Ostrava v transu! Tropický ročník Beats for Love vypálil do srdcí návštěvníků nezapomenutelné vzpomínky

Ono je vždycky na pováženou, když se o něčem hovoří, že je nejlepší, největší, nejúspěšnější, nejkrásnější a podobně. Organizátoři Beats for Love přitom podobnými superlativy před akcí nešetřili. Jak už nás život mnohokrát naučil, u takovýchto provolání se vyplatí dát si odstup.

Nicméně pokud se na uplynulé čtyři dny v Dolních Vítkovicích podíváme z různých úhlů pohledů, tak lze zcela bez okolků zmínit, že tato prohlášení sice byla zdravě sebevědomá (což se v těchto končinách moc nenosí), ale oprávněná. Ono je to totiž vždycky o činech, které rozhodují o tom, zda jsme svůj čas promarnili, nebo využili smysluplně.

A Beats for Love si opravdu může do svého deníčku přidat další srdíčko za další povedenou kapitolou. Už devátou. V tiskové zprávě zaznělo přání, aby „toto léto mělo vrchol již druhý červencový víkend.“ Těch, kteří by ve chvíli, kdy opouštěli brány areálu, na toto tvrzení přísahali, je většina.

Wilkinson. (Foto: Aleš Honus)

Během čtyř dnů vystoupilo na 18 pódiích 480 interpretů, což je zhruba o 80 více než loni, kdy se hrálo na třinácti pódiích. Na těch se od odpoledních do nočních, potažmo ranních hodin odehrávaly pestré taneční příběhy v rytmu drum&bassu, reggae&jungle, techna, housu, psytrance, eletroswingu a breakbeatu, hip-hopu atd. Co interpret, to jiný příběh. Ty příběhy ke svému obrazu dále dobarvovali samotní návštěvníci. A že jich bylo. Pořadatelé uvedli, že první den akci navštívilo 33 tisíc lidí, druhý 36 tisíc, třetí 38 tisíc a pro závěrečný den uvedli výstižné – vyprodáno!

Z Beats for Love. (Foto: Aleš Honus)

O tom, že diskotéka může mít charakter pompéznosti i umělecké dokonalosti, podali přesvědčivý důkaz poslední dva aktéři na letošní Love Stage. Tedy zástupci nizozemské DJ školy – Tiësto a Blasterjaxx (ty však reprezentoval jen Thom Jongkind). Byla to vystoupení vystajlovaná, nicméně řemeslně zvládnutá na jedničku. A přitom každé jiné.

Blasterjaxx se zhlédli především v určité divadelnosti a pokud by se hledala definice pro to, jak má vypadat show, tak sázka na Blasterjaxx by byla trefou do černého. A když pak v jedné sekundě dokázali propojit Ostravu s Nizozemskem, Austrálií, Portorikem a snad i se Spojenými státy, tak to možná po sociálně-emocionální stránce byl nejsilnější moment festivalu. I takovou sílu skladba Narco měla. Ale zazněly třeba i známé hity od Metallicy (Nothing Else Matters) nebo Bryan Adamse (Summer of ´69). Thom Jongkind jako divoký čertík pobíhal z místa na místo, neustále do show zapojoval fanoušky, kteří se s touto načančaností bezezbytku ztotožnili. Pravda, načančané a okázalé to sice bylo, ale tak nějak smysluplně a přirozeně.

Naopak Tiësto byl ve svém projevu střídmější, ukázněnější a uměleckou velkolepost svého setu nechával spíše na propracovaných vizuálních efektech a pyrotechnických vychytávkách. Fungovalo to. Mluvila hudba. A to stačilo. Hudba, která byla tak nějak laděna futuristicky (viz například songy The Business, respektive 10:35). Nikoliv rozdováděně, přesto pocitově silné (nejen v případě Someone you Loved od Lewis Capaldiho). Tiësto si vzhledem k tomu, že má na pažbě hitů spoustu zářezů, může zvolit různé podoby svých vystoupení. Tentokrát vybral možná tu méně očekávanou, ale právě o to cennější a vzácnější. Proč opakovat něco, co už bylo? Holt, každý tu úplnost vidí jinak, což si zaslouží respekt…

