Colours 2023, kapitola první: One Republic mířili přímo do srdcí, emoce proudily i na menších scénách

Aleš Honus: Dvacátý ročník Colours of Ostrava je v plném proudu. První den byl pro mne zejména ve znamení skvělého koncertu polské klavíristky a zpěvačky Hanii Rani, byť si nemyslím, že umístit takto introvertní, minimalistickou a sofistikovanou hudbu na druhou hlavní stage bylo správným řešením, a především se asi shodneme, že vrcholem dne bylo vystoupení One Republic s fenomenálním zpěvákem Ryanem Tedderem. Jejich koncert ve mně bude rezonovat ještě dlouho, přestože tento druh muziky aktivně nevyhledávám a v programu letošního ročníku mám větší favority. Jaké jsou tvé největší dojmy z prvního dne?

Milan Bátor: Souhlasím s tím, že američtí One Republic byli jednoznačným vrcholem středečního programu, ale silné věci jsem slyšel i na jiných scénách. Za všechny uvedu alespoň muzikál Lazarus Davida Bowieho v aule Gong a portugalské Expresso Transatlãntico na Drive Stage. S hodnocením Hanii Rani, na kterou jsem se opravdu těšil, ovšem nemohu souhlasit. Nejen, že byl její koncert velmi nevhodně situovaný a načasovaný. Introvertní minimalistické plochy působily naživo dost unyle a lidé z koncertu odcházeli. K pocitu profesionality nepomohl ani fakt, že Rani svůj set o několik minut přetáhla a skončila na upozornění zvukařů tak nějak podivně a do ztracena. Velká škoda.

Hania Rani. (Foto: Aleš Honus)

Aleš Honus: S nevhodným načasováním máš pravdu, ale to, že lidé odcházeli, není chyba Hanii Rani. Její produkce prostě taková je, není to hudba pro masy, ale pro vyhraněné publikum. Obávám se, že kdyby se koncert odehrál v pozdní večerní hodinu, bylo by to ještě horší. Základní problém vidím skutečně v situování na venkovní scénu, tomuto typu produkce by daleko lépe slušely prostory, nejlépe prostory Gongu, ve kterém festival pro tebe letos začal již zmíněným muzikálem Lazarus. Jaký byl?

Milan Bátor: Vidíš, jak mohou být názory rozdílné. Myslím si totiž, že koncert Rani by byl moc hezkým zavírákem, klidně někdy i po půlnoci, kdy by její relaxační tóny před spaním měly jinou atmosféru než uprostřed dne na rozpáleném place. A nemyslím, že by jí nějak zásadně ublížilo venkovní prostředí, jenom to možná chtělo komornější stage. Ale ptal ses na Davida Bowieho a Lazaruse. Myslím že tento komorní muzikál o samotě, naději a potřebě návratu by měl vidět každý, kdo má tuto obrovskou legendu rád. Téma odcizení mezi lidmi je dnes nesmírně aktuální, vidíme to v době téměř neomezených možností sociálních sítí čím dál bolestněji. Musím říct, že inscenace Městských divadel pražských je naprosto vynikající. V hlavní roli mě nadchnul Igor Orozovič, jehož herecký výkon byl nesmírně přesný a koncentrovaný. Famózní byly i Nina Horáková a Lenka Libjaková, které zpívaly hity jako Changes a Life on the Mars naprosto úžasně. Přitom jim nešlo o pouhou imitaci, všichni účinkující předvedli také své vlastní osobní pojetí, což je správné a důležité. Musím taky vyzdvihnout muzikanty, kteří zahráli Bowieho písně stylově a senzačně. Naopak kritickou poznámku bych poslal pořadatelům, kteří nedovolili během přestávky opustit divákům hlediště s výjimkou toalet. Lidé si tedy během dlouhého a náročného představení nemohli v přízemí zakoupit ani obyčejnou vodu, případně něco na zub, což nebylo ani trochu příjemné. Možná i proto někteří odcházeli a na tuto nekomfortní situaci si otevřeně stěžovali. Naštěstí nás zachránil anděl v organizačním týmu, který si všiml, že bez občerstvení zvažujeme se synem odchod a nabídl nám něco svého. Moc mu tímto ještě jednou děkujeme! Mohli jsme představení zhlédnout až do konce a můžeme ho všem vřele doporučit!

