Hania Rani před koncertem na Colours: Představím zcela nový set včetně písní z chystaného alba

Na jaře jste odehrála turné v Austrálii. Jaké dojmy ve vás tato země zanechala?

Byla to velmi pozitivní zkušenost. Obvykle, když se chystám navštívit novou lokalitu, nemám žádná očekávání. Zvlášť když se jedná o tak vzdálené místo, jako je Austrálie. Ze zkušeností vím, že lidé často nemají o mé hudbě žádné ponětí. Nicméně byla jsem velmi překvapena, jak skvělé publikum mě uvítalo, včetně toho, že jsem mohla hrát na tolika skvělých místech. Přiznám se, že je pro mě trochu těžké zpracovat, že má hudba osloví lidi na druhé straně planety. Já i můj tým jsme byli velmi dojatí tím, jaké ohlasy naše koncerty měly.

Můžeme dokonce říci, že jste se v Austrálii něco nového naučila?

Byla jsem tam dva týdny a mohla jsem vidět určitou část země. Ale samozřejmě to byla hodně malá část kontinentu. Austrálie je obrovská země. Mnohem větší, než jsem si dosud představovala. Nicméně, co na mě určitě udělalo dojem, byla příroda. Zcela odlišná od toho, co jsem do té doby viděla. Tyto scenérie ve mně zůstanou hodně dlouho.

Nedávno jste zveřejnila videoklip k songu Hello. Jeho námětem je live session, kterou jste zrealizovali ve Francouzských Alpách, konkrétně v Courchevel. Jak k tomu došlo?

Natáčeli jsme už před rokem s mým kamarádem a režisérem Neelsem Castillonem. Má tam příbuzné, takže když jsme hledali vhodnou lokalitu pro tuto session, navrhl Francouzské Alpy. Měla jsem určité povědomí o horách ve Švýcarsku, ale tato oblast pro mě byla absolutně nová. Neels našel nádherný prostor obklopený horami a dokázal přesvědčit místní farmáře, aby nám tam dovolili nahrávat. Vedro nepolevovalo, takže jsme mohli zůstat stěží někde jinde než ve stínu. Čekali jsme, až slunce začne zapadat, abychom dokázali zachytit takzvanou zlatou hodinu (hodina slunečního svitu, kdy jsou barvy měkčí a teplejší v barevných odstínech a vržené stíny jsou nejdelší – pozn. red.). Byl to extrémně obtížný projekt na realizaci i s ohledem na to, že jsme tam museli přinést veškeré akustické nástroje a nahrávací zařízení. Rozhodně se to však vyplatilo. Myslím si, že konečný výsledek je velmi příjemný a specifický.

Každopádně není to váš první videoklip, kde máte kolem sebe hory a nádhernou přírodu. Podobně je tomu i u songu F Major, který vznikal na Islandu…

To je pravda. Možná je to i proto, že oba videoklipy natáčel stejný režisér.

Otázka, která musí zaznít. Co můžeme očekávat od vašeho vystoupení na festivalu Colours of Ostrava?

Zahraji zcela nový set, včetně několika nových písní z připravovaného alba. Připojí se ke mně také můj kamarád a skvělý muzikant Ziemowit Klimek.

Sice říkáte, že chystáte nové album, ale zastavme se ještě u toho posledního. To se jmenuje On Giacometti. Jak byste jej popsala těm, kteří jej dosud neslyšeli? 

Album On Giacometti zahrnuje vybrané písně ze soundtracku, který jsem složila pro film o švýcarském skladatelovi Albertovi Giacomettim a jeho rodině, kterou velmi obdivuji. Myslím si, že tohle album má silné pouto s mým debutem. Byla jsem šťastná, že mi režisérka Susanna Fanzun dodala odvahu, abych opět zjistila, co umí můj klavír, a našla správný zvuk pro její projekt. On Giacometti je takové pokračování alba Esja, co se týká instrumentace. Také je ukázkou toho, jak se jako skladatelka od té doby vyvíjím. Kromě hudby jsem velmi pyšná na speciální obal a umělecké zpracování vinylu, na kterém jsem spolupracovala se skvělým umělcem a architektem, jenž se jmenuje Łukasz Pałczyński.

Jak bychom měli vnímat vaši hudbu? Skrze srdce, mysl, tělo, vibrace nebo třeba prostřednictvím zvuku?

Prostřednictvím všech těchto elementů, a to ve stejnou chvíli.

Když skládáte nové skladby, pracujete s vizualizací a představujete si různé momenty či obrazy, které by mohly být v písni zachyceny?

Ano, přesně takhle to dělám. Velmi často jsou představy takovým mým výchozím bodem. Mám ráda, když sama sebe přenesu do určité situace a vyberu správné elementy, abych tento moment vyplnila zvukem. Nejde zcela přesně ten moment při skládání zachytit, ale mám zato, že při intenzivním zkoušení se dá najít prostřednictvím zvuku ta správná odpověď pro místa nebo věci, které si představuji.

Slyšela jste od vašich fanoušků nějaký památný příběh, kdy vám řekli, že vaše songy měly na jejich život výrazný dopad?

Fanoušci mi říkají mnoho nádherných věcí. Velmi často jde však také o smutné a dojemné příběhy. Jeden si pamatuji. Po jednom z mých prvních koncertů v Kolíně nad Rýnem za mnou přišla žena a řekla mi, že má rakovinu, přičemž během mého vystoupení to bylo poprvé, co na to zapomněla. Tohle byl velmi silný moment, který po celé ty roky zůstává ve mně.

Nizozemská skupina The Gathering měla na svém prvním albu Always… následující citát: „Občas slova nemohou říci to, co naše srdce cítí. Hudba umí vyjádřit věci, které náš jazyk neumí.“ Jak se vám tato slova zamlouvají?

Souhlasím s nimi. Ačkoliv jsem velký fanoušek poezie a nějakým způsobem cítím, že také poezie občas dokáže porozumět pocitům, které jsou nejednoznačné a nevyřčené. Ale jo, souhlasím.

Co nejvíce oceňujete na tom, že jste hudebnice? A našlo by se něco, co vám na tomto povolání třeba i vadí?  

No, je pro mě obtížné si představit, že bych v životě dělala něco jiného, že bych třeba měla regulérní práci. Když jste muzikantem, tak to sebou přináší mnoho složitostí, jako například to, že jste často mimo domov a svou rodinu. Také je tu určitý tlak hudebního průmyslu, abyste žili z hudby a měli víceméně stabilní život. Nicméně všechny tyto záležitosti mohou být také vzrušující a motivující a rovněž věřím, že se správnými lidmi, které kolem sebe máte, je možné všechno zvládnout.

V jakém smyslu se cítíte silná a kdy naopak křehká?

Vždycky jsem cítila, že jsem velmi silná mentálně. Nicméně tento rok jsem si uvědomila, že jsem velmi křehká a citlivá. A popravdě řečeno, tohle zjištění mě velmi štve a dělá starosti. Na druhé straně možná tohle je také má síla, protože jsem schopná tuto situaci přenést do hudby a sdílet s lidmi.

Na závěr jedna speciální otázka. Není trochu zvláštní, že jako dva Slované nyní hovoříme anglicky? 

(smích) Jo, to je legrační. Osobně však angličtinu velmi oceňuji a s ní i koncept, že díky ní můžeme všude komunikovat tak otevřeně. Jsem velmi šťastná, protože jsme schopni si v určité chvíli porozumět. Jinak by zde vždy bylo něco, co bychom chápali jinak.