Läpänäkkyyvää. Na literárním MAČi zněla mizející kvenština. Kvenové jsou černým svědomím Norska

Läpänäkkyyvää, to je kvenský výraz pro přídavné jméno průhledný nebo průzračný. Finsky se to řekne podobně: Läpinäkyvää. Kvenština totiž patří k ugrofinským jazykům, norský výraz pro průhledný zní úplně jinak: gjennomsiktig. Severogermáni prostě Ugrofinům nerozumějí, a kde není porozumění, tam je občas místo i pro nenávist.

M. Seppola Simonsem při úterním čtení v Ostravě. (Foto: Ivan Mottýl)

Norům se Kveny podařilo prakticky asimilovat. „V naší rodině uměli kvensky jen prarodiče, dál už jejich rodný jazyk nebyl předán. Odborníci říkají, že se pro nás kvenština už nikdy nestane prvním rodným jazykem, tou bude vždycky norština. Děláme teď všechno proto, aby kvenština úplně nevymřela,“ vypráví k publiku ostravské části Měsíce autorského čtení M. Seppola Simonsen. „Má matka mizí / dolů do propasti kde není jazyka / kde ve tmě čeká moje babička,“ píše o příkořích spáchaných na předcích.

M. Seppola Simonsen předčítá další z básní: „Probouzím se v díře ledu / slunce jsem nikdy neviděl.“ V kulturním centru Provoz vyvolává kvenský jazyk živý zájem. „Vím něco o Sámech, kteří byli dříve označováni jako Laponci. Nikdy jsem ale nenarazil na pojem Kven,“ přiznává v diskusi jeden z diváků. Kvenská autorka recituje před českou básnířkou Sylvou Fischerovou, do konce července v Provozu vystoupí ještě například bývalý norský policejní vyšetřovatel Jørn Lier Horst anebo držitel ceny Magnesia Litera Kniha roku 2023 básník Miloš Doležal. Jeden z nejoceňovanějších žijících norských spisovatelů a držitel Ceny Severské rady za literaturu Dag Solstad i Petra Hůlová, která bude číst z nejnovějšího románu Nejvyšší karta.

Básnířka Sylva Fischerová a M. Seppola Simonsen. (Foto: Ivan Mottýl)

Mladá osobnost kvenského „národního probuzení“ M. Seppola Simonsen se hlásí k nebinární identitě, v tomto článku ji ale pro zjednodušení označujeme jako kvenskou básnířku (M. Seppola Simonsen snad promine, že se vyhýbáme onikání). „Kvensky se vlastně teprve učím. Píšu norsky, do básní ale vkládám četné kvenské výrazy,“ vysvětluje básnířka. „Läpänäkkyyvää / bezbarvé dědictví / vody na přímém slunci / tekuté pod jazykem / je kvenské věřit / že nejste Kven,“ recituje.

Kvenská vlajka.

„Snažíme se otvírat už i mateřské školky, v nichž se mluví také kvensky,“ vypráví zástupkyně kvenské menšiny. Jazyk nějakým způsobem ovládá už jen dva až osm tisíc lidí, vesměs nejstarší generace Kvenů. Kvenové žijí především v nejsevernějším norském kraji Troms a Finnmark. V regionu s kratičkým létem, kdy už všichni musí myslet na brzký návrat zimy: „Sněhový příkrov narušily opatrné tlapky / lišky se plíží po pláni / zadržujeme dech zády k ledu.“

M. Seppola Simonsem u své básně. (Foto: Ivan Mottýl)

M. Seppola Simonsen hrdě říká, že tvoří kvenskou poezii, i když je psána norsky a jen s občasnými kvenskými výrazy. „Nejde jen o jazyk, snažím se básně psát tak, abych v nich zachytila osud Kvenů, ale i překrásnou přírodu a docela tvrdě životní podmínky v nejsevernější části Norska, kde je skoro pořád zima,“ přemítá. Až kvenštinu dokonale ovládne, možná bude psát i v jazyce předků. „Zároveň zůstanu u norštiny, protože kvenština je pro Nory nesrozumitelná. A podle mě je důležité udržet současný zájem o Kveny.“

Kvenové jsou černým svědomím části norské společnosti. „Zároveň je také pravda, že mnozí Norové nikdy nic neslyšeli o existenci Kvenů,“ nedělá si básnířka iluze, že výčitky nad staletým útlakem menšiny si přiznává celá norská společnost. „Slovo Kven bylo dokonce v Norsku používáno jako nadávka,“ prozrazuje umělkyně.

