V podstatě jsem folkař, říká Vojta Šňupárek, který nahrál a nazpíval sólové album

Dosud jsem tě vnímal spíše jako doprovodného muzikanta, který svojí kytarou doplňuje zvuk různých ostravských kapel, než jako sólového interpreta. Aktuálně lze jmenovat kapely Nedivoč, Filip M. nebo třeba kapelu Maria Šeparoviće. A vida, najednou chceš za pár týdnů vydat své debutové autorské album! Kde se v tobě vzaly sólové ambice?

Máš pravdu v tom, že jsem spíše sideman a rozhodně jsem nikdy nebyl ten, kdo by se tlačil do popředí. Vlastně poprvé jsem se před mikrofon postavil v kapele L. A. Sunday, který hraje covery, a to v době, kdy z této kapely odešel Jirka Krhut. Protože zpěvačka Teresa Polk neovládala úplně dobře češtinu, bylo potřeba, aby někdo na koncertech občas promluvil k publiku. Najednou jsem zjistil, že mě to baví a že tato část muzikantství má jiný rozměr. Další věc je, že se mi za ta léta nahromadila v šuplíků řada písniček. Ne všechny se stylově hodily do kapel, kde jsem hrál, a tak ležely ladem. Nedávno jsem ale zjistil, že těch písní je docela dost na to, aby vydaly na celé album. Za těch zhruba třináct let, co píšu písně, jich samozřejmě bylo i dost takových, co jsem vyhodil, a udělal jsem dobře. Ty, které zůstaly a za kterými si stojím, jsme nyní nahráli.

Co bylo tím impulsem, že ses rozhodl ty písně vydat?

Hodně mi pomohl Pavel Sotoniak, pod jehož producentským dohledem album vzniklo. Pavel je podle mne jeden z nejšikovnějších lidí z mého okolí co se týče hudebního přemýšlení nad aranžemi. A ujišťoval mě, že to album stojí za to nahrát. Právě Pavlovi jsem nejvíce vděčný za výslednou podobu nahrávky a děkuju mu i za to, že mě hlídal a korigoval při zpěvu, což je pro mě naprosto nová disciplína. Ale bavilo mě to.

Já jsem si tu desku už poslechl a děkuji ti za to, že jsem měl tu možnost. A musím říct, že jsem od tebe čekal spíše rockovou desku. Jenže ona je téměř folková, jsou tam i stopy šansonu, je tam dokonce i reggae a další vlivy. Dá se říct, že co se týče hudební formy, představuje album muziku, ve které se jako autor cítíš nejlépe?

Určitě ano. A myslím jsi, že sis mě asi trošku špatně zařadil, protože já jsem se nikdy necítil jako rocker. Vždycky jsem byl ten, kdo se rád motá kolem lidí jako je Radek Pastrňák a má rád takové ty srandovní písničky a spíše folkovější muziku. V podstatě si myslím, že jsem folkař.

Říkáš, že řada písní je staršího data, ale když jsem si to album poslechl, jsou to pro mě všechno úplně nové věci. Takže předpokládám, že ty písně jsi se svými předchozími kapelami zatím nehrál, je to tak?

Ano, snad jen s výjimkou písničky Na kahánku. To je věc, která byla poprvé zveřejněna u Katky Huberové v Českém rozhlase a kterou pak i adoptovala kapela Nedivoč a hráli jsme ji i živě. Jde o píseň, která asi i nadále bude sloužit pro potřeby Nedivoč, ale jinak je a zůstane mou sólovou písní.

Vojta Šňupárek. (Foto: Peter Novák)

Budou mít i další skladby z tvého sólového alba živou podobu? A chystáš nějaké menší sólové turné, případně křest? Anebo zůstane jen u studiového počinu?

Já bych si určitě přál tu desku pokřtít a postavit se i naživo za mikrofon, třeba na jeden nebo na dva koncerty. Přece jen studiová práce je úplně jiná než prezentovat písně naživo. Určitě bych chtěl vidět, jak lidé na moji hudbu reagují. Počítám, že křest desky proběhne do konce října, dám určitě včas vědět.

Zmínil jsi významnou roli Pavla Sotoniaka, který s tebou album nahrál. Dodal bych, že kromě něj na albu hraje ve většině písní i bubeník Matěj Drabina, ale mihli se tam i další zajímaví muzikanti, třeba René Souček nebo Michal Žáček, jehož sólo v písni Bublifuk je úžasné…

Ano, jako všechno, co Michal Žáček udělal. To, že si na albu Michal zahrál, vlastně vzniklo úplnou náhodou. Seděli jsme s Pavlem Sotoniakem ve studiu a zrovna přišel Michal, se kterým se docela často vídáme. V ten moment jsme se shodli na tom, že zrovna v téhle písni je místo, kde by si mohl zahrát, no a tak to zkusil, zahrál, a my to tam nechali (úsměv).

Zatím je venku jen singl Letadlo, ale už za pár dní zveřejníš na Youtube další píseň Malta, ke které vznikl i videoklip. Můžeš na závěr rozhovoru trošku prozradit, na co se můžou fanoušci těšit, a navnadit na píseň a na klip?

Ano, Letadlo je venku a nevedlo si myslím nijak špatně, tedy nikdo nedal palec dolů. Aspoň zatím (smích)… Píseň Malta je vlastně takový fór.. Veselé reggae o tom, jak letíš na Maltu a hned po odlepení z runwaye si chceš otevřít pivo v plechovce a poliješ všechny, co sedí okolo. A jak to je dále, to už bych moc prozrazoval… Klip k Maltě vznikl vlastně spontánně, když jsme byli teď v červenci s rodinkou v Řecku. Říkal jsem si, že by bylo fajn k tomu udělat takový ten devadesátkový trochu „bizarní“ klip à la Martin Tankwey nebo Dan Nekonečný, protože ten text a muzika k tomu, myslím, vybízí. Kameramana mi dělal můj třináctiletý syn Bertík na telefon a záběry jsme posílali našemu kamarádovi Petrovi Novákovi, který to postupně sestříhal a vytvořil, za což mu patří velké díky. Klip bude mít premieru na kanálu YouTube ve čtvrtek 10.srpna v 10 hodin.