Kristýna Sibinská bude studovat bicí na Berklee a říká: Každý je jedinečný, nemá smysl srovnávat se s jinými

Vzpomínáš si, kdy ses poprvé začala zajímat o muziku?

V muzice, a to především v té rockové, jsem vyrůstala. Můj otec je totiž nadšený posluchač a amatérský muzikant. Společně jsme vždy poslouchali nahrávky AC/DC, Guns N‘ Roses, Deep Purple nebo také Bon Joviho.

To jsou všechno kapely, které teď poslouchají moje děti. Vypadá to, že tato muzika je nesmrtelná…

Doufám, že ano. Pro mě určitě!

Proč ses rozhodla právě pro bicí? Neříkali ti, že na ně hrají hlavně kluci?

Proč bicí? Vůbec netuším, jak mě to tehdy napadlo (smích). Zpětně bych svému mladšímu já poradila třeba flétnu nebo zpěv, protože to balení bicích je nejen pro holku unavující! Co se týče srovnávání, ve svých sedmi letech jsem nad ničím takovým nepřemýšlela a dlouhou dobu jsem brala to, že jsem holka, jen jako výhodu. Na konzervatoři jsem předsudky o ženách v hudbě začala vnímat mnohem intenzivněji. Ani přesto svého rozhodnutí vybrat si bicí nelituji!

Ptám se vlastně, protože se mi to líbí. Vidět ženy dirigovat orchestry nebo hrát na bicí dělá svět spravedlivějším a hlavně pestřejším.

Souhlasím. Možná proto jsem si tento nástroj vybrala. Žádnou ženu za bicíma jsem do té doby neviděla.

Kristýna Sibinská. (Foto: archiv)

Kdo vedl tvé hudební kroky? Měla jsi štěstí na kreativní učitele?

Na všechny své učitele vzpomínám velmi dobře. Od úplných začátků až do nástupu na konzervatoř mě vedl Jaroslav Ožana, se kterým máme nyní pěkný přátelský vztah, potkáváme se na pódiích a já mu jsem za všechny předané zkušenosti velmi vděčná. Rok jsem studovala na Janáčkově konzervatoři v Ostravě pod vedením Františka Škrly, který mi vyšel maximálně vstříc v zaměření se na bicí sadu. Na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze, kde studuji dodnes, jsem měla možnost vystřídat mnoho učitelů a každý mě naučil něco. Patří mezi ně můj učitel hlavního oboru Lukáš Doksanský, Roman Vícha, Michal Nosek a Jan Žižka.

To je tedy portfolio skvělých pedagogů a interpretů! Prozradíš, nějakou radu, kterou sis od někoho vzala k srdci a mohla by být užitečná i dalším lidem?

Každý je jedinečný, umí něco jiného, a proto je zbytečné srovnávat se s ostatními.

Velmi pravdivé! Kromě studia se realizuješ také v kapelách. S kým aktuálně hraješ?

Poslední čtyři roky hraji v kapele Borise Urbánka Boris Band Combination. Delší dobu taky s Rudym Horvátem a mou srdcovou kapelou je AC/DS Revival, kde odpočívám – psychicky, fyzicky určitě ne (smích). V Praze na konzervatoři mám také kapelu složenou ze skvělých muzikantů a ještě lepších kamarádů.

Musíš už odmítat nabídky na nové kapelní nabídky? Vypadá to, že jsi celkem žádaná.

Párkrát jsem z časových důvodů odmítnout musela, ale jinak ráda zkouším nové výzvy.

Jakou muziku ráda posloucháš?

V současné době se snažím nasát aspoň trochu z každého stylu. Nejvíc dokážu ocenit skvěle zahranou jednoduchost, nápaditou harmonii a text a samozřejmě zajímavý groove. Jmenovat bych mohla tyto umělce a alba: Stinga (Ten Summoner’s Tales), Aarona Parkse (Little Big II), Beccu Stevens (Perfect Animal), nebo třeba Jing Chi.

Kristýna Sibinská. (Foto: archiv)

Dostáváme se k věci, která je nejdůležitější, a tou je tvé stipendium na Berklee College of Music. Jak se taková věc podaří?

Vždycky na tohle odpovídám tak, že jen stačí podat přihlášku. Samozřejmě je za tím mnohem víc práce… Vždycky jsem toužila po studiu hudby v zahraničí. Berklee jsem znala již od základní školy, ale dostat se tam bylo pro mě nepředstavitelné. Když jsem se ale seznámila s Niké Vopáleckou, která se na Berklee dostala, rozhodla jsem se to zkusit také a dát do toho vše. Příprava začala půl roku před přijímačkami, které byly on-line a skládaly se z hrací (talentové) části a pohovoru. O dva týdny později mi přišel e-mail s přijímacím dopisem a oznámením o plném stipendiu na školné, což byl neuvěřitelný pocit!

Co jsi hrála a jak to celé probíhalo?

Měla jsem pět minut na to, ukázat cokoliv. Věděla jsem, že to musí být skladba od Davea Weckla, protože je to můj velký vzor a vždy mi přinesl štěstí… spíš jsem si to tak vsugerovala. Měla jsem strach, ať to není na porotou moc „staré“, ale nakonec jsem se do stylu zkoušejícího trefila úplně přesně: jeho oblíbeným klavíristou je totiž Chick Corea. Hrála jsem konkrétně skladbu Spur of the Moment.

O čem jste se bavili na pohovoru? Ten proběhl také on-line formou?

Pohovor byl také online a byl to spíš příjemný rozhovor dvou muzikantů. Na všechny možné otázky jsem měla připravené odpovědi a zaskočená jsem naštěstí nebyla. Mluvila jsem o svém vztahu k hudbě a touze studovat na jejich škole.

To je skvělé, kdy zamíříš do Bostonu a jaký čas tam vlastně strávíš?

Do Bostonu poletím ke konci srpna a budu se vracet vždy po semestru, tudíž na Vánoce a na letní prázdniny. Celé bakalářské studium trvá čtyři roky a náklady spojené se studiem jsou velmi vysoké. Je tedy otázkou financí, jestli se mi podaří dokončit celé studium. Já ale vím, že když něco opravdu chci, tak dokážu cokoliv, a tohle doufám nebude výjimkou.

Moc ti držíme palce! Jak budeš trávit prázdniny? Předpokládám, že opět s muzikou…

Prázdniny budu určitě trávit s muzikou, ale především s rodinou a blízkými…