Další tipy, co zažít na Colours. Na co se těší Tomáš Kočko, Jiří Sedláček, Márdi, Nika a další osobnosti

Jiří Sedláček (herec): Festival Colours of Ostrava je fenomén. Jsem moc rád, že jej mohu sledovat od prvopočátku. Jeden ročník jsem dokonce mohl moderovat a přičichl k němu i „zevnitř“, což byl nezapomenutelný zážitek. Každý ročník je trochu jiný a vždycky zajímavý. Navíc Dolní oblast Vítkovice je geniální prostor. Industrial prostě miluji. Na letošní ročník se opět těším. Co bych doporučil? Bude to možná znít zvláštně od člověka, který má rád Gentle Giant nebo Franka Zappu, ale zajděte na One Republic. Dokážou příjemně překvapit a rozhodně neurazí ani posluchače vyznávající jiný hudební styl. Docela mě pak baví Macklemore. O výjimečný zážitek se na 100 procent postará Jacob Collier. Určitě neurazí Niall Horan, stejně jako Tom Grennan. Gilberto Gil je klasik. Naprostým zjevením je pro mě klavírista Lubomyr Melnyk a také určitě nevynechám bláznivé Sleaford Mods. Mám rád africkou muziku – proto uvítám vystoupení Seuna Kutiho. Dle mého doporučení si dejte The Teskey Brothers. Pro náročnější posluchače jsou tady Portico Quartet nebo Hania Rani. Líbí se mi také fúze rapu a country, kterou prezentují Gangstagrass. Kdo má raději folkovější pojetí, jistě zvolí The Longest Joleys. Pro snílky je naprostou povinností Luke Howard. Trocha punku nemůže uškodit, tak si pojďme užít The Clockworks. Kdo je nakloněn mixům, rád je vyslechne v podání Janaxe Pachy. Kytaristům zalahodí Estas Tonne. A co se týče Meltingpotu, doporučil bych přednášku Matthewa Walkera Proč spíme, popřípadě zajímavá témata jako: Satira – Obrana nebo útok, Lysozom a dlouhověkost či umělá inteligence.

Márdi (frontman kapely Vypsaná fixa): Pokud mi to vyjde, tak určitě navštívím koncert mé oblíbené skupiny Interpol. V jednu dobu jsem si jejich desku Antics pořád dokola přehrával, tak doufám, že je v aktuálním koncertním playlistu hojně zastoupena.

Tomáš Kočko (hudebník): Pokusím se Coloursy prolítnout a nasát atmosféru. Nebude to snadné, bo ten fesťák je napráskaný slyšeníhodnými specialitkami a navíc na Coloursech chceme natočit náš road klip, takže času moc nebude. Docela rád bych zašel na Meltingpot s panem Kosatíkem a položil mu pár otázek stran státně udržovaných českých mýtů a identity a ty stejné otázky bych pak rád položil i panu premiéru Fialovi a panu Stehlíkovi s panem Gromanem. Přijde mi zajímavé, že ač žádný z nich nepochází přímo z Čech, jsou typickými představiteli bohemocentrického vnímání středoevropského prostoru. A ty odpovědi bych si rád srovnal. Jenže kde vzít ten čas? V sobotu už hrajeme na dalším festivalu, kam se přesouváme hned v pátek po hraní na Colours. Tož příště. A budu to muset udělat jako letos na Beats for Love. Přijdu jako běžný návštěvník a nikoli jako účinkující!

Nika (zpěvačka a skladatelka): Na Colours chodím každoročně už od raného dětství (zpočátku samozřejmě s rodiči), a tak se zde určitě chystám i letos. Na můj koncert si tedy jen „odběhnu” a pak opět splynu s běžnými návštěvníky festivalu. Přiznám se, že letošní program ještě nemám nastudovaný dopodrobna, nicméně si rozhodně nenechám ujít Jacoba Colliera, Gilberta Gila, Haniu Rani, z českých jmen pak třeba Lenku Dusilovou. Často si odbíhám odpočinout od hluku a hromady lidí na diskuze či přednášky – povětšinou si mne volají témata politiky, klimatu či vesmíru. Na celém festivalu mám ale stejně nejraději prskavky v podobě (mně) neznámých umělců, kteří ve mně mnohdy zanechají hlubší dojem, než jména, na která jsem se těšila s předstihem. Věřím, že letos se opět někdo takový objeví.

Jiří Moravčík (dramaturg Colours of Ostrava): Během Colours pracuji jako produkční v Gongu, odkud se dostanu do  areálu jen zřídka, takže vám samozřejmě doporučuji skvělá divadelní představení, úžasného klavíristu Melnyka a neméně fascinujícího aboridžinského zpěváka Ngulmyu, doprovázeného Janáčkovou filharmonií. Nicméně, určitě nevynechám legendárního Gilberta Gila. Vždyť ten chlap je pro hudbu stejně důležitý jako Beatles nebo Rolling Stones. Zásadní je pro mne i koncert Burna Boye, který se celý život věnuje africké hudbě. Něco jiného je poslouchat jeho afrobeats na nahrávkách a zcela něco jiného vidět ho naživo s početnou partou muzikantů a sboristek.

Dan Sywala (hudební publicista): Letos je pro mě prioritou britská formace The Comet is Coming. Nejen díky saxofonistovi to bude něco mezi party jazzem a apokalyptickou space avantgardou. Full Moon pódium moc přeji nadějné ostravské zpěvačce jménem Nika a její kapele. Jsem také zvědav, jak bude Jacob Collier pracovat s publikem, a pak na industriální punk skotských Vlure. Začnu ale divadelním představením Lazarus, které doporučuji nejen fanouškům Davida Bowieho.

