Šéf Beats for Love Kamil Rudolf: Nekádrujte taneční hudbu, pokud o ní nic nevíte

Festival Beats for Love už je za dveřmi. Jaké máš pocity dva týdny před vypuknutím devátého ročníku? Budíš se v noci a přemýšlíš, na co se nesmí zapomenout? Anebo máš tak skvělý tým, že jsi v naprostém klidu?

Samozřejmě období před festivalem je poněkud stresující, to je jasné, a řekne ti to každý pořadatel tak velké akce. Čím déle to ale děláš, tak si některé věci méně připouštíš, ovšem taková ta nervozita tam pořád je. Nazval bych to zdravou nervozitou (úsměv)…  A tým máme opravdu skvělý.

Známe se delší dobu, takže o tobě vím, že posloucháš skutečně hodně muziky všech žánrů, nejenom elektroniku. Co tě vlastně před devíti lety přivedlo k založení festivalu věnovaného pouze taneční elektronické hudbě? Máš k ní nejblíže ze všech žánrů, anebo jsi prostě tehdy cítil, že právě takový festival v České republice chybí, a tak ses rozhodl zaplnit bílé místo na festivalové mapě?

Je pravda, že toho poslouchám opravdu hodně, samozřejmě i rock, pop, jazz, hip-hop i vážnou hudbu. Myslím, že je hloupost omezovat se na jeden styl, protože na světě je spousta výborné muziky. My jsme už tehdy před deseti lety v rámci frýdecko-místeckého klubu Stoun dělali kromě koncertů už delší dobu také různé menší taneční akce, třeba house party nebo drum and bass party, zkusili jsme si dokonce i takový menší taneční festiválek ve Frýdku-Místku. Taneční hudbu jsem v jistém věku skutečně začal poslouchat mnohem více, navíc tehdy u nás, jak říkáš, takový festival prostě chyběl. Všichni jezdili do zahraničí, protože v České republice nic tak velkého nebylo. O festivalu jsme začali uvažovat kolem roku 2012 a rok později jsme udělali první ročník.

Ten byl poměrně úspěšný, byla to skutečně velká akce, možná zabralo i to, že vstupné bylo jen symbolické…

Ano, přišla opravdu kvanta lidí, ale samozřejmě s dnešním rozměrem festivalu se to vůbec nedá srovnat. Jen pro představu, když si vzpomenu na výši rozpočtu prvního ročníku, tak tehdejší peníze by nám dnes nestačily ani na polovinu honoráře jednoho z headlinerů.

Jak často slýcháš od muzikantů, kteří hrají jiné žánry populární hudby, třeba od rockerů nebo jazzmanů, že taneční hudba nemá ty správné umělecké kvality? Že je to spíše jen zábava než umělecká tvorba. A co těmto lidem odpovídáš?

Tohle všechno není nic jiného než předsudky. Je to podobné, jako když někdo před desítkami let řekl, že rocková hudba je jen taková šaškárna, že kvalitní hudbu dělali jen Mozart a Chopin. Je třeba se uvědomit, že umělci na našem festivalu vystupují sice jako dýdžejové, ale ve skutečnosti jde o skladatele, kteří tu hudbu sami složili. Z velké části jsou to multiinstrumentalisté, kteří svoji hudbu sami vytvářejí a pak ji prostřednictvím počítače vylepšují a mixují, aby ji pak prezentovali. Troufám si tvrdit, že řada těchto umělců umí možná více než většina českých muzikantů, a to jak co se týče hraní na více nástrojů, tak skládání i producentského umění. Takže podobné názory skutečně beru tak, že vycházejí z různých předsudků, či spíše z neinformovanosti. Jsou to názory, které pro mě nejsou vůbec relevantní. Obecně se dá říct, že v každém žánru vzniká spousta kvalitní hudby, ale samozřejmě i spousta blbostí.

Nejsou ty předsudky spojeny s tím, že taneční hudba má jistá specifika, díky kterým je lidé často odmítají a někdy i častují posměšným označením tuc tuc?

Možná ano, jenže pro člověka, který poslouchá hlavně vážnou hudbu, může zase tvrdá rocková hudba znít jen jako řev a blití do mikrofonu. Myslím, že když někdo odsuzuje jiný žánr, o kterém nic neví, tak je chyba především v tom člověku. Ono to tak není jen s hudbou, ale i s jinými věcmi v životě.

