Devátou Ostravu v plamenech ovládl hlavně hvězdný trojlístek Kissin’ Dynamite, Firewind a Septicflesh

Snad za to mohli dva řečtí zástupci, Firewind a Septicflesh, kteří ostré slunce přivezli také k nám. Horké počasí nahrávalo příjemné atmosféře a bujaré náladě, která byla podtržena výborným line-upem. S ním se pořadatelé vrátili de facto ke kořenům, neboť oproti předešlým ročníkům se Ostrava v plamenech opět stala jednodenním festivalem. Je to chyba? Rozhodně ne. Vše jde na ruku návštěvníkům, koneckonců byli to právě fanoušci, kteří volali po tom, aby se festival smrsknul do jednoho dne. Výsledkem, je ucelenější zážitek, subjektivně našlapanější line-up (dvanáct kapel během čtrnácti hodin) a v neposlední řadě pro mnohé také méně únavy. Všechny zmíněné atributy se do sobotního dne promítly bezezbytku.

Ostrava v plamenech 2023. (Foto: Aleš Honus)

Při pohledu na program letošního ročníku musel zaplesat nejeden rocker. Kapely byly vybrány s citem tak, aby si na festivalu našel každý to své.  Nechyběly nové tváře v podobě bandy #Černá (ze které se mimochodem vyklubal perfektní otvírák celého festivalu) nebo brněnská Škaredá holka, která svým přesahem do blues rocku, posunula celý festival žánrově zase o kus dál. Obě kapely pořádně rozhýbaly publikum. Hlavně benjamínci #Černá měli setlist plný překvapení. Songy 6000let, Vzteklá a Zastavil se čas skutečně táhly. Třešničkou na dortu pak byly covery: Šípková Růženka od Jirky Schelingera Go, Johny Go! od legendárního Chucka Berryho a další.

Ostrava v plamenech 2023. (Foto: Aleš Honus)

Ale i harcovníci měli rozhodně co nabídnout. Například power metalová formace Sebastien, za niž stojí známý kytarista George Rain, nebo třeba zástupci Moravskoslezského kraje – kapela Lautr. Ta fanouškům odprezentovala své EP Půlnoční anděl, jehož skladby, Pak si z okna skočila a Ještě dýchám už takřka zlidověly. Ale došlo také na tracky z poslední desky S peklem smířený, stejně jako poslední dobou populární předělávku od Leška Semelky Rosenka. Nechyběla ani gotická legenda XIII. století, která potvrdila, že naživo se stále jedná o sázku na jistotu.

XIII. století. (Foto: Aleš Honus)

Žánrová pestrost festivalu Ostrava v plamenech dala prostor vyniknout kapelám, které v našich končinách nemáme moc šanci vidět. V minulosti to potvrdili izraelští Orphaned Land nebo v předešlém ročníku norští Chontaraz. V tomto směru se jedná od promotéra Patrika Kohuta o příjemné gesto směrem k fanouškům, kteří tak mohou zažít něco nového, neokoukaného. Letos tedy pomyslnou vlajku orientu zvedli libanonští Phenomy a spolu s nimi multi-žánroví portugalci Godiva.

Godiva. (Foto: Aleš Honus)

Prvně jmenovaní měli ve vysokých pecích vystoupit již minulý rok, ovšem peripetie okolo víz zapříčinily nechtěný odklad. Tentokrát vše klaplo a tak se industriálním prostředím mohly nést libozvučné tóny vypalovaček Chaos Within, Dance of the Wounded Souls a dalších.

Přestože se činovníci festivalu zdárně vyhýbají otázkám okolo právoplatného headlinera, tak zde máme minimálně trojlístek, který můžeme směle označit za tahouny celého programu. Řeč je samozřejmě o kapelách Kissin’ Dynamite, Firewind a Septicflesh.

Kissin‘ Dynamite. (Foto: Aleš Honus)

Českými fanoušky oblíbení Kissin’ Dynamite předvedli dechberoucí pódiovou show a ukázkovou komunikaci s fanoušky. Za dobu své existence si zaslouženě vydobyli místo na rock&powermetalové mapě a dle mnohých se časem vyšplhají až na příčky nejvyšší. V sobotu to mladíci nejenže potvrdili, ale za zvuků songů DNA, Only the Dead a I Will Be King muselo nejednomu z nás blesknout hlavou, že se o budoucnost metalové muziky nemusíme zas až tak strachovat. I přesto, že je před „nováčky” typu Kissin‘ Dynamite pořád dlouhá cesta, má kapela krásně našlápnuto. Svědčí o tom mimo jiné název jejich posledního alba Not The End Of The Road.

Kapela Firewind. (Foto: Aleš Honus)

U řecké úderky Firewind, která je na scéně už pětadvacet let, je to pak zcela odlišná písnička, za niž stojí bohatý background fenomenálního kytaristy Guse G. Ten svým kytarovým umem participoval na nejedné placce metalových legend typu Ozzy Osbourne, Jørn Lande, Dream Evil, Arch Enemy a dalších. Zkrátka hra tohoto mága je výjimečná a zároveň velmi signifikantní. Šlo o nezapomenutelný zážitek, který svou energií rozpumpoval doslova každého.

Konstantinos Karamitroudis zkrátka umí a song Destiny is Calling, hitovka Rising Fire či třeba předělávka legendární skladby Maniac z filmu Flashdance jsou toho jasným důkazem.  Ani trochu tak nejsou nadnesena slova fanouška, jenž si pod plnovousem mumlal cosi o jednom z vrcholů večera. A co víc, Gus se loučil s příslibem nové desky.

Gus G. (Foto: Aleš Honus)

Jak už jsem předeslal, Firewind nebyli v bohatém line-upu jedinými zástupci Peloponéského ostrova. Těmi dalšími byli symfoničtí deathmetalisté Septicflesh, kteří od svého comebacku s deskou Communion z roku 2008 jednoznačně patří v rámci žánru k tomu nejlepšímu. Navíc, české ucho má k Řekům blízko, neboť na jejich albech často zaznívá Pražský filharmonický orchestr, který se už za tu dobu stal jakýmsi poznávacím znakem kapely.

Septicflesh. (Foto: Aleš Honus)

Pánové si bez nadsázky ocelové město doslova podmanili. Co na tom, že jsme se z pochopitelných důvodů museli spokojit „jen” se samply, které prezentovaly žesťové a smyčcové nástroje. Atmosféra byla pekelná. Setlist Septicflesh nenechal nikoho vydechnout, na únavu jednoduše nezbyl prostor. Větrem se nesly songy A Desert Throne, The Vampire from Nazareth, melodický track Anubis, ale také novější The Collector. A v industriálních kulisách Vítkovic to burácelo, řinčelo, jako když kladivo svými údery rozeznívá kovadlinu.

Devátý ročník festivalu Ostrava v plamenech se povedl po všech stránkách. Až na pár kapek deště nikde nic nedrhlo, lidé se bavili. Nezbývá tak nic jiného, než se těšit na jubilejní číslovku deset. Ta má být dle slov pořadatelů tou dosud největší oslavou metalu, jaká se kdy v Dolní oblasti odehrála. Zní to slibně a rádi se necháme překvapit. Každopádně za rok touto dobou zase na značkách.