Letošní MAČ hostí 30 norských i kvenských autorů.

I Ostrava zná nadávky na národnostním principu. Prajzák je prostě mazaný šetřílek a nesnesitelný škudlík, navíc Němčour. „Polok, mo na dupě bolok,“ říkali staří Ostraváci ještě nedávno, když si chtěli rýpnout do sousedů. Někdo se kvenské básnířce snaží vysvětlit, že klub Provoz leží na samé severní hranici Moravy, zatímco za řekou Ostravicí, která teče přímo pod klubem, už se rozkládá Slezsko. Těžko říct, co si o tom myslí…

Kvenština je blízká severosámským a severofinským dialektům a jazyku meänkieli (tornedalské finštině) a Kvenové byli v minulosti často spojováni se Sámy (dříve Laponci). Oba národy byly také ze strany Norů obdobně drasticky norvegizovány. „Diskriminační byl především zákon z roku 1902, který dovoloval vlastnit půdu jen těm, kteří mají norské jméno a mluví norsky. Zrušen byl až v roce 1965. Právě kvůli tomuto zákonu se moji prarodiče vzdali kvenské identity a moji babičku už nenaučili kvensky. Významná část kvenských dětí byla rodičům odebírána a vychovávaná v norských internátních školách,“ líčí M. Seppola Simonsen. Ke kořenům se Kvenové mohou svobodně vracet až od devadesátých let. S nadějí, že bude lépe, tak jako v následujících verších.

kapky dopadly na okno
s tempem tajícího metronomu
ve snu je země pode mnou šedá
led v zemi se opět stává vodou
slyším jak zurčí
jíl se mi plazí po těle
nebo budu stažen do něj
vše uvězněné v permafrostu se uvolní
jsou uvolněny kletby zanechané předky
pod novým a teplejším sluncem

Publikum MAČ v Provozu. (Foto: Ivan Mottýl)

Rybáři, lovci a kočovníci Kvenové doputovali do Norska z dnešního Finska a Švédska. Za nejstarší zmínku o tomto národě je považována ta od vikinského mořeplavce Ohthere z Hålogalandu, který o Kvenech vyprávěl anglosaskému králi Wessexu Alfrédu Velikému, to bylo už v devátém století. „Kvenská migrace do dnešního Norska začala v době, kdy hranice mezi Norskem, Švédskem a Finskem ještě nebyla stanovena,“ vysvětluje básnířka. Někdy se o tomto přesunu mluví v souvislosti s první třetinou 18. století, jindy už k roku 1522.

Fischerová, Simonsen a moderátoři Polách a Timko. (Foto: Ivan Mottýl)

Jeden z diváků slyší v lyrice M. Seppola Simonsen i vliv tradiční orientální poezie. „Nemohu to vyloučit,“ směje se básnířka, která se ovšem hlásí k moderní norské poezii. Do konce pořadu v Provozu zbývá pět minut. Yks, kaks, kolme, nelje, viis odpočítává se čas kvensky. „Zajímavé je, že Norové spustili vůči Kvenům výhradně kulturní diskriminaci, nikoliv rasovou. Vypadáme totiž úplně stejně jako Norové,“ vysvětluje zástupkyně kvenské menšiny.

„Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv,“ říká Všeobecná deklarace lidských práv. Kvensky to zní následovně: „Kaikki ihmiset synnythään vaphaina, ja heilä kaikila oon sama ihmisarvo ja samat ihmisoikkeuet.“

*

PROGRAM MĚSÍCE AUTORSKÉHO ČTENÍ ZDE