Možná kdyby ti lidé tomu dali šanci a především čas, aby si naposlouchali aspoň ty nejzásadnější interprety, změnili by názor…

Možná ano, ale možná ať tomu ani šanci nedávají a poslouchají si to svoje. A hlavně ať nekádrují a nechají svobodu názoru ostatním lidem. Nejhorší je kritizovat něco, o čem nic nevíš. Naštěstí Beats for Love je dnes největší hudební festival v České republice, takže lidí, kterým se tahle muzika líbí a ocení jejich kvality, je naštěstí dost.

Opravdu je Beats for Love největší největší tuzemský festival, jak prezentujete ve svých PR materiálech? V jakém smyslu je největší? Počtem vystoupení, nebo i počtem návštěvníků? To se asi nedá říct, protože počet skutečně prodaných vstupenek nikdo z velkých hráčů nezveřejňuje, navíc je zavádějící srovnávat počty jednodenních a vícedenních vstupenek u různých festivalů.

Co se týče počtu vystoupení, tak největší jsme určitě. Během čtyř dnů se u nás odehraje 480 vystoupení na osmnácti scénách. Troufám si tvrdit, že jsme i nejnavštěvovanější, aniž bych se chtěl vůči někomu vymezovat. Výší rozpočtu zcela jistě největší nejsme, jsou jiné festivaly s dražším vstupným a větším počtem finančních partnerů. Řekl bych ale, že jsme rozhodně jiní a každoročně k nám díky tomu chodí i spousta lidí, kteří taneční hudbu neposlouchají, nebo ji poslouchají jen okrajově, ale vracejí se kvůli neopakovatelné atmosféře, která je s jinými hudebními festivaly naprosto nesrovnatelná. Je to prostě úplně jiná energie.

To můžu potvrdit. Chystají se letos nějaké novinky, které tu atmosféru posunou ještě výše?

Určitě, letos bude součástí hlavní stage obrovská světelná a pyrotechnická show, něco takového ještě v České republice nebylo. Bude tam umístěno 600 čtverečních metrů obrazovek. Tým grafiků už několik měsíců pracuje na obsahu projekcí, které budou sladěny s hudebními produkcemi tak, aby to byl zážitek nejen sluchový, ale i vizuální. Takže lidé se mají na co těšit.

Kdo se podívá na letošní line-up, tak je mu jasné, že návštěvník festivalu má šanci vidět jen malý zlomek programu, ten rozsah je skutečně šílený. Přitom hrát se bude téměř nepřetržitě, protože po skončení programu na hlavních scénách můžou lidé ještě pokračovat na menších klubových scénách, které jsou pojaty jako afterparty, a to někdy až do pozdních dopoledních hodin. Existují lidé, dokážou takhle fungovat čtyři dny téměř nonstop?

Čtyři dny v kuse asi ne, to by asi nikdo nedal (smích)… Ale je pravda, že jsou lidé, kteří zvládnou tančit od večera po celou noc až do oběda. Jde většinou o návštěvníky, kteří si koupí jen jednodenní vstupenku, užijí si jednu noc a táhnou to až do dopoledních hodin. Pak se jdou na chvíli vyspat a jedou domů.

To si já moc neumím představit, a to mám něco za sebou…

Já bych to taky nevydržel (úsměv)…. Ale někteří lidé to chtějí, tak my jim to prostě dáme. Ale samozřejmě jde o nepatrný zlomek návštěvníků, možná je to pár desetin procenta.

Zmínili jsme, že na festivalu vystoupí 480 dýdžejů. Je fakt, že v programu není úplně lehké se zorientovat. Je aktuální rozsah a tvar festivalu konečný jak do rozložení scén, tak co se týče jejich dramaturgického rozčlenění na jednotlivé žánry? Jsi s tímto tvarem spokojen, nebo by se dal ještě vylepšit?

Spokojený v tuhle chvíli jsem, ale můžu ti prozradit, že bychom možná časem ještě rádi vytvořili další velkou dominantní stage, takže by měl festival dvě hlavní scény – jednu zaměřenou na rovné beaty a druhou na zlomené beaty. Je to naše vize, která ale zřejmě ještě nějaký ten rok počká. Ale v zásadě si myslím, že aktuální tvar festivalu je ten nejlepší v rámci našich možností a podmínek, nic tam není navíc, nic tam není zbytečné. Možná si někteří návštěvníci můžou říct, že jim chybí více headlinerů zrovna z toho stylu, který preferují, ale není opravdu lehké udělat to tak, aby byli spokojeni úplně všichni. V každém případě všem lidem říkám: Přijďte se podívat, a to aspoň na jeden den. Garantuji vám, že od začátku do konce se nudit nebudete a rozhodně budete mít kam jít.