání se hromadou válečných snímků během příprav výstavy se však ukázalo jako hodně smutná práce. „Jedna tragédie za druhou, tyhle rány navíc nejsou v rodinách úplně zaceleny,“ vypráví Neminář. Většinu Zagorových snímků získalo muzeum od konkrétních rodin, v nichž si pořád dobře pamatují, kdo z rodiny padl v uniformě wehrmachtu. „Zagorovy portréty se velmi často stávaly i posledními snímky těchto mužů.“ Někdy dokonce zahynuli jen pár týdnů či dnů po návštěvě fotoateliéru.

„Každá z těchto fotek má za sebou silný příběh,“ říká historik Muzea Hlučínska a ukazuje jednu svatební fotku. Novomanželka se jmenuje Helena Matzurová, manžel v uniformě wehrmachtu Vilém Platzek. I tento šťastně vyhlížející pár čekala brzká tragédie. „Platzek krátce po svatbě padl,“ vypráví historik, který výstavu připravuje společně s kolegy historiky Janem Gromnicou a Metodějem Chrásteckým.

Svatební fotka z ateliéru Pavla Zagory. Vilém Platzek a Helema Matzurová. Vilém krátce nato padl. (Zdroj: Muzeum Hlučínska)

Na další fotografii je zachycena jiná rodina z Hlučínska, které válka tragicky změnila život: „Dva synové na snímku padli v uniformách wehrmachtu, čtrnáctiletá dcera zahynula na konci války ve dvoře vlastního domu, na který dopadla dělostřelecká střela nebo ruční granát, když se o Hlučínsko tvrdě bojovalo – v takzvané Ostravské operaci v dubnu 1945. Dovedeme se vůbec vžít do pocitů matky, která tak rychle přišla o tři děti?“

„Slýchávám tady na výstavě od pamětníků často až neuvěřitelné rodinné historie. Hodně těch příběhů ani není určeno pro veřejnost,“ říká historik Jiří Neminář. „Není ovšem na škodu, když tahle výstava přiměje rodáky z Hlučínska, aby si znova připomněli to, co už zdánlivě patří do propadliště rodinné historie. Anebo to bylo dokonce téma, o kterém se doma moc nemluvilo, spíš to bylo tabu,“ přemítá. Pro návštěvníky, kteří na Hlučínsku nemají kořeny, je to zase unikátní vhled do dějin specifického „německého“ regionu v České republice. A také do rodinné kroniky zpěvačky Hany Zagorové, vnučky fotografa Pavla Zagory.

*

Ateliér Zagora. Muzeum Hlučínska v Hlučíně. Výstava potrvá do 3. září 2023.