Fenomenální ostravský artista Michal Mudrák: Mít vlastní šapitó byl můj velký sen
10.7.2023 15:10 Tereza Cigánková Atd. Rozhovor
Artistu Michala Mudráka, specialistu na ekvilibristiku a disciplínu handstand (stoj na rukou), znám už nějaký ten pátek. Vždy mě fascinovalo, s jakým odhodláním si jde za svými cíli a následuje „volání cirkusu“, které ho z rodného Ostravska zavedlo až k prestižním zahraničním angažmá a velkým jménům nejen cirkusového světa. Díky svým nejnovějším projektům – vlastnímu cirkusovému prostoru a úspěšné autorské show – se však na chvíli opět vrátil do Česka a já tak měla možnost ho trochu vyzpovídat, než e opět vydá o dům dál.
Michal Mudrák.
Foto: archiv
Michale, jak dlouho se vlastně věnuješ ekvilibristice a handstandu a proč tě zaujala právě tato disciplína?
Ekvilibristice se věnuji osmnáct let a asi se nedá vysvětlit proč (smích). V roce 1998 jsem viděl v cirkuse Bernes ekvilibristu Ludvíka Berouska a bylo to jasné. Tato disciplína si mě vybrala a cirkus jako takový taky.
Pocházíš z Ostravska, ale díky cirkusu jsi procestoval pěknou řádku zemí. Připojil ses k mnoha cirkusovým projektům a také vytvořil několik sólových show – která z těchto zkušeností tě v dosavadní kariéře nejvíce ovlivnila?
Asi neumím říct, která zkušenost měla největší vliv, protože každý nový vjem mi něco dává. Profesně nejvíce obohacující byla angažmá v GOP varieté, Krystallpalast Varieté, Cirque Bouffon (všechny tři Německo), ale také dánský cirkus Baldoni, představení Hello Poly a mnoho dalších. Všechny zkušenosti, ať už v novém nebo tradičním cirkuse či varieté, mi pomohly v tvorbě vlastního projektu Cirko Hopley.
Ano, to je poměrně zásadní krok – vybudoval jsi vlastní cirkusový prostor, ve kterém uvádíš svá autorská představení. Co tě k takovému rozhodnutí vedlo?
Mít vlastní šapitó byl můj velký sen. Cítil jsem určitou potřebu být co nejvíce nezávislý, protože vytvářet produkce, ve kterých bych mohl hrát dvakrát do měsíce v pár divadlech, by mě nebavilo. Právě ze zahraničních angažmá jsem zvyklý mít třicet i více představení v měsíci. A díky vlastnímu prostoru mohu tento model aplikovat i v Česku. Šapitó Cirko Hopley bylo vyrobeno na míru, také elevace pro diváky, dekorace…myslím, že výsledek stojí za to a jsem za to moc rád.
Nové šapitó oživila tvá celovečerní one-man show Teacrobat, v níž se objeví spousta rekvizit v podobě kuchyňského nádobí, se kterým a na kterém balancuješ. Jak tě toto téma napadlo a jak moc velkou výzvou je stát na rukou na kuchyňské dóze nebo hrnku?
Kuchyňská tematika mi přišla atraktivní, protože v kuchyni se dá nakombinovat spousta artistických disciplín. Také jsem si říkal, že by představení mohlo být atraktivní i pro diváky. Těch výzev v představení Teacrobat je více, ale samozřejmě před tréninkem stojkového vystoupení na skleněných dózách jsem musel úplně přeprogramovat mozek – je to zcela odlišné od akrobacie např. na statické ocelové konstrukci a příprava byla dosti dlouhá.
Teacrobat se stal součástí festivalu Cirkus Base – díky centru pro nový cirkus Cirqueon vyrostl dočasný cirkusový prostor v Praze a Chomutově a všechny reprízy tvé show se beznadějně vyprodaly. Jak ses k této spolupráci dostal?
Řekl bych, že spolupráce s Cirkus Base a Cirqueonem byla osudová. V roce 2021 jsem o svých přípravách říkal Šárce Maršíkové (zakladatelka a ředitelka centra Cirqueon – pozn. red.) a jí se můj Cirko Hopley plán moc líbil. Chtěla jej zakomponovat do festivalu cirkusová vesnička aneb Cirkus Base, a tak se také stalo. Účinkování na festivalu byla krása a harmonie. Terka Vohralíková a Šárka Maršíková s Cirqueonem v zádech mi pomohly rozběhnout můj sen. Pocit to byl nepopsatelný, když jsem viděl, že všech mých třicet pět repríz se po premiéře rychle vyprodalo!
