Opavský Slunovrat, den první: Nenápadné poklady české hudby i důkaz, že Buty chytily nový dech

Loňské překvapivé stěhování festivalu z prostor zámku v Hradci nad Moravicí mnozí pravidelní návštěvníci Slunovratu přivítali s mírnými rozpaky, devátý ročník ale loni ukázal, že do vlídného prostředí centra slezské metropole tato hudební přehlídka zapadla velmi dobře a naprosto nenásilně. O to větší překvapení bylo, že se pořadatelé rozhodli hlavní festivalovou scénu letos opět přesunout, a to z opavské minoritské zahrady na náměstí Osvoboditelů. Prý se tak stalo mimo jiné z kapacitních důvodů, v každém případě se prostory náměstí hned v první den ukázaly jako velmi dobrá volba  – navíc do kostela svatého Václava, kde se nachází druhá hlavní festivalová scéna, je to jen pár kroků.

Marie Puttnerová. (Foto: Aleš Honus)

Přehlídku na hlavní scéně s názvem Vojtěch Stage zahájila Marie Puttnerová, jež představila své aktuální album s názvem Laila tov. Zpěvačka, která byla doposud spojovaná hlavně s kapelou Jablkoň, na albu prezentuje své autorské písně i zhudebněnou poezii Jana Zahradníčka či Vlastimila Třešňáka. Písně vznikly za vydatné spolupráce s opavským kytaristou Petrem Uvirou, multiinstrumentalistou Martinem Novákem a klávesistou Eddiem Stevensem. A fanoušky Jablkoně musely přinejmenším zaskočit, protože zpěvačku představují ve zcela jiném světle, než v jakém ji dosud vnímali. Tedy jako svébytnou a sebevědomou autorku a interpretku neobyčejně silných, mnohovrstevnatých a žánrově nezařaditelných kompozic.

Spoluhráč Marie Puttnerové Petr Uvira. (Foto: Aleš Honus)

Koncert Marie Puttnerové byl jedním slovem kouzelný. Marie Puttnerová se na něm navíc ukázala jako velmi charismatická a bezprostřední vokalistka. Navíc je patrné, že má i velké štěstí na kvalitní spoluhráče, kteří dokážou jejím písním dát velmi slušivý kabát.

Cédéčko Marie Puttnerové pokřtil Ivo Mludek. (Foto. Aleš Honus)

Album Marie Puttnerové přišel pokřtít člen pořadatelského týmu Ivo Mludek, který připomenul, že opavský festival tak trochu stojí u zrodu této velmi silné hudební kolekce, protože právě na Slunovratu došlo v minulosti k navázání spolupráce mezi Marii Puttnerovou a kytaristou Petrem Uvirou, jenž její písně jak na nahrávce, tak i v živém provedení ozdobil svým velmi výrazným rukopisem.

Richard Kroczek z kapely Buty. (Foto: Aleš Honus)

Druhou kapelou na hlavní scéně, která přivítala podle očekávání největší publikum, byly legendární ostravské Buty. Abych byl upřímný, v minulosti jsem zažil řadu skvělých koncertů této kapely, ale i takové, na které by bylo lepší zapomenout. Koncert na Slunovratu ale rozhodně patřil k těm nejzdařilejším. S radostí konstatuji, že kapela podle všeho po mnoha letech stagnace chytila nový dech.

Nad stádem koní, Mám jednu ruku dlouhou, Pocit, Demáček, Hajcman Blues, ale i notoricky známé hitovky Krtek nebo Vrány. To jsou všechno písně, které patří do zlatého fondu české populární hudby. Některé mají po letech naživo trochu jiný kabát a v řadě z nich jednotliví členové v Opavě předvedli, že každý z nich je výraznou a velký respekt budící muzikantskou individualitou.

Marcyn z kapely Buty. (Foto: Aleš Honus)

Jako šťastná volba se ze strany kapely ukázalo angažování dvou stálých hostů, které po zhlédnutí koncertu asi publikum začne vnímat jako regulérní členy kapely, byť je Buty na svých webových stránkách jako své členy zatím neuvádějí. Perkusionista Martin „Marcyn“ Hampel a kytarista Lukáš Lukáš písně kapely provzdušňují nejen svou hrou, ale i svými doprovodnými vokály.