Michal Pařízek (šéfredaktor hudebního časopisu Full Moon): Poslední roky bývám na Colours of Ostrava trvale upoután u Full Moon Stage, alespoň několik koncertů, respektive jejich částí, se ale snažím zvládnout vždy. Letos si určitě nenechám ujít vystoupení štiplavých komentátorů současné britské společnosti Sleaford Mods – ostatně mnoho jejich nepříjemně otevřených úvah se hodí i na naší situaci, energickou cumbia jízdu mexického souboru Son Rompe Pera nebo taneční space jazz britské trojice The Comet Is Coming. Samostatnou zmínku si zaslouží nigerijský hudebník Seun Kuti s kapelou Egypt 80, kterou převzal po svém otci, legendárním Felovi Kutim. Seun Kuti už před mnoha lety se stejnou formací na Colours vystupoval, tehdy mu bylo sotva dvacet a jejich koncert byl vynikající. Klíčové slovo je tady autenticita, zároveň se zdaleka ne všichni potomci slavných rodičů s tlakem a očekáváními dokážou popasovat. V případě Seuna Kutiho se to sešlo náramně.  Samozřejmě musím doporučit také něco z programu Full Moon Stage, namátkou tureckou psychedelickou disko trojici Lalalar, která celý program v sobotu v noci zakončí, experimentální post-folk slovinských Širom nebo speciální show digitálního písničkáře Toyoty Vangelise, který si pozval hned osm hostů. Velkým lákadlem bude také comeback kultovních Moimir Papalescu & The Nihilists, kteří se letos jednorázově vrátili na několik koncertů, nenechte si je ujít.

Míla Fürstová (výtvarnice): Z pestrého programu Meltingpot jsem byla od začátku nadšená, a tak jsem si tady v Anglii vše zařídila tak, abych mohla přiletět už ve čtvrtek a mít celý pátek na návštěvu inspirativních přednášek. Nakonec ale musím nechat svou čtvrteční letenku propadnout a kvůli jiným povinnostem letím až v pátek v noci. V sobotu po svém vystoupení bych si moc ráda šla poslechnout další řečníky.

Anna Mašátová (promotérka a hudební publicistka): Sice se níže vyznám z hudebních lásek, které měsíce a někdy roky nedočkavě vyhlížím, už teď mám ale (v dobrém) husí kůži ze samotné atmosféry festivalu, nostalgie spojené s mnoha skvělými ročníky, zážitky, setkáními, únavou i nachozenými kilometry po areálu a samotné Ostravě. Kromě hudby nepochybně vyrazím i na výstavy do Galerie výtvarného umění, do Plata i galerie v Gongu… Jak tak procházím zaškrtané koncerty v programu, bude to zase hodně přebíhání. Doporučit mohu představení Lazarus Městských divadel pražských. Muzikál na základě písní Davida Bowieho jsem kdysi viděla v originální verzi s Michaelem C. Hallem (ano, kdo by řekl, že zabiják Dexter umí fantasticky zpívat) a o pár let později jsem skepticky vyrazila na českou verzi, abych odcházela v podstatě stejně nadšená. A jsem také velmi zvědavá na cenami a nominacemi ověnčenou taneční inscenaci Ostrov! Burkicom.

Polskou pianistku Haniu Rani už jsem sice též viděla naživo, festivalový set bych však alespoň na chvíli ráda stihla. Nepochybně vyrazím ve čtvrtek odpoledne na Niku na Full Moon Stage, to je láska na první poslech, která se jen prohlubuje, na stejném místě počkám na slovinskou folk avantgardu Širom. Na Brity Sleaford Mods budu v první řadě, to je jisté. Mix minimalismu, elektra, punku, hip hopu a ostrých textů spadá právě do mé kategorie „čekám roky, abych je viděla naživo”. Tak snad letos! Do stejné škatulky spadají turečtí Lalalar. Před třemi lety na Ment Ljubljana byli naprosto strhující, temný turecký undeground a svůdně hypnotizující vokál zpěváka Aliho Güçlü Şimşeka vám bude znít v uších dlouhé měsíce.

Rozepisovat by se dalo dlouze, tak ještě pár nej – Frankie & The Deadbeats, Josefina Dusk, The Wilderness, Burna Boy, Viah, Tokyo Drift, Lenka Dusilová s kapelou, The Comet is Coming, Lubomyr Melnyk a samozřejmě post-hudba.

Ondřej Šimetka (lékař): Meltingpot je tak nabitý, že nebudu vědět, kam dříve. Ale určitě si nenechám ujít Yemiho a Saru Polak, které znám osobně, rád bych stihl i Matthewa Walkera nebo Alexandru Alvarovou. Z hudební scény mě vždy nejvíce zajímá world music a různé hudební fúze a těším se na nové objevy. V programu mě zaujali Burna Boy a Lala Tamar, které ale ještě neznám. Z českých umělců bych rád stihl Lenku Dusilovou, Monkey Business nebo Zrní.

Filip Košťálek (dramaturg Colours of Ostrava): Jako členové týmu nemáme příliš šanci na Colours koncerty vidět nebo na nich zůstat. Většinou sledujeme pár minut a poté běžíme dále. Koho však nechci rozhodně minout a minimálně na chvíli se zastavím, jsou Garden City Movement, Son Rompe Pera, Pierre Kwenders a VLURE. Všechny tyto kapely jsem zažil na vlastní kůži na showcase festivalech v zahraničí, a tak se moc těším, až uvidím, jak si to užívají naši návštěvníci.