Světlo uvnitř tmy: Slunovrat potěšil vybroušeným programem, který završili fenomenální The Young Gods

Nastal čas účtování. Desátý ročník festivalu Slunovrat bude ještě dlouho rezonovat v myslích těch, kteří se ho letos zúčastnili. Je třeba dokončit příběh také nezaujatým kritickým pohledem a pokusit se o celkové zhodnocení. Finální sobotní den nabídnul pozoruhodnou dramaturgii, která vyvrcholila koncertem The Young Gods. Švýcarská legenda během něj elektrizovanému publiku nekompromisně ukázala, proč je považována za jednu z nejinspirativnějších světových hudebních veličin, která v minulosti inspirovala i hvězdy velikosti Davida Bowieho a Sepultury.

The Young Gods. (Foto: Aleš Honus)

Po audiovizuální stránce The Young Gods odehráli jeden z nejsilnějších koncertů festivalové historie. Nechyběla řada zásadních písní jako Gasoline Man nebo Skinflowers a další. Více než hodina a půl syrových industriálních riffů a působivých témbrových a rytmických struktur vyvrcholila dvěma přídavky, během kterých zpěvák a frontman Franz Treichler posílal do zhypnotizovaného davu kužel světla.

Z vystoupení The Young Gods. (Foto: Aleš Honus)

Na Slunovratu se během posledního dne odehrála celá řada dalších spektakulárních událostí. Miláčkem publika se stali zejména maďarští Terra Profonda. Zpěvák Vincenzo Lo Buglio je majitelem hlasu, který má intenzitu velmi silné trhaviny. Jeho spojení s etnickými hudebními nástroji a baskytarou uhranulo publikum v bluesově laděných baladách i svižnějších písních. Během nich rodák s maďarskými kořeny z italského Palerma připomínal Toma Waitse i Joea Cockera. Vokál podobného formátu a výrazové síly se slyší opravdu vzácně.

Z koncertu Terra Profonda. (Foto: Aleš Honus)

Unikátní byl také koncert slovenských Longital a opavských Ladě. Obě kapely spojuje osobitá hudební a básnická invence. Spřátelené kapely také dvakrát na pódiu spojily síly a zahrály společně. Longital měli na pódiu i posilu v podobě londýnského zvukového kouzelníka Andreje.

Spojené kapely Ladě a Longital. (Foto: Aleš Honus)

Ladě na Slunovratu představili také řadu ochutnávek z připravované nové desky, které nenechaly na pochybách, že se nejspíš schyluje na pořádnou hudební událost. Kapela zahrála v evidentní pohodě, velkou radostí nešetřil především zpěvák Michael Kubesa. Není divu, právě on získal cenu Rádia Proglas za krásu slova, která je každoročně udělována za mimořádně působivé písňové texty.

Michael Kubesa dostal cenu Rádia Proglas. (Foto: Aleš Honus)

Skvělé koncerty se konaly také na dalších hudebních scénách. Jedním z největších zážitků festivalu byl koncert brilantní houslistky Yelyzavety Pruské, která spolu s klavíristkou Libuší Vondráčkovou vystoupila v kostele svatých Janů. V jejich programu vedle sebe figurovaly skladby ukrajinských a českých autorů, mimořádně sugestivní byla audiovizuální projekce, která zobrazila ruskou agresí zpustošenou Ukrajinu.

Pořadatelům je třeba doporučit, že během klasického koncertu se v citlivé kostelní akustice nehodí cokoli stěhovat a připravovat další věci. Ono je to neslušné vlastně během jakékoli umělecké produkce. Rušivé elementy nádherný koncert nejednou poznamenaly.

Marie Kieslowski. (Foto: Aleš Honus)

Vřelý ohlas měla Marie Kieslowski, jejíž písně se dotýkají problémů a starostí téměř každé ženy a matky. Kieslowski si získala publikum bezprostředním a skromným vystupováním, které je vzdálené hvězdným manýrám. Během koncertu si povídala s diváky, snažila se vyřešit problém s osvětlením, byla vtipná a potvrdila, že její hlas patří k vzácným ozdobám současné tuzemské scény.

