Psaní je pro mě jako nahlížení do vlastního nitra, říká mladá písničkářka Aneska

Jaké jsou aktuálně vaše hlavní hudební aktivity?

V současnosti pracuji na svém debutovém albu. Největší pozornost věnuji právě jemu, ale poslední půlrok jsem měla také další hudební projekty. Před třemi lety jsem vydala zpěvníček pro děti s názvem Zpěvulenka. A jelikož tento zpěvník získal velmi kladné ohlasy, rozhodla jsem se z něj vytvořit hudební program pro děti, takové krátké hudebně-divadelní představení. Dále jsem pracovala na hudební akci Večery v parku, kterou jsem připravovala v Přerově. Starala jsem se o organizaci celé akce, ale také o dramaturgii. Ačkoli tato role byla odlišná od pouhého vystupování na pódiu a psaní písní, byla jsem za tuto zkušenost velmi vděčná. Díky ní jsem mohla potkat skvělé hudebníky a obohatit se hudebně.

Zmíněný zpěvník jste představila také na letošním festivalu Colours of Ostrava…

Na projektu Aneska&Zpěvulenka pracuji několik měsíců a vycházím právě ze zpěvníku Zpěvulenka. Děti se díky tomu učí zábavnou formou pomocí písniček sebeobslužné a upevňovací činnosti. Na Colours of Ostrava jsme vystupovali dvakrát. Zaprvé v rámci hlídacího koutku a podruhé na pódiu v rámci dětské scény. Vystoupení bylo plné mých písní ze zpěvníku, lidových písniček, ale připravili jsme i různé hudební hry. Na projektu také spolupracují zpěvačka Gabriela Dreslerová, kytarista Vadim Pekárek a producent Tomáš Rapant. Vystoupení bylo krásné a všichni jsme si ho velice užili a věříme, že nebylo poslední. (smích)

Zastavme se u připravovaného alba. Jaké písně na debut zařadíte?

Vše, co dělám, dělám s určitým záměrem. S albem jsem si dala za cíl ukázat, že jsme různorodé bytosti a nepatříme do žádné škatulky. Proto na desce budou klasické popové písně, folkové skladby, rockové songy a dokonce i alternativní skladby. Snažím se ukázat, že se můžeme inspirovat různými hudebními žánry a propojit je. Na albu bude pouze jedna píseň, kterou jsme již zveřejnili, a tou je Feelings Place. Na ostatní nové skladby se můžete těšit.

Mají písně na albu nějaké společné téma nebo propojení?

Všechny písně na albu zachycují různé emoce. Odrážejí místo pocitů, a proto chci poukázat na to, že naše emoce nelze také zařadit do žádné konkrétní kategorie. Naše emoce jsou rozmanité stejně jako hudba. Proto na albu najdete i různé žánry. Dalším společným prvkem je angličtina, i když to nebude jediný jazyk.

Jak byste si přála, aby posluchač přistupoval k vaší hudbě?

To je trochu obtížná otázka. Vážila bych si toho, kdyby posluchač přistupoval k mé hudbě bez očekávání a předsudků. Chtěla bych, aby skutečně vnímal hudbu, silné texty a především své emoce. Myslím si, že někteří posluchači se zaměřují pouze na jeden hudební žánr a automaticky mohou mít předsudky vůči jiným stylům, což může zkreslit jejich vnímání. Ráda bych také viděla to, co se často děje u mého publika, to znamená, že si lidé v hudbě najdou svůj vlastní příběh. Bylo úžasné slyšet, jak se jeden pán identifikoval s písní Pocit když nemůžu bojovat a řekl: „Našel jsem se v tom úplně.“ I když jsem měla jiný záměr a myšlenka této písně byla jiná, bylo krásné slyšet, že si v ní dotyčný našel svůj vlastní hlubší význam. Pro mě je to nejdůležitější – aby posluchači v hudbě našli své vlastní emoce.

Na základě čeho se rozhodujete, zda bude píseň mít anglický, nebo český text?

Asi se opakuji, ale rozhodování je založeno na mém vnitřním pocitu. Nikdy jsem neskládala píseň s myšlenkou: „Teď napíšu anglickou píseň o lásce, nebo teď českou píseň o přátelství.“ Raději se nechávám vést svou momentální náladou a píseň se přirozeně rodí. Zajímavé je, že když jsem trochu naštvaná, tak nejčastěji píšu anglicky.

Ve skladbě Setkání duší zpíváte, že byste chtěla najít hlavně sebe. Co pro to děláte a co vám brání v tom, abyste sebe sama našla?

Myslím si, že se každý celý život tak trochu hledáme. Hledáme místo, ve kterém jsme autentičtí, nacházíme činnosti, které nás baví a naplňují a podobně. A já mám pocit, že se hledám v hudbě a že se nacházím ve svých vlastních písních. Psaní je pro mě jako pohled do vlastního nitra, jako takové nahlížení do vlastního nevědomí, a je to neskutečně krásná a silná věc. Díky hudbě si mohu uvědomit různá traumata z dětství a věci, které ještě třeba nemám zpracované, ale i naopak. Díky psaní jsem našla kreativní autentickou část sebe sama.

