Janáčkova konzervatoř oslavila sedmdesát let v plné kráse. Večer ovládli Romeo a Julie

Ačkoliv začátek slavnostního koncertu byl oficiálně naplánován až na sedmou hodinu večer, studenti Janáčkovy konzervatoře si pro diváky připravili malý „předkrm“ v podobě krátkých vystoupení odehrávajících se před Gongem i v jeho v prostorách ještě před vypuknutím hlavního programu.

Vystoupení před Gongem. (Foto: Dalibor Válek)

Vstup do foyer oživily ukázky současného tance prolínající se s vystoupením školní kapely, předsálím provedli pantomimou a hereckými gagy studenti hudebně-dramatického oddělení a v prvním patře své umění opět předvedli hudebníci a tanečníci.

Předkrm galavečera Janáčkovy konzevatoře. (Foto: Dalibor Válek)

Vjemů byla skutečně spousta a s rostoucím počtem příchozích se pozornost dala už jen těžko soustředit na jediný výstup. Když se vodotrysk tónů a pohybu postupně uklidnil, dění se přesunulo do velkého sálu.

Gabriela Witosz a školní kapela. (Foto: Dalibor Válek)

Výroční gala zahájila moderátorka Anna Bangoura, která krátce seznámila obecenstvo s historií ostravské konzervatoře, jejími významnými pedagogy i absolventy a také nastínila průběh večera. Slova se ujala také současná ředitelka konzervatoře Soňa Javůrková a náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje Stanislav Folwarczny, kteří mimo jiné představili instituce, jež se na přípravách gala podílely, mezi nimi například Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka nebo Fakultu umění Ostravské univerzity.

Lukáš Bařák a Zdeňka Kotková. (Foto: Dalíbor Válek)

První část večera byla věnována opeře. Sólisty Zdeňku Kotkovou, Martu Chila Reichelovou a Lukáše Bařáka doprovodil symfonický orchestr Janáčkovy konzervatoře složený z žáků, pedagogů a hostů pod taktovkou dirigenta Petra Šumníka. Sálem zazněly nejznámější árie světového operního repertoáru, bezpochyby povědomé i operním lajkům. Sebevědomé a precizní výkony všech účinkujících se setkaly s velkým ohlasem publika, stejně jako herecké podání, kterými sólisté dozdobili své árie. Figaro z opery Figarova svatba, Zerlina a Giovanni z opery Don Giovanni nebo temperamentní Silva Varescu z operety Čardášová princezna – ti všichni a řada dalších se vystřídali na slavnostní scéně.

Petra Řeháčková a Richard Sosna (Foto: Dalibor Válek)

Po přestávce přišel čas na originální zpracování baletu Romeo a Julie Sergeje Prokofjeva, ve kterém vystoupili studenti tanečního a hudebně-dramatického oddělení. Choreografie se ujala pedagožka Janáčkovy konzervatoře Olga Borisová-Pračiková a režie Peter Gábor. Známý Shakespearův příběh byl pro účely gala lehce zkrácen a zdůrazněny byly zejména klíčové okamžiky děje, díky kterým balet mohl držet pohromadě. Na druhou stranu, balkónovou scénu jsme mohli vidět jak ve verzi taneční, tak činoherní. Ústřední zamilovanou dvojici s velkým nasazením a ve velmi dobrém provedení zatančili Petra Řeháčková a Richard Sosna, jejich hereckými protějšky byli Michaela Bajgarová a Jiří Haba, kteří přesvědčivě zvládli ikonický Shakespearův dialog.

Z galavečera Janáčkovy konzervatoře. (Foto: Dalibor Válek)

Choreograficky se balet samozřejmě přizpůsobil možnostem mladých tanečníků (viděli jsme studenty napříč ročníky a v charakterních rolích také některé z pedagogů), přesto pro ně některé náročnější variace i nová jevištní zkušenost musely být velkou výzvou. Olga Borisová-Pračiková ale zkušeně představila hlavně přednosti studentů tance a ve spolupráci s režisérským vedením vytvořila představení v příjemné délce, které by určitě zasloužilo ještě další reprízy. Petr Šumník a orchestr si ukrojili takzvaně největší kus krajíce, protože hudebně doprovodili obě poloviny programu a až na drobná zaváhání v nelehké Prokofjevově baletní hudbě se svého úkolu zhostili na výbornou.

Ze závěru galavečera Janáčkovy konzervatoře. (Foto: Dalibor Válek)

70 let v plné kráse ostravské konzervatoře – jak zněl podtitul výročního gala – oslavili diváci potleskem vestoje a zároveň vyjádřili obdiv interpretům, kteří v průběhu večera zazářili na jevišti. Ačkoli je každý z nich v jiné fázi profesionální kariéry a někteří ji teprve mají před sebou, předvedli obrovský potenciál a profesionální přístup jak k přípravě celého gala, tak k samotné prezentaci sebe a své alma mater.

Na závěr si tedy půjčím několik slov o založení letošní „oslavenkyně“: ,,Bylo třeba všechny přesvědčit, že černá Ostrava si zaslouží svou vlastní konzervatoř.“ Dnes už je jasné, že si ji nejen zaslouží, ale může na ni být právem hrdá.