Poezie natažená na ocelovém laně. Cirkulum 2023 skončilo úspěchem navzdory rozmarnému počasí

„Děkuji celému štábu a také vám divákům z celého srdce, že jste si uchovali nás festival v přízni a pomáháte o něm šířit povědomí. Kultura je přirozenou součástí společenského života a po pět dní vyprodaná šapitó jsou opětovným důkazem toho, že bez ní nemůžeme být,“ rozloučil se s náročným maratonem jeho principál Václav Pokorný. Přestože se Cirkulum konalo dříve v komfortním prostoru Hlavní třídy v Ostravě-Porubě, jeho nový domov mu už podruhé v sedmileté historii daleko více svědčí. „Je to více o pohodové atmosféře, nemusíme čelit náporu náhodných kolemjdoucích, naopak se nám podařilo povýšit Cirkulum na ryzí uměleckou záležitost, protože k nám přicházejí především zájemci o akci samotnou,“ dodává Václav Pokorný.

Šedesátiletý švýcarský génius akrobatického umění David Dimitri je nejlepším důkazem takovéto tvůrčí symbiózy a umělecké svobody. Ve své vycizelované tvorbě spojuje nejlepší tradici klasické evropské školy a zároveň je respektován na celém světě (studoval v Budapešti i v New Yorku). Pochází z klaunské rodiny a svými dechberoucím kousky zaujme napříč generacemi. Ostravané jej mohli po pět večerů opakovaně vídat, jak elegantně kráčí nad jejich hlavami ven ze svého stanu směrem na širou pláň podvečerní oblohy. Předtím si třeba osedlal dřevěného koně anebo vytvořil krkolomnou gymnastickou sestavu na běžícím páse. Neexistuje pro něj snad ani zemská přitažlivost? Ani deštivé počasí v pátek večer jej nezastavilo.

David Dimitri. (Foto: Aleš Honus)

Rozruch způsobil Dimitri už během svého zahajovacího vystoupení ve středu, ale při závěru Cirkula bylo jeho loučení se s Ostravou až dojemné. Obklopen nadšeně reagujícími dětmi i dospělými tleskajícími vestoje rozdával vřelé úsměvy a zářil radostí. Přestože bylo vyprodáno, pořadatelé nelenili uspokojit všechny zájemce a nacházeli v beznadějně zaplněném šapitó i jiná, náhradní místa. O to vřelejší nálada se pod střechou plátěného stanu rozhostila.

Cirkulum, to jsou akrobaté bohatě těžící z bravurní a až minuciózně uchopené ekvilibristiky těla a ze schopnosti propojit fyzicky náročné kousky s neotřelou poetikou, okořeněnou lehkostí a vtipem. Poezie francouzského espritu nechyběla například v divadelně asi nejnáročnější části programu Cirkula uváděné pod názvem Cap od společnosti L´EnjOliveur. Čtveřice akrobatů včetně jedné dámy, provazochodkyně, vykouzlila během jediného večera s opakovanými reprízami čarovný svět mořského dramatu i grotesky na lodi Albatros.

L´EnjOliveur. (Foto: pořadatelé)

Albatros byl recitován i jako báseň ve francouzštině od krále dekadentů a symbolismu Charlese Baudelaira. Mořští vlci na rozdíl od většiny souborů postavili své výstupy na živé hudbě (basa, flétna, pianino, ukulele). V mlze, vodním oparu, ale i pod vodou a na hladině oceánu velmi jednoduchými, ale o to více efektivními prostředky ožívaly různé charaktery, různé způsoby hraní, rozmanitá komika, magie a kouzlo okamžiku prokládané pitoreskními výstupy. Bublifuk a provazochodkyně na laně vykouzlily úchvatné výjevy, dokonalá fyzická souhra povýšila siláckou akrobacii na úroveň neotřelé taneční křehkosti.

Tato dvě šapitó, zaměřená na cirkus ve vrcholné kvalitě, se ukázala jako jistou výhrou, kterou diváci v neděli odpoledne předčasně vykoupili. Možná by bylo kde přidávat, pokud by se nemělo v tom nejlepším končit. Svou pozornost si ale zasloužila i open air placená produkce Shake Shake Shake od mezinárodní společnosti Cia Paki Paya v prostoru hradního amfiteátru. Ta od prvního výjevu vsadila na typické triky spojující akrobacii s kouzelnictvím a s hudebními čísly prošpikovaným sarkastickým komentářem k popkultuře. Vrcholem pak byla vzdušná akrobacie na visuté hrazdě v duchu kultovních Boney M.

Cia Paki Paya. (Foto: pořadatelé)

Na rozdíl od předchozího ročníku se letos větší pozornost Cirkula soustředila na zelené prostranství před Slezskoostravským hradem. Na samotném nádvoří nebo v tradičních prostorách hradu se konaly jen dílčí programy pro děti. Což byl také zajímavý posun, protože svěží zeleň umožnila dodat neplacenému programu neopakovatelnou atmosféru.

Pravda, v pátek a zejména v sobotu se museli umělci potýkat s nepřízní počasí, ale ani to neubralo vystupujícím na elánu. Nekorunovaným králem těchto pravidelně se střídajících půlhodinových etud se stal nepochybně irský klaun a komik Simon Llewellyn. Žonglující s fotbalovými míči anebo červenými klobouky si záhy získal srdce dětí i dospělých. Český nebo snad ostravský esprit přitom řízně kočíroval svými expresivními výkřiky a neustálým peskováním náhodně vybraného zvukaře. Kouzlo nechtěného skvěle zafungovalo i v případě dalších jeho skečů, které prý ocenila i královská rodina. Každopádně pořadatelům rtuťovítý Ir přinesl spolehlivé eso v rukávu i na hrací ploše podhradí.

Neméně silným magnetem, ovšem v již složitější produkci, se stal i trojlístek dívek Wise Fools Cirkus prohánějící se v neotřelé choreografii po visuté hrazdě a vysoko nad hlavami diváků. Typově rozdílné postavy vsadily na nápadité konfigurace, náročné kompozice a odvážnou akrobacii na visuté hrazdě.

Z festivalu Cirkulum. (Foto: pořadatelé)

Zahanbit se nenechal ani pořádající Cirkus trochu jinak. Jen je poněkud škoda, že se domácí tvůrci objevili na programu jen v omezeném počtu pořadů bez dalších repríz, takže některým divákům unikla vystoupení jako Erlend Jindřicha Kopidola nebo show Jana Jiráka. Naopak Motýli svět, křehké vystoupení plné neobvyklých vizualizací v podání Leony Macurové, předčasně ukončila přeháňka. Ve finále pak ostravské barvy hájily rozverné Čarokrásky spojující akrobacii s drzou elegancí v režii Kristýny Slezákové a za účasti Elisabety Máchové, Vandy Zmijové a Moniky Spáčilové.

Samozřejmostí pak byly další soubory, které zpestřily program další námořnickou tematikou, hudebními performancemi nebo ohňovým žonglováním. Osobitá byla například satirická cesta k vytouženému jezeru Balaton 1982.

Poezie natažená na laně, ale také voda a blízká řeka provázely diváky po všechny dny a nezbývá nic jiného, než se těšit na další ročník.