Deadmau5. (Foto: Aleš Honus)

Úkaz divností. Divností a podmanivostí, které přitahovaly. To byl Deadmau5, který svůj set vystavěl spíše na temnějších tónech, takže žádná veselá show to nebyla, ale ono postupné pohlcování fanoušci kvitovali s povděkem. Ostatně had také nespolkne svou kořist najednou. Tato poctivá várka elektro house v různých zvukových barvách a variantách měla daleko k taneční ladnosti, přesto dokázala rozproudit krev v žilách. A přitom bez velkolepých gest a snad i beze slov. Potvrzení toho, že hudbu není nutné vždy chápat, pokud dokáže udržet pozornost. A set tohoto kanadského producenta zaujal na celé čáře.

Titulem nejdrsnější z nejdrsnějších na Love Stage by mohli být obdarováni francouzští drtikolové Dirtyphonics, kteří spolupracovali už třeba s Linkin Park nebo Marilyn Mansonem. U jejich agresivního projevu příznivci růžových knihoven či zvukové nasládlosti asi zřejmě zavírali oči a zacpávali si uši, ale i tak jejich songy disponovaly pozitivními vibracemi. Jen je najít.

Dirtyphonics. (Foto: Aleš Honus)

A také jejich spíše divoce rozdováděná zvuková apokalypsa vytvořila vhodný kontrast k produkcím těch, kteří se přikláněli ke klasičtějším tanečním kreacím a náladám. V tomto směru můžeme vyzdvihnout zejména britské producenty Sub Focuse, Wilkinsona či jejich parťáka Sigmu.

Sigma. (Foto: Aleš Honus)

Není to o tom, co jsi dokázal, ale o tom, kým ses stal, když jsi dosáhl svůj cíl (kredit za tento výrok letí Anthonymu Robbinsovi – poznámka redakce). Pohled na tuto myšlenku se stáčí v souvislosti s nizozemským dýdžejem Hardwellem. Pětatřicátník z Bredy nejprve uhranul fanoušky před Love Stage.  Rozdal přitom taneční dárky v podobě vlastních songů (Flatline), připomněl nestárnoucí evergreeny jako Rhythm of the Night od Corona, Sweet Dreams od Eurythmics (mimochodem tyto skladby se objevily i v playlistech dalších dýdžejů) nebo What is Love od Dr. Albana a ukázal, že má přehled i o současném hudebním dění, když vytasil letošní hit Miracle od Calvina Harrise a Ellie Goulding.

Hardwell. (Foto: Aleš Honus)

A pak se skutečně zázrak zjevil… Minimálně těm, kteří ve čtvrtek nad ránem zavítali k Future stage. Hardwell totiž následně ze zámku vstoupil do podzámčí a místo toho, aby nabral směr další štace Salcburk, vydal se za svým kamarádem Maddixem ke zmíněné stagi, kde odehrál další hodinovou show. Inu, když něco miluješ, není co řešit…

James Hype měl na sobě dres Baníku. (Foto: Aleš Honus)

Britský taneční dravec James Hype získal plusové body nejen za svůj set. Důvodem bylo, že vystupoval v dresu fotbalového Baníku Ostrava, který pro něj na přání vyhotovili sami organizátoři. A jako bonus přidali jeho oblíbené číslo 8 a jméno Hype na záda. Také ukázka vstřícnosti.

DJ Beaty. (Foto: Aleš Honus)

Svěží vodu do tanečního mlýna vnášeli i regionální umělci. Zatímco Drum&bass Stage si podmanili Madface nebo Beaty, tak na stylově květinami olemované Reggae2jungle stage řádila s Coltcha United Mikaela, kterou tentokrát doprovázela i perkusionistka Janáčkovy filharmonie Ostrava Lenka Škrlová. A že se její vystoupení mělo mezinárodní přesah, naznačila i přítomnost fanoušků z Asie. Připomeňme také to, že Mikaela byla v jistém směru výjimka. Moc zpěváků či zpěvaček na akci nevystupovalo, a kdyby se tato skutečnost v budoucnu změnila, otevírají se pořadatelům další možnosti, jak obohatit festivalovou dramaturgii.

