Herec Jan Vlas: Bezruči jsou ten nejkrásnější „pravěk“. V Ostravě se neokecává, jde se rovnou na věc

Ostravský divák si vás dobře pamatuje z angažmá u Bezručů, ale nejen díky Letním shakespearovským slavnostem, ale i díky účinkování v muzikálech jste stále s městem spjat a vracíte se. Co pro vás Ostrava znamená?

Bezruči jsou nejkrásnější „pravěk“. Rád zmíním Národní divadlo moravskoslezské a muzikál. Dělají se tu úžasné věci. Nefixluje se tu. Žádný halfplaybacky. Živý orchestr, výprava, kostýmy, tým lidí v zákulisí. Srovnávám se zahraničím. Jsme v Ostravě lepší v mnoha ohledech. Výrazně lepší hraním, vkusem a ponorem do tématu. Miluju, když jsem tu na jevišti. A taky když se na mě muzikanti dívají, když nehrají. To je top odměna.

Zmiňujete zahraničí. Dostal jste filmové příležitosti zde i za hranicemi Můžete tedy srovnávat. V čem je to jiné?

Co se divadla týče, cítím obrovský vděk. Když mě Gábina (Gabriela Petrákova – šéfka muzikálu NDM, pozn. red.) nebo Petr Sýkora a Adéla Stodolová z Letníních shakespearovských slavností vyzvou ke spolupráci, asi po mně něco konkrétního chtějí, znají můj „materiál“ a čekají, že na jeviště něco přinesu. To je Ostrava. V Praze se obvykle strefujete do něčeho a nevíte, co z toho bude. Řídím se tedy spíš tím, kdo mi práci nabízí, než tím, abych tu práci měl.

Co se natáčení týče, rozbíhají se mi venku zajímavý věci, zpravidla minisérie. Vím, kde to začíná a čím končí. Moje německá agentka ví, kam a proč mě tam žene. Není to střelba naslepo. Jedu tam už s konkrétní představou. České věci, které jsem rád točil, byly seriály Vinaři, Neviditelní, Vraždy v kruhu, z filmů pak komedie Tomáše Svobody. Bylo to buďto zajímavý, nebo velká prča. Seriály dělám pro peníze.

A je v něčem jiná přímo Ostrava?

Jde se rovnou na věc, neokecává se, dělá se to dobře a je tu sranda.

V ostravském muzikálu Rebecca. (Foto: NDM)

V rámci Letních shakespearovských slavností vás v Ostravě publikum uvidí ve Snu noci svatojánské. Inscenaci jste už hráli loni. Jaké jsou oprašovačky?

Jsem ve fázi vzpomínání, kde mám text. Mám v téhle hře menší roli. Jsem rád na jevišti s touhle partou. Úžasný je, že se sejdou lidé ze všech ostravských divadel. I ti, kteří Ostravou prošli. To je naprostý unikát. Dojímá mě to a baví. Jsou skvělí, moc rád se na ně dívám. Hrajeme v červenci na Slezskoostravském hradě s nezapomenutelnou atmosférou.

Jste milovníkem shakespearovské klasiky? Řada herců se Shakespearovi spíše snaží „vyhnout.“

Na Shakespearovi se dost pozná, jak na tom profesně i herecky jste. Jsou díla, která si raději přečtu, na druhou stranu jeho historické hry raději vidím. Shakespeara mám rád v provedení Němců. Jsou radikální, srozumitelní a neskutečně profesně vybavení.

Kdo je váš oblíbený autor, případně jakému žánru dáváte přednost?

Snažím se sledovat současné texty. Rád mám site specific nebo autorský věci. Teď si půjčím koženou bundu, nalakuju si nehty načerno a s Christine půjdeme řvát někam na pole na Depešáky!!!

V inscenaci Studia G Planu. (Foto: Studio G)

Jste stále na volné noze, vyhovuje vám větší svoboda v umělecké branži?

Ano. Mám obrovské profesní štěstí na lidi okolo sebe. Loni jsem s vděčností po 10 letech ukončil angažmá v Muzikálu Mauglí. Myslím, že nechcete vidět pana Vlase dva roky před padesátkou ve svítivě zeleném celotrikotu. A pan Vlas nemá chuť takto týrat platícího diváka. Nemám ale vůbec problém se shodit. Mám na tom postavenou i roli v Producentech. Vymysleli jsme tam takového zoufalce s nezvládnutým stárnutím. Tam břuch klidně přifouknu, ale na Hada Ká v Mauglím to už nevidím.  Hezky jsem se rozloučil se SKUTRama, Soukupem i Oswaldovou a beze smutku šel. Je dobré v pravý čas věci opouštět. Na volné noze si v ideálním případě určíte, s kým jo a co. Hraju Voskovce v představení Werich na Kampě, pár věcí v Karlíně, o Ostravě jsem mluvil, v Kalichu Krysaře, v Olomouci v Roku na vsi.

Kromě činohry jste také muzikálovým hercem. Je to žánr, který ryzí činoherci už podle vás vzali na milost? Ptám se, protože vím, že jste v minulosti komentoval, že někteří kolegové koukají na muzikál skrz prsty.

Já myslím, že mi všichni mí činoherní kolegové brutálně závidí, když mě vidí v Producentech nebo třeba Jesusovi. A puknou závistí, až mě uvidí ve věcech, co se chystají (smích)…

Kým by byl Jan Vlas, kdyby nebyl hercem?

Bude rentiérem. Hercem ještě s dovolením chvíli budu. Pak bych rád pendloval mezi veslováním v Beaulieau-sur-Mer na jihu Francie, pasením ovcí v Úvalech a trávením většiny času s několika svítícími lidmi, co znají všechny zatáčky mojí duše.