Co by vám nemělo uniknout na Colours aneb 3×3 tipy od spolupracovníků kulturního portálu Ostravan.cz

Tři tipy od Gabriely Stašové

ZHU (čtvrtek 20. července od 23.00, Glo Stage)

Tento americko-asijský hudebník má vše, co si současná elektronická hudba žádá. Je schopným producentem, zpěvákem a chceme-li být přesní, tak i skladatelem. O jeho pojetí taneční hudby by se totiž dalo mluvit jako o kompozici s přesahem za hranice pouhých elektro souzvuků. Naopak, skladby mají logickou strukturu, a přestože se nejedná o úplný mainstream, jsou i velice konsonantní. Prvky minimalistického housu a techna, současného popu, až sakrálních samplů, jemně položeného hlasu a úsporných, ale ne bezduchých textů slibují zážitek, který sice nebude patřit mezi obecně nejočekávanější na Colours of Ostrava, ale uspokojí jistě (nejen mou) touhu odpočinout si od klasického kapelního konceptu a třeba si i trochu zatančit.

Jacob Collier (čtvrtek 20. července od 20.15, ČS Stage)

Já toho kluka prostě miluji! A teď, když mám za sebou můj emocionální výlev, můžeme přejít k erudovanějšímu popisu. Eklektika, s jakou začal pracovat Jacob Collier, jemu byla takřka předurčena, protože v hudbě prakticky vyrostl a věnuje se jí od raných let. Tento britský multiinstrumentalista, zpěvák s líbivým sametovým hlasem, skladatel a také schopný aranžér přistupuje k hudbě inovativně, přestože k tomu nepotřebuje opulentní koláže všeho, co zrovna frčí. Neuvěřitelný cit pro složitou rytmiku a kombinování žánrů jako jsou jazz, soul, gospel nebo folk, to vše však v modernistickém hávu, dělá z Jacoba Colliera personu, která se i přes svůj mladý věk staví k hudbě s velkolepostí a zároveň pokorou. Očekávám, že jeho neuvěřitelná muzikálnost a pozitivita zaplní prostor přesně tou atmosférou, kterou Colours of Ostrava potřebují a jsou jí charakteristické.

Interpol (sobota 22. července od 19.30, ČS Stage)

Jedno z těch syrovějších očekávaných vyvrcholení letošního ročníku mi jemně připomíná napětí před koncertem The Cure v roce 2019. Newyorští Interpol vždy brali post-punk tak nějak zodpovědněji a uhlazeněji, možná proto se z nich stal kult, který si zakládá na komorním rozostřeném soundu a řezavých textech. Jejich hudba hladí i bolí, a přestože by se mohlo zdát, že dekadentní žánry jsou tu už jen pro generace, které by leckdo mohl nazvat „za zenitem“, nebo pro šestnáctileté hledající se slečny s černou henou vytetovanou růží, opak je pravdou. Očekávám totiž strhující nálož emocí, která si vystačí s agresivním kytarovým zvukem a naléhavým sdělením o tom, že „přes stárnutí, strachování, rozbroje“ („through the aging, the fearing, the strife“ – převzato z textu hitu Evil) nás všechny hudba spojuje a mění skrze tuto obnaženou výpověď k lepšímu.

Tři tipy od Milana Bátora

Kavinsky (čtvrtek 20. července od 21.30. Liberty Stage)

Všechno už tady jednou bylo. Nevěřte nikomu, kdo v současnosti tvrdí opak. Kavinsky otevřeně navazuje na elektropop osmdesátých let minulého století. Po zvukové stránce je tento francouzský hudebník, producent, DJ a herec věrný svým kořenům. Pro někoho je možná Kavinsky i po deseti letech od vydání prvního alba autorem jednoho hitu. Píseň Nightcall díky filmovému zpracování obletěla skutečně celý svět. Nenechme se však mýlit, Kavinsky ale dokáže napsat opravdu neodbytné melodie, inspiraci čerpal i hraním s legendárními Daft Punk. Čeká nás melancholický hudební večírek, kde se pamětníci zasní a mileniálové možná pocítí nutkání, narodit se v jiném století.

