Janáčkovy zázraky: Na Hukvaldech je potkáte všude. I v kostele a v nedaleké kavárně

Malý kostel sv. Maxmiliána nemůže minout ten, kdo se vydá na procházku hukvaldskou oborou nebo zamíří na zříceninu starobylého hradu. Jednolodní barokní stavba z roku 1759 se nachází po pravé straně hlavní cesty a její interiér ozvláštňují dva oltáře a také vzpomínka na Leoše Janáčka, který zde hrával na varhany. V sobotu 1. července se v kostele rozezněla Janáčkova hudba v podání jednoho z předních souborů, který se věnuje klasice.

Kalabis Quintet vznikl před jedenácti lety na půdě Akademie múzických umění a tvoří jej pětice nevšedních muzikantek Zuzana Leimer (příčná flétna), Jarmila Jermářová (hoboj), Anna Sysová (klarinet), Denisa Beňovská (fagot) a Adéla Psohlavcová (lesní roh).  Dámský soubor bohužel nemohl vystoupit ve svém typickém složení, Adélu Psohlavcovou adekvátně zastoupil hornista Mikuláš Koska.

Z koncertu na Hukvaldech. (Foto: Dalibor Válek)

Nejdřív zazněla předehra k opeře Kouzelná flétna Wolfganga Amadea Mozarta. Přesně vykrojená, s čitelně vrstvenými liniemi melodií a hřejivými hudebními barvami. Chladnější a znepokojivé tóny se ozvaly v dechovém kvintetu Pavla Haase, jehož talent předčasně ukončila nacistická krutovláda. Její mysteriózní druhá věta zapůsobila s tragickou vznešeností jako květina uprostřed studené noci.

Divertimento pro dechové kvinteto Viktora Kalabise naznačilo, proč si letos kulturní svět připomíná stoleté výročí narození tohoto skladatele. Jeho hudba má v sobě jedinečné kouzlo okamžiku. Je v ní radost, smích, brilance a emocionální náboj, který pocítí každý. Poslech Divertimenta je navíc stejně adrenalinový jako její provedení. Dámy se ale s každým úskalím vypořádaly noblesně.

Karel Dohnal. (Foto: Dalibor Válek)

V poslední kompozici doplnil soubor Karel Dohnal, který se na basový klarinet připojil v sextetu Leoše Janáčka „Mládí“. Ostravský rodák ještě před Janáčkovou skladbou pozdravil publikum a konkrétně paní profesorku Evu Dostálovou. „Přesně před třiceti lety jsem s paní profesorkou poprvé studoval Janáčkovo Mladí a taky spoustu dalších věcí s dechovým kvintetem. Opravdu ji vděčíme za tu vybudovanou lásku ke komorní hudbě“, vyjádřil pohnutě své poděkování Dohnal.

O chvíli později se už rozezněly nestárnoucí tóny dechového sextetu, v němž se Janáček bez nostalgie ohlédnul za svým mládím pouze s mírným moudrým úsměvem na tváři. Slyšet Kalabis Quintet v čisté a prokreslené akustice kostela sv. Maxmiliána byl mimořádný zážitek. Díky dobrým akustickým podmínkám vynikla zvuková krása všech nástrojů i jednotlivých skladeb.

Z koncertu na Hukvaldech. (Foto: Dalibor Válek)

Jsou koncerty, které člověk slyší a pak jsou ty, které prožije. Někdy stačí dávat jen dobrý pozor a všímat si všech zvuků, jako to dělal Leoš Janáček. Postarší pár, jehož dámská polovička o pauze komentovala program se slovy: „Mládí…však víš. To je to, co už nemáme.“ Po koncertě v kavárně laskavá servírka se zájmem prohlíží novou publikaci muzikologa Miloše Zapletala o Leoši Janáčkovi a pak prozradí, že vystudovala konzervatoř a diplomovou práci psala právě o hukvaldském mistrovi…

Někdy opravdu stačí málo a stanou se věci, které nečekáte. Jen naslouchat a dívat se.