Josefine Dusk. (Foto: Aleš Honus)

Aleš Honus: Je skvělé, že na Colours jsou k vidění i tak kvalitní divadelní představení. Já jsem Lazaruse zatím neviděl a věřím, že to ještě napravím při jiné příležitosti. Moje festivalová středa začala trochu netradičně kakaovým rituálem na nové Cocoa Stage (o něm zveřejníme ještě samostatný článek), potom jsem zhlédl část koncertu avantgardní zpěvačky Josefine Dusk na Full Moon Stage a pak jsem se přesunul na závěr vystoupení kapely Zrní na Liberty Stage.

Jan Unger z kapely Zrní. (Foto: Aleš Honus)

Hodnotit příliš nemůžu, protože jsem stihl jen posledních pět písní, mám z tohoto koncertu ale velmi příjemný pocit, kapela rozhodně splnila svou roli, kterou na tomto typu festivalu má. Pak už jsem spěchal na hlavní festivalovou stage na program, který pořadatelé nazvali Grand Opening. Po nutných projevech organizátorů a sponzorů následovalo něco, co nikdo nečekal. Kromě projekcí videozáznamů z minulých ročníků vystoupily s ochutnávkou svých koncertů hned tři zahraniční kapely, a to The Longest Johns, ‚Ndiaz a Expresso Transatlãntico, a také tři domácí interpreti, kteří v letošním programu vůbec nejsou, a to Ewa Farna, kapela Mirai a duo Krhut/Kozub. Každý měl na zahajovací show prostor na dvě písně. Skvělá byla zejména Ewa Farna, která zazpívala pouze za doprovodu klavíristy, což zdůraznilo, jak výbornou vokalistkou je. Mirai potěšil skladbou I přes to všechno, na které spolupracoval s Davidem Stypkou, Krhut s Kozubem zahráli písně Dám ti napít a Dělej si co chceš. Asi hodinový zahajovací program ještě zpestřili tanečníci a artisté ze skupiny Art Prometheus.

Ze zahájení Colours. (Foto: Aleš Honus)

Milan Bátor: Právě zmiňovaní ‚Ndiaz a Expresso Transatlãntico patřili jednoznačně k nejlepším vystoupením prvního dne. Francouzští propagátoři taneční bretonské tradice fest-noz dokázali rozpohybovat publikum a udržet ho ve varu od první do poslední písně. Jejich muzika má nejen drajv, ale i krásné zvukové vlastnosti dané sólovými linkami akordeonu, saxofonu a trubky. Pánové většinu času stáli na ozvučovacích bednách v bezprostřední blízkosti roztančeného davu a jejich vystoupení bylo kontaktní. Zahrnovalo nejen komunikaci s publikem, ale také další pohybové aktivity.

Expresso Transatlãntico. (Foto: Aleš Honus)

Podobně příjemný zážitek dopřáli lidem portugalští Expresso Transatlãntico. Jejich moderní pojetí fada nechybí rockový drajv s prvky psychedelie. Už před první písní se ozvala zpoza pódia jejich iniciační společná mantra. Kytarista Gaspar Varela předvedl svůj dvanáctistrunný nástroj s tanečkem po pódiu a na jednu sólovou skladbu si přišel sednout na kraj pódia co nejblíž k lidem a zahrál opravdu nádherný kousek. Jemný i strhující koncert.

Garden City Movement. (Foto: Aleš Honus)

Aleš Honus: Bohužel jsem u toho nebyl, dal jsem přednost kapele Garden City Movement na hlavní stage. Jejich nahrávky mě sice na první poslech moc nechytly, naživo mi ale trojice přesvědčila, že jsem ji asi podcenil. Rozhodně se k jejich albům v budoucnu vrátím, abych si jejich skvělý, navíc publikem skvěle přijatý koncert, připomenul.