Lalalar (sobota 22. července od 23.30, Full Moon Stage)

Miluju východní hudbu. Je nespoutaná a odvážná. Když se spojí underground s orientální mystikou, může to dopadnout jako Lalalar. Svůdné melodie tohoto tureckého tria jsou pro evropské ucho nevypočitatelné. Vokály připomínají muezziny i rappery. Nekompromisně vybroušený rytmus má víc invence, než dokážete na první poslech pojmout. Lalalar jsou spektakulární vzbouřenci proti naleštěným konvencím populární hudby. Berou si z ní jen tolik, aby její servilní pravidla o chvíli později zbořili temnými strukturami a provokativní směsí etnicity a rozpáleného velkoměsta. Vše se proměňuje a mizí a Lalalar jsou očití svědci.

The Comet Is Coming (sobota 22. července, 23.30, Liberty Stage)

Kometa na obloze vždy sváděla k různým domněnkám, spekulacím a pověrám. Podobně může připadat záhadná a nejasná britská kapela The Comet Is Coming, která si astronomický jev vzala do vínku. Syrové elektronické zvuky, pulzující funková rytmika a na kusy rozervané psychedelické melodie jsou znamením, že současný jazz může být překvapivý a svěží. Kontinuita progresivní jazzrockové hudby a současného feelingu dává dohromady strhující událost. The Comet Is Coming je příležitost pro fajnšmekry jazzu, ale i pro ty, kteří mají rytmus v krvi. Nezmeškejte příchod komety…

Tři tipy od Aleše Honuse

Hania Rani (středa 19. července od 18.45, Liberty Stage)

Klavíristka a také zpěvačka Hania Rani je rodačka z polského Gdaňsku, jejíž věhlas začíná pomalu nabírat globálních rozměrů, a pro mne osobně jedna z nejvýraznějších umělkyň, která sice nabyla klasického hudebního vzdělání, ovšem začala dělat hudbu po svém a dělá to skutečně dobře. Její album Esja považuju za naprosto fenomenální a dodnes jsem se ho nenabažil. Před návštěvou Colours doporučuji ke zhlédnutí videa jejích živých vystoupení na Youtube, abyste její nenápadné melodie dostali trochu do povědomí, rozhodně si koncert lépe užijete. Trošku mě překvapilo, že festivalová dramaturgie zařadila Haniu Rani na druhou největší venkovní stage. Myslel jsem, že klavíristka vystoupí v prostředí auly Gong, které by intimnímu charakteru její hudby slyšel možná více, ale třeba budu příjemně překvapen.

Nika (čtvrtek 20. července od 15 hodin, Full Moon Stage)

Troufám si tuto mladou skladatelku a zpěvačku označit za malý zázrak z Ostravy. Její debutové album Flesh & Soul jí vyneslo Cenu Jantar, na udílení těchto cen i vystoupila s Koncertním sborem Permoník. Už dlouho mě žádný tuzemský debut tak příjemně nepřekvapil a neuhranul. Nika vystupuje v poněkud nevýhodném čase ve čtvrtek od 15 hodin, ale myslím, že kdo do areálu na její koncert zavítá, rozhodně nebude zklamán. A myslím, že kromě písní z debutového alba uslyšíme i pár nových skladeb. Pokud zrovna nemusíte Ewu Farnou, která hraje souběžně na hlavní scéně, určitě zvolte alternativu v podobě koncertu Niky.

Portico Quartet Ensemble (pátek 21. července od 12.00, Gong Stage)

V pravé páteční poledne slibuje návštěva vítkovického Gongu fascinující výlet do vesmíru. Londýnští muzikanti zde představí audiovizuální provedení své rozsáhlé ambientní kompozice Terrain, které vzniklo ve spolupráci s vesmírnými fotografiemi Hannah Collins zachycenými přes teleskopy chilské observatoře Las Campanas v nejsušší poušti světa Atacama. Na tento koncert se chystám i díky doporučení ředitelky festivalu Zlaty Holušové, která vystoupení s projekcí již viděla na jednom ze zahraničních festivalů a s upřímným nadšením o něm hovořila na tiskové konferenci.