Zdařilý návrat festivalu Štěrkovna Open Music do Hlučína: První den ovládli Mirai a Tata bojs

Návrat festivalu Štěrkovna Open Music na břeh Hlučínského jezera si nenechaly ujít davy fanoušků. Největší zástup se sešel pod hlavním pódiem na frýdecko-místeckou kapelu Mirai, která připravila divákům velkolepou koncertní show provázenou světelnými efekty a pyrotechnikou. Za vizuálně atraktivním pozlátkem ovšem neunikla jedna podstatná věc. Mirai jsou po čertech dobří muzikanti, kteří perfektně ovládají své nástroje, což se ukázalo už během jejich zvukové zkoušky. Ta byla alespoň pro mě nečekaným zážitkem a spontánním jamováním plným skvělých nápadů a momentů.

Mirai. (Foto: Aleš Honus)

Na pódiu se Mirai dokážou rozdat a nesleví ani do poslední minuty. Jejich koncert obsahoval největší hity jako jsou Když nemůžeš, tak přidej, Chci tančit, Volám a Yahoda, které si publikum zazpívalo společně. Frontman Mirai Navrátil se také vydal na svou typickou plavbu na rukách diváků a vzpomenul hezky na svého kamaráda „geniálního básníka Davida Stypku,“ s nímž napsal populární píseň I přes to všechno. Tu následně zahrál úplně sám s akustickou kytarou a sklidil s ní velký ohlas.

Mirai. (Foto: Aleš Honus)

Mirai na Štěrkovně potvrdil, že od studiově vycizelované desky po euforický živý koncert je výtečně sehranou kapelou, která dokáže splnit veškeré předpoklady a třeba si i proměnit role a zahrát společně divoký bubenický set. Členové kapely se navíc nechovají odtažitě, ale jsou to milí kluci, kterým sláva nestoupla do hlavy. Za kulisou plamenometů jsou Mirai sympaťáci, které prostě baví hrát, zpívat a dělat dobře svou práci.

Tata bojs. (Foto: Aleš Honus)

Dalším lákadlem večera bylo Nanoalbum pražských Tata bojs. Unikátní koncepční album z roku 2004 oslaví příští rok dvacet let od svého vzniku. Od té doby se v tuzemské populární hudbě podobně nadčasových témat moc neobjevilo. I to bylo možná jedním z důvodů, proč se milovaní „Tatáči“ rozhodli díky výzvě pořadatelů uskutečnit tento nelehký husarský kousek. Nanoalbum trvá přes šedesát minut a kromě písní obsahuje i scénické a činoherní prvky. Pejska jménem Hal 9000 ztvárnil stejně jako na desce baskytarista kapely Mardoša, počítačového nadšence Milan Cais a dívku Elišku zpěvačka Klára Nemravová. Litovat lze jen neúčasti Jiřího Schmitzera, který na legendárním Nanoalbu ztvárnil šíleného profesora Tečku. Na Štěrkovně jeho vypjatý proslov ale skvěle zastal sám Cais.

Tata Bojs. (Foto: Aleš Honus)

Kompletní Nanoalbum živě není úplně jednoduchá záležitost na poslech a na festival, kde se spousta lidí přijde hlavně nezávazně pobavit. Kapelu navíc na začátku pozlobila technika, robotický hlas pejska občas vypadával a příběh občas ztrácel souvislejší obrysy. I tak se Tata bojs postarali o obrovský zážitek, který si jejich věrní fanoušci dokázali vychutnat. Sluší se smeknout před jejich nasazením a muzikantskými výkony, které byly naprosto nekompromisní a důrazné. Nanoalbum je nadčasová záležitost, která svou filozofií místy připomíná romány Karla Čapka. Každá snaha spasit svět je sama o sobě zhoubná. Technologie může sloužit pouze v dobrých rukou, dělat z ní modlu a propadnout jejímu kouzlu však může být nebezpečné. Podívejme se na dnešní svět…

Sofjan Medjmedj. (Foto: Aleš Honus)

Tata bojs a Mirai se postarali o největší zážitky prvního dne festivalu. Koncerty se podařily také dalším kapelám, z kterých mě osobně nejvíc zaujal Sofian Medjmedj. Mladý český popový zpěvák svou hudební kariéru odstartoval ve studiích Abbey Road a na festivalu se představil v triu s kytaristou a bubeníkem. Nečekal jsem tak pozitivní energii a vybroušené muzikantské výkony včetně sólových parádiček. Také po hudební stránce mne tento interpret bavil svou crossoverovou odvahou a kombinací popu, rapu a rocku. Sofian naživo zazpíval velmi slušně a ukázal, že je přirozeným frontmanem, za kterým asi v budoucnu půjde stále víc lidí. Umět oslovit většinovou společnost je dar, ale i zodpovědnost. Zdá se, že Sofian ho má dostatek. Teď půjde o to, aby během té nesnadné cesty na vrchol neztratil svou pokoru a poctivý přístup.

Portless. (Foto: Aleš Honus)

O solidní výsledek se postarali také Portless, kteří svou kombinací chytlavých rockových riffů a hardcorové energie křížené s rapem a moderními samply roztančili publikum. Pěkný úvod festivalu se podařil ostravské zpěvačce jménem Mikaela, která v Hlučíně zazpívala poprvé a představila se v dobrém světle za podpory vynikající bubenice a hráčky na perkuse Lenky Škrlové. Mikaela píše zajímavé texty, které se nejčastěji zaobírají myšlenkou lásky a pacifismu. Jak sama během koncertu sdělila svým fanouškům: Co je víc, než mír a láska?

Mikaela. (Foto: Aleš Honus)

Dále na festivalu ve čtvrtek vystoupila zpěvačka Anna K. s kapelou, kterou bohužel trápila hlasová indispozice a její vystoupení se tak nemůže nezařadit k těm vydařeným. Těšit se můžeme alespoň na avizovanou novou desku, kterou Anna K. podle svých slov vydá ještě letos.

Anna K. (Foto: Aleš Honus)

Nepříliš povedený byl i koncert pražské rockové kapely UDG, která ve srovnání s ostatními ztrácela určitým stereotypem své muziky, klišovitými sóly a slabšími pěveckými výkony.

UDG. (Foto: Aleš Honus)

Druhý den festivalu jsou největším lákadlem legendární kapely Lucie a Pražský výběr. Na festivalu nechybí ani atraktivní jména pro mladší ročníky, které v pátek potěší rapeři Marpo a Calin.