Mikaela. (Foto: Aleš Honus)

Na oprávněnost tohoto postřehu by si jistě vsadil i Kapitán Demo, který rozdával lásku na všechny strany na hlavním pódiu. Tento těžkotonážník klade velmi tenkou linku mezi tím, co je myšleno vážně, co je ironií a co zpochybněním už dříve vyřčených pochyb, ale svou roli zvládá dokonale. A co víc, tak s grácií.

Kapitán Demo. (Foto: Aleš Honus)

Americký kreativec Rick Rubin, který produkoval alba například od Bestie Boys, Adele, Public Enemy, JayZ, Run DMC, Red Hot Chilli Peppers, Johnyho Cashe nebo Slayer, prohlásil, že je rád, když je hudbou překvapován. Na Beats for Love by nepochybně byl ve svém živlu. Stále bylo co objevovat.

Ona žánrová rozmanitost byla obdivuhodná, a to je vlastně dobře. Z mnoha důvodů. Nemluvě o tom, že snad žádný z účinkujících si nemohl stěžovat na nepřízeň fanoušků. A to včetně těch, kteří hráli v době, kdy hlavní pódium patřilo největším festivalovým hvězdám.

DJ Orbith na techno stage. (Foto: Aleš Honus)

Takřka stále pomyslným „plným domem“ se pyšnily scény Drum&bass, Future či Techno. Skvělou zkouškou mentální odolnosti pak byla produkce na pódiu Harder Styles. Intenzita, s jakou byly jednotlivé rytmy prezentovány a vypalovány do diváků, dávala najevo, že není výhradně nutné používat činky k tomu, aby člověk zjistil, co vydrží. Ale proč ne. Únava zapovězena. Ono zvuko-rytmo-bušení bylo v zásadě očistné, skvělé k odreagování a ke zjištění, která z cest je ta správná.

Ostatně, americký boxer Muhammad Ali v tom měl jasno. Jeho slova hovoří nadevše: „Šampioni nevznikají v posilovnách. Šampioni vznikají z něčeho, co mají hluboko v sobě. Z touhy, snu, vize.“

Každopádně pár jmen z těchto „vedlejších“ scén, která by neměla zapadnout: Tinlicker, State of Mind, Tigi, Denysa, Jody Wisternoff, Reinette (Evropa 2 house square), Andromedik, Simon Doty a řada dalších.

Michael C a Mathias O’zana. (Foto: Aleš Honus)

Přidanou hodnotu přináší festivalu pestrý doprovodný program s řadou volnočasových aktivit či odpočinkových lokalit, kde lze aktivně a samozřejmě rovněž pasivně načerpat psychické a fyzické síly. Příchozí si tak mohli vyzkoušet parkour, pustit se do turnaje ve stolním fotbale, případně se zúčastnit workshopu amerického fotbalu a podobně.

Novinkou letošního ročníku byla konference Talking Beats, která se setkala s velkým zájmem návštěvníků. Co to znamenalo v reálu? Prostě kavárna U6 byla úplně narvaná. A když už jsme nakousli téma mluvení… Říká se, že z každé konverzace se můžeme něco naučit, tak se nabízí otázka, co se naučili příchozí během hovorů v rámci tohoto festivalu. Těch dialogů na různé úrovni probíhalo nepočítaně.

Navíc jak z výzkumů Ericha Jarvise, amerického vědce z Rockefellerovy univerzity zabývajícího se propojením našeho mozku s mluveným jazykem, víme, existuje přímé spojení mezi tancem a řečí. Tanec totiž ovládají stejné mozkové okruhy, díky kterým mluvíme. Jinými slovy, když tančíme, mluvíme našimi těly.