Ve tvé tvorbě se objevují jak prvky tradičního cirkusu, tak i experimenty a žánrové kombinace, typické pro nový cirkus. Co tě na propojování disciplín baví nejvíc?
Obdivuji, jak v tradičním cirkuse po několik generací vznikalo obrovské množství nápadů, jak vytvořit vystoupení tak, aby diváky absolutně zaujalo. Přijde mi skvělé propojit nápady tradičního cirkusu s divadelní formou toho nového.
Jsi cirkusový umělec na volné noze. Co všechno taková kariéra obnáší? Je něco, co ji v dnešní době výrazně komplikuje a co by naopak mohlo (novo)cirkusovým umělcům pomoci?
Asi nejsem úplně správný adept na tuto otázku, protože až do začátku letošního roku jsem většinou pracoval jen v zahraničí, takže o komplikacích (zvláště v České republice) moc nevím. Myslím, že novocirkusovým umělcům by mohlo pomoci, kdyby někdy zkusili být v angažmá u cirkusu, který cestuje. Protože u cirkusu, který přejíždí z místa na místo, se řeší spousta věcí za pochodu. Ve Skandinávii se stojí vždy jeden den na místě. Večer představení, vše zabalit a jede se do dalšího města a ráno zase stavět a takhle pořád dokola šest měsíců v kuse. Proto se snažím nevidět problém, ale rovnou to řešení. Těmito zkušenostmi se člověku rozšíří obzory.
Věnuješ se kromě handstandu ještě jiným, nejen cirkusovým disciplínám? A jak se vlastně udržuješ v kondici jako špičkový akrobat?
Ano, věnuji se také různým balančním technikám a žonglování. Trénuji alespoň pětkrát týdně. Pokud mám v ten den představení, tak trénuji třeba jen hodinu denně, potom následuje rozcvička a samotná show. Když představení nemám, je potřeba trénovat minimálně dvě hodiny denně.
Jaké místo zaujímá Česká republika na světové (novo)cirkusové mapě? Je u nás pro cirkusové umělce dostatečné zázemí a aktivní diváctvo? A mají čeští „cirkusáci“ problém se prosadit?
Porovnávat situaci v Česku a zahraničí je těžké, protože určité země mají mnohem delší historii nového i tradičního cirkusu. Některá česká novocirkusová představení jsou ale na velmi vysoké úrovni. Myslím, že diváci si u nás pomalu, ale jistě zvykají na žánr nového cirkusu, díky různým festivalům, tréninkovým centrům apod. – například v Praze se povědomí zvyšuje díky festivalu Letní Letná, centru Cirqueon a několika pražským novocirkusovým souborům. I další česká města vytvářejí osvětu tohoto žánru, takže podmínky pro tvorbu jsou v Česku obecně dobré, jen je potom potřeba se uplatnit i v praxi. Ale věřím, že se to mnoha artistům daří.
Cirkus, to je životní styl – myslíš, že i v budoucnu v němž budeš chtít pokračovat, nebo bys raději zkusil něco jiného?
Nevím, co bude zítra (smích). Ale pokud zdraví dovolí – a já se snažím pro to dělat vše – tak věřím, že mě cirkusový životní styl bude bavit i za mnoho dalších let.
Plánuješ vrátit se někdy na delší dobu do Ostravy nebo okolí?
Zatím plánuji přijet do Ostravy s Cirko Hopley, jen ještě přemýšlím o termínu. Ale na delší usazování na severu Moravy to nevidím.
Co tě čeká v nejbližší době? Máš před sebou nějakou tour nebo nové projekty?
Nejbližší představení s Cirko Hopley budou na nádvoří zámku Žerotínů ve Valašském Meziříčí, kde budu hrát v šapitó od 11. do 16 července každý den od 18 hodin. Potom ještě dvě česká města a v srpnu budu na festivalu Letní Letná v Praze. Od září pokračuje tour po Česku a od prosince budu ve vánočním cirkuse v Holandsku. Příští sezóna vypadá na tour po Dánsku.
Na závěr mám obligátní otázku – máš nějaký cirkusový sen?
Snů jsem si splnil již několik, za což jsem moc rád. Ale ještě jich mám dost před sebou. Hlavně budování a vylepšování Cirko Hopley nebo třeba angažmá u cirkusu Knie ve Švýcarsku.
Přečtěte si více z rubriky "Atd.", nebo přejděte na úvodní stranu.