Myslím si, že v tom, abychom našli sebe sama, nám nic nebrání…. Možná my sami to někdy můžeme nevědomě sabotovat. Hmm… A co dělám pro to, abych našla sebe sama? Píšu, tvořím, zpívám a miluju.

Aneska. (Foto: Lukáš Zubíček)

Jednou z vašich už uveřejněných písní je Nezbývá jen doufat…

Skladba Nezbývá jen doufat je jedna z nejsilnějších a nejkrásnějších písní, kterou jsem kdy napsala. Když ji hrajeme, vždy se musím na pódiu držet, abych se nerozbrečela. Napsala jsem ji před několika lety pro silnou ženu jménem Jana Faltýnková Ryšánková a její dceru Stelu. Jana pochází z Přerova jako já a do té doby jsme se osobně neznaly. Sledovala jsem její inspirativní a silný příběh na sociálních sítích a přečetla její první knihu Kdo bojuje, vyhrává. Jednoho dne jsem je spatřila v obchodě a byl to pro mě velmi silný a krásný okamžik.

V čem konkrétně?

Cítila jsem pouze lásku a viděla, jak moc se milují a jak společně překonaly vážnou nemoc. Když jsem přišla domů, byla jsem plná toho pocitu, sedla si k pianu a asi za půl hodiny jsem napsala píseň Nezbývá jen doufat. Byl to neskutečně intenzivní okamžik, který si uvědomuji až teď, zpětně. V tu chvíli jsem byla jen plná jejich lásky a snažila jsem se vcítit do Jany. Jaké to asi pro ni muselo být? Co všechno prožívala? Jak moc miluje Stelu a podobně. Po několika týdnech jsem díky mé kamarádce Gabči poznala Janu a zahrála jsem jí celou píseň. Byla dojatá, protože jsem prý v písni vystihla každé slovo. Díky písni jsme se s Janou seznámily a nyní jsme kamarádky. Touto písní jsem taky chtěla poukázat na to, jak jsou matky silné.

Ve vašich textech se často objevuje slovo bojovat. Proč?

Myslím si, že každý textař píše o tom, co je mu blízké, nebo o tom, co prožívá v daný okamžik. Slovo bojovat je pro mě jakýmsi ukazatelem, abych to nikdy nevzdala. Každý z nás někdy zažije náročné situace, prožije trauma nebo pocítí něco, co ho poznamená. Já se snažím bojovat proti tomu negativnímu a přetvořit to do něčeho krásného, do textu a písně. Možná je to důvod, proč se toto slovo často opakuje v mých skladbách. Nechci být obětí a snažím se využít tvůrčího procesu k transformaci bolesti do podoby písně.

Odráží se ve vašich písních spíše skutečnost, jaká jste, nebo jaká byste chtěla být?

Myslím si, že ve svých písních přináším různé střípky ze sebe, které ukazují různé stránky mé osobnosti, ale nelze na základě písní posoudit celou mou osobnost. Jednotlivé skladby odrážejí spíše mé aktuální naladění, starosti i radosti. Hudba je pro mě prostředkem vyjádření. Ačkoli mi umožňuje být autentickou, nemůžu říct, že písně přesně vystihují, jaká jsem. Jsou spíše momentkou mého emocionálního stavu.

Aneska s kapelou. (Foto: archiv umělkyně)

Jak na vás působí následující české přísloví: Kdo umí zpívat a smát se, ten se neleká žádného neštěstí?

Toto přísloví je nádherné. Působí na mě tak, že člověk, který umí zpívat a smát se, má schopnost překonat jakékoli neštěstí. Je schopen nalézt radost a sílu i v obtížných chvílích. Je skvělé, že jedna z písní z mého alba se zaměřuje právě na tuto myšlenku. I když situace není ideální, je důležité si zpívat a vidět krásné věci.

Už jste prozradila, že kromě skládání vlastních písní se také věnujete organizování koncertů a hudebních akcí. Co vás k tomu přivedlo?

Organizování koncertů a hudebních akcí nebylo něčím, co bych plánovala, ale nebyla jsem úplně spokojená s hudební kulturou v Přerově. Poté jsem se zapojila do projektu Večery v parku, který se koná v celé České republice, a začala jsem spolupracovat s jeho zakladatelem. Mým cílem bylo přispět k rozvoji kultury v Přerově a dát příležitost místním hudebníkům vystoupit. A to mi přineslo nové dovednosti v komunikaci s hudebníky, sestavování dramaturgie a žádání o dotace. Největším přínosem je však to, že nyní lépe chápu, jak náročné je pořádat hudební akce a festivaly, a dokážu se lépe vcítit do role pořadatele.

Co vás čeká v nejbližší době?

Aktuálně jsme v plné letní sezoně a máme s kapelou stále před sebou řadu koncertů a festivalů. S kapelou, kterou dále tvoří kytarista Jakub Žídek, baskytarista Tomáš Raiskub, bubeník Jakub Ides a klavíristka Klára Petreková, pracujeme na nových písních, které nejsou určené pouze pro album. Hlavně se však soustředím na dokončení alba.