Festival měnil životy návštěvníků v mnoha směrech. Ať už těch mladších, či dříve narozených. Jeden z párů zde oslavil zlatou svatbu, další pak zasnoubení. Tak snad ten směr bude stále stejně vítězný…

Z Beats for Love. (Foto: Aleš Honus)

K festivalu neodmyslitelně patří charitativní počin. Tentokrát se finančně pomáhalo desetileté Kateřině Bojkové, kterou loni srazila dodávka. O tom, že si stále nejsme jako lidé úplně lhostejní, ví nejlépe transparentní účet festivalu, kde se aktuálně nachází částka více než 230 tisíc korun, která poputuje pro rodinu této dívky z Těrlicka. Další desetitisíce jsou v zapečetěných kasičkách, do kterých lidé přispívali a jejichž obsah se teprve bude počítat.

Jak už to u úspěšných projektů bývá, s přibývajícími pochvalami se stupňují i nároky a tlaky z různých stran. Tak doufejme, že organizátoři Beats for Love tyto nástrahy ustojí. O hudebních akcích a projektech, na které se valily tuny líbezných slov, ale pak s ohledem na určité okolnosti úplně otočily kormidlo směřování a opustily svou jedinečnou vizi, by se dalo vyprávět několik dnů v kuse. A vůbec nehraje roli, do jakých slov dotyční své další kroky obalují. Ale jak už bylo zmíněno, vždy je to o tom, že člověk sklidí to, co zaseje… Ať se nám to líbí, nebo ne. Příroda měří všem stejně.

Shouse. (Foto:A leš Honus)

Tak či onak, pořád je třeba hledat nové výzvy. Překážky jsou od toho, aby se překonávaly. Respektive jak uvedl Ryan Holiday v knize Překážka jako cesta: „…každá překážka je zároveň příležitostí, jak se stát lepším člověkem…“

Vzhledem k tomu, že renomé Beats for Love roste, tak to, co se zdálo před lety nereálné, může být za určitých okolností splnitelné. O tom, že by festivalu slušelo regulérní vystoupení australských inovátorů Pendulum, už padla zmínka loni. Další možný tip na zvýraznění puncu jedinečnosti nabídla v nedávném rozhovoru pro Ostravan.cz Katia Boyle z Koven, která vyslovila přání zahrát si s orchestrem. A nemusí jít jen o prachobyčejný výkřik do tmy. V České republice jsou festivaly, pro které věhlasní zahraniční interpreti připravují speciální vystoupení určené výhradně pro danou akci. To znamená, že fanoušci z celého světa jezdí na tento festival (přesně tak, řeč je o Brutal Assault), ačkoliv už viděli desítky jiných koncertů daného interpreta.

Restless Ghost a Dark Zenith. (Foto: Aleš Honus)

Rovněž se vyplatí zdůraznit, že když člověk chce, tak najde hudebníky, kteří dělají věci jinak, než je obvyklé, a navíc na nejvyšší umělecké úrovni. Jedním z nich je například DJ Ashba (kytarista Sixx A.M. a bývalý člen Guns N´ Roses), který v rámci svého sólového projektu dokazuje, jak účinně, půvabně, nebojácně a s nespoutanou vášní propojit rockovou a taneční hudbu. Jeho skladby Let´s Dance nebo Hypnotic jsou nejspolehlivějším znakem toho, že nabroušené kytary si s mašinkami mohou rozumět. Inu, další tip.

Jsme ve finále. Ostravští divoši Malignant Tumour už označili ve videoklipu Earthshaker Ostravu jako hlavní město České republiky. Takže o originální myšlenku nepůjde. Přesto se dá uvést následující: Organizátoři Beats for Love udělali z Ostravy opět hlavní město tance. A za to jim patří velké uznání a dík.

Není důvod chodit kolem horské kaše. Festival má jednoznačně pozitivní vliv na život desetitisíců lidí. Na každém z nich však záleží, jak dlouho si atmosféru festivalu chtějí držet ve svých srdcích. Ne se k ní neustále vracet a vzpomínat ve stylu „jakože tenkrát jsme spolu tam a tam zažili…“. Ale rozvíjet ji. Každý den.