Khoiba. (Foto: Aleš Honus)

Nezklamalo ani vystoupení kapel Khoiba, Saca a Šouflšou. První zmíněná Khoiba zahrála v kostele sv. Václava během západu slunce. Paprsky, které dopadaly přes okenní skla na Emu Brabcovou a Filipa Míška způsobily nečekané osvětlení, které zpěvačka půvabně okomentovala slovy: „Všichni jsme světlonoši.“

Sympatické bylo antihvězdné vystupování ostravské kapely Saca. Jejich dynamické písně v klasickém post-rockovém obsazení provázela příjemná sebeironie zpěváka Mata Vašíčka. Na estetiku Ivana Mládka, Jiřího Suchého a dalších legend zdařile navázala kapela Šouflšou. Set této kapely kapely měl více energie než vystoupení srbských headlinerů Mr. Žarko. Není pochyb, že tato formace míří svou filozofií jinam než tradiční balkánské kapely. Svědčí o tom nejen angličtina jako zvolený jazyk, ale i jednodušší forma písní (sudé rytmy proti typickým nepravidelným divočinám balkánské hudby) a pomalejší tempa.

Zpěvačka kapely Mr. Žarko. (Foto: Aleš Honus)

Mr. Žarko svou hudbu okořenil o psychedelické odstíny a další žánrové přesahy, nicméně vystoupení mělo do avizované roztančené balkánské jízdy přece jen trochu daleko a místy mu chyběla jiskra.

Během přesunů mezi jednotlivými scénami jsem okrajově zaslechl také talentovaného písničkáře a šikovného kytaristu Romana Hampachera, jehož intimní písně a čarovná práce s looperem stojí za objev. Poštěstilo se mi zachytit i část přednášky ruského profesora Andreje Zubova, který krátce poté obdržel od Slunovratu novou cenu, udělovanou lidem, kteří vnášejí světlo do tmy.

Andreji Zubovovi (uprostřed) předsal cenu ředitel ČT Ostrava M. Karas. (Foto: A. Honus)

Když si vzpomenu na počátky festivalu Slunovrat (dříve Hradecký slunovrat), nenapadlo by mě, že zde za deset let zahraje tak kultovní a globálně uznávaná kapela jako jsou The Young Gods. Byla by ale mýlka považovat to za nějaký zázrak. Kouzlo spočívá v tom, že žádné neexistuje.

Kolem Slunovratu stojí od počátku reální lidé, kteří si vybrali kreativitu a odhodlání místo konzumu a naleštěné bídy komerčního showbyznysu. Celý festival připravují bez nároku na honorář a jedinou odměnou je pro ně zřejmě pocit dobře odvedené práce a kvalitní dramaturgie.

Shina z kapely Longital. (Foto: Aleš Honus)

Pochvalu si zaslouží také tendence otevírat široké spektrum společenských a politických témat či jevů. Tento kurz je v současnosti, kdy mají kvalita, ověřitelnost a pravdivost informace pro řadu lidí menší hodnotu než její „stranická“ příslušnost, nesmírně důležitý a přínosný. Podobně mnohotvárná je žánrová a stylová pestrost hudebního programu, v němž lze najít klasiku, tradiční populární hudbu a stejně tak interprety, kteří sledují nové trendy.

Za velmi šťastný lze hodnotit také přesun jednotlivých hudebních scén do nových prostor. Náměstí osvoboditelů i park u Ptačího vrchu vyhovují potřebám festivalu jednak kapacitně, jednak svou vhodnou lokací.

Opava byla odjakživa město bohaté a velkorysé kulturní tradice. Se Slunovratem získala jedinečnou možnost stát se novým epicentrem živé, především hudební kultury, která spojuje legendární osobnosti s novými nadějemi tuzemské i zahraniční scény. Je skvělé, že město tuto šanci využilo a festival přijalo s otevřenou náručí. A je velmi potěšující, že na festival míří stále větší počet diváků.