‚Ndiaz. (Foto: Aleš Honus)

Milan Bátor: Nemůžu posoudit, protože zmiňované koncerty ‚Ndiaz a Expresso Transatlãntico  jsem si chtěl užít celé bez stresujícího přebíhání mezi dvěma scénami. Tyto dvě kapely by mi vedle muzikálu stačily k pocitu naprosté spokojenosti, protože mimo jiné ukázaly, jak se tradiční prvky můžou nenásilně prolínat s těmi současnými. Perfektní zážitek ale ještě vygradovali headlineři One Republic. Jak hodnotíš jejich ostravskou premiéru?

One Republic. (Foto: Aleš Honus)

Aleš Honus: Vystoupení One Republic předčilo mé očekávání, i když jsem na jejich koncert byl připraven zhlédnutím záznamu z letošního ročníku nizozemského festivalu Pink Pop. Program byl velmi podobný, a to nejen včetně největších hitů I Ain’t Worried nebo Counting Stars. Nechyběla ani neskutečně emotivní a vygradované coververze megahitu Helo, který proslavila zpěvačka Beyonce, a také cover písničky Burn od Ellie Goulding, která měla na festivalu vystupovat ve čtvrtek, ale účast ze zdravotních důvodů bohužel na poslední chvíli odřekla. V každém případě pokud má na Colours být zastoupen mainstream (a že je letos zastoupen opravdu výrazně!), tak je moc dobře, že jde právě o kapely tohoto typu, které v sobě spojují nejen potenciál oslovit široké posluchačské vrstvy, ale i osobitost a prvotřídní muzikantství.

Milan Bátor: Naprosto s tebou souhlasím. Koncert One Republic byl i pro mne milým překvapením a měl neuvěřitelně emotivní náboj. Osobně mi učaroval frontman Ryan Tedder, který byl od začátku do konce pozorný, milý a laskavý. Několikrát pozdravil publikum solidní češtinou, od mikrofonu odbíhal ke klavíru, na který hrál výtečně. A co víc, jeho vokální projev je živě fenomenální. Podobně závratný hlasový rozsah má jen málo současných zpěváků, Tedder navíc se svým hlasem umí skvěle pracovat a odstínit jednotlivé songy rockovými, popovými i soulovými prvky. Velice mne potěšila také dobře sehraná kapela s participací houslí a violoncella. One Republic přirozeně ukázali, že jsou skvělou koncertní kapelou a jejich vystoupení nic nechybělo. Šťastná a radostná tečka za prvním dnem letošních Colours. Můžeme se těšit, co přinese napěchovaný line-up druhého dne. Mám pocit, že budeme opět svědky spektakulárních koncertů. Mimochodem, co říkáš na to, že indisponovanou Ellie Goulding v programu zastoupí Chinaski? Považuješ tento tah festivalu za adekvátní?

Aleš Honus: Takové věci se prostě stávají a je jasné, že pořadatelé se odřeknutím vystoupení hlavní páteční hvězdy dostali do nezáviděníhodné situace. Samozřejmě, že kapela Chinaski není adekvátní náhrada za Ellie Goulding, která je hvězdou světového významu, na druhé straně získat takto na poslední chvíli zahraniční jméno je pravděpodobně nemožné, musel by se asi stát zázrak, protože kalendáře hudebních hvězd jsou plné minimálně na několik měsíců dopředu. Umím si samozřejmě představit i daleko zajímavější české interprety než Chinaski, kteří navíc za týden vystupují v Hlučíně, ale jsem si téměř jist, že pořadatelé  učinili maximum možného a žhavili telefony, aby vzniklou díru v programu zacelili.

Milan Bátor: Souhlasím, takové nečekané změny jsou noční můrou všech pořadatelů. Dramaturgové asi neměli moc na výběr. Najít uprostřed festivalové sezony kvalitního interpreta, který by měl zrovna volno, je jako hledat jehlu v kupce sena. Ještě víc mě ale mrzí, že vznikl díky přehození časů nový překryv atraktivních koncertů Kavinského a ZHU. Vzhledem k tomu, že jde o podobnou cílovou skupinu, nedivím se, že to vzbudilo velmi kritické komentáře na sociálních sítích. Doufejme, že už podobné nečekané turbulence nenastanou a festival si všichni naplno užijí.