Otázka je, zda se fanoušci někdy dočkají nového alba této ostravské legendy. Nebo, jinak řečeno, zda k tomu někdo hlavní autorskou osobnost kapely Radomíra Pastrňáka ještě někdy dokope.

Irena Budweiserová. (Foto: Aleš Honus)

Další scénou, na kterou se ve čtvrtek soustředila největší pozornost festivalového publika, byl kostel svatého Václava. Zde vystoupilo trio Jamair, ve kterém se sešla trojice zkušených muzikantů – jeden z nejlepších tuzemských kytaristů Jakub Racek, fenomenální romský akordeonista a zpěvák Mario Biháry a potom zpěvačka Irena Budweiserová, jejíž jméno je obrovským pojmem. Trojice představuje pestrou směs romských, španělských i sefardských písní s výrazným vlivem blues, spirituálu a dalších žánrů tradiční světové hudby.

Hlas Ireny Budweiserové je naprosto kouzelný úkaz na poli tuzemské vokální interpretace a to samé lze říct o dalších dvou členech kapely – troufám si tvrdit, že koncert tria Jamair na Slunovratu byl pro některé nejmladší návštěvníky z řad teenagerů, kteří se s touto muzikou setkali poprvé, takřka iniciační záležitostí.

Schola Gregoriana Pragensis. (Foto: Aleš Honus)

Závěr večera pak patřil jednomu z nejlepších tuzemských sborů a zároveň naprosto odlišné hudební estetice. Schola Gregoriana Pragensis se specializuje na interpretaci středověké, zejména duchovní hudby. Sbor pod vedením jeho zakladatele a uměleckého vedoucího Davida Ebena se v Opavě představil se speciálním programem věnovaným hudbě z doby vlády krále Karla IV.

Považuji za naprosto úžasné, že  tento typ hudby přilákal do kostela svatého Václava tolik lidí, že jim nestačila místa k sezení, takže řada návštěvníků zůstala stát, případně ulehla či usedla na zem a se zaujetím, možná až tichým úžasem poslouchala vícehlasé a chorální zpěvy dnes již zapomenutých skladatelů z doby nejslavnějšího českého panovníka. Tohle je vlastně to největší kouzlo multižánrových festivalů, které návštěvníky seznamují s hudbou, ke které by se možná ani vlastní aktivitou jinak nedostali.

Václav Bartoš z kapely Kucharski. (Foto. Aleš Honus)

Součástí festivalu Slunovrat jsou tradičně i menší scény, ať už zaměřené na hudbu, anebo diskuse nebo filmové projekce. V závěru textu zmíním snad jen dvě čtvrteční vystoupení na Welcome scéně, která je dostupná všem zdarma. Tato scéna má na festivalu velmi dlouhou tradici a jestliže byla zpočátku zaměřena na prezentaci začínajících kapel, dnes už se do konkurzu na tuto scénu hlásí i profesionální muzikanti a kapely, které lze řadit mezi hudební elitu. První den toho byl důkazem, když na Welcome scéně zahrála kapela Kucharski složená z velmi zkušených muzikantů. V čele kapely stojí Václav Bartoš, majitel velmi výrazného a silného hlasu, který byl v minulosti poznávacím znamením již nehrajícího, ale nezapomenutelného brněnského Pluta či kapely Fru Fru.

A dalším vystupujícím na Welcome scéně byl Ondřej Galuška, což je také velmi známá postava alternantivní scény známá třeba z kapely Eggnoise. Skladatel, zpěvák a multiinstrumentalista, kterého jsme mohli dříve zaznamenat i po boku Lenky Dusilové nebo Vladimíra Mišíka, do Opavy přivezl své aktuální zdařilé album Stručný úvod do filosofie marnosti. Oba čtvrteční koncerty na Welcome scéně tak nebyly rozhodně jen položkami do počtu, ale velmi kvalitními produkcemi, které by se neztratily ani na hlavní scéně.

Ondřej Galuška & The Odd Gifts. (Foto: Aleš Honus)

Festival pokračuje i v pátek a v sobotu. V pátek se můžou návštěvníci těšit na kapely Tata bojs, Dukla, Dva nebo MØW. V sobotu jsou pak hlavními body programu dvojkoncert slovenské kapely Longital a neméně skvělé opavské kapely Ladě, která by snad měla představit ukázky z nové tvorby. Vystoupí také Khoiba, Marie Kieslowski a festival pak v noci na neděli uzavře koncert legendární švýcarské kapely The Young Gods.