Pustím si žilou pár nechtěných pravd. Zamyšlení nad prvotinou Jakuba Perglera Místo držky výčep

Kocovina je označení vedlejších účinků konzumace alkoholu, které se projevují bolestí hlavy, pocitem žízně, citlivostí na světlo i hluk, nevolnostmi, třesem a celkovým oslabením. Alkoholová kocovina je způsobena metabolity alkoholu acetaldehydem a výraznou dehydratací organismu. Naplno se projevuje až po odeznění euforizujících a tlumivých účinků alkoholu.

Mladý básník Jakub Pergler nám v knize básní s příznačným názvem Místo držky výčep demonstruje, jaké mohou být vzlety a pády způsobené nadměrnou konzumací alkoholu. Celá sbírka je prostoupena alkoholem – nálada při četbě veršů by se dala přibodobnit stavu kocoviny.

Proto hned v úvodu ten citát, který charakterizuje s lékařskou přesností odeznění euforie, kterou způsobuje pití. Ono samotné střízlivění je stav rozechvění, rozcitlivělosti a jisté umělecké bdělosti. K té se Jakub přiznaně hlásí a těží z ní inspiraci pro své básně. Rozpitý zítřek / svalí se s ramenou / a čpí na koncích prstů / nic už tě nevítá – realita láme kosti

Pergler, v současné době student Slezské univerzity v Opavě, je napojen na Ostravu velmi niterně. Pochází sice z Teplic, ale po změně lokace v souvislosti se svou rodinou situací se plně ponořil do ostravského kulturního podhoubí. Minimálně na té pomyslné rovině – vyhledával společnost literátů po hospodách a autorských čteních. Jedna taková náklonost k literárnímu vzoru u něj přerostla až v synovsko-otcovský vztah. S básníkem a pedagogem Jakubem Chrobákem našli společné téma, potažmo společnou básnickou řeč. Chrobák, sám těžící z poezie, která se hlásí k odkazu Bohumila Hrabala, ve svých knihách otevírá téma existenciálních „tlachů” odposlouchaných v různých špeluňkách a nonstopech. Není náhodou, že jedna Chrobákova sbírka se jmenuje Jak prázdné kolo, po ráfku: opět nám ten název evokuje alkoholový splín a životní zmar člověka, který dává přednost krátkodobým vytržením způsobeným alkoholem před bdělým životem.

Chrobákovo jméno figuruje i na postu redaktora celé knihy. Neměl jsem možnost vidět knihu v přípravné fázi, v rukopise. Přesto si myslím, že redakčně by si mladší Jakub zasloužil pevnější a vyzrálejší redakční vedení. Sbírka působí redakčně nedotaženě, básně jsou jednoduše hozeny na papír a žijí si tam svým životem.

V básni Polibek déjà vu IV. vidíme některé nedostatky: Nedýchá / prsí se / a složitě vypíná / Železobetenová krajina / prošpikovaná všelijakými / živými nesmysly. Chtělo by to báseň rozdělit na dvě části, provzdušnit ji. Našly by se i další příklady. Například vyzrálejší básně knihu zakončují, jdou v těsném sletu za sebou až v závěru knihy. Řídký úvod knihy zkouší čtenářovu trpělivost a empatii.

Perglerovi se povedlo v knize vystihnut městskou úzkost. Panelové buňky každý důvěrně zná, ať je z Teplic, Ostravy či bůhví z jakého města. Tady je básník přesný a pojmenovává kolektivní zkušenost: Odešlo to / jako ta milá stařenka z šestky / na kterou sis vzpomněl až teď / Tohle okoralé 2+1 /je tvou novou zahradou / kde i ty / bez rostlin / a teplého doteku / pomalu odcházíš.

V městech je jediným autentickým místem hospoda. Ta kolem sebe soustřeďuje lidi přecitlivělé na každodenní neosobní realitu města bez autenticity žití a prožívání. Mimo ni se hlubší vztahy navazují těžko. S městem souvisí nedostatek svobody. V hlavě mi spontánně nabíhá text písně City Sickness od rockově šansonové kapely Tindersticks: I have the city sickness, growing inside me, So this is where I ran for freedom, Where I may not be free.

Jsem háklivý na často užívané spojení typická ostravská poezie. Kdyby ale skutečně něco podobného mohlo existovat, Jakub by do této kategorie zapadal. Jeho psaní je na pomezí literárního undergoundu a surové reality města. Cítíme vlivy autorů jako jsou například Petr Hruška nebo zmíněný Jakub Chrobák. Ostatně sám Jakub Pergler se v jedné své básni hlásí k odkazu literárního undergroundu zcela konkrétně: Magore / kéž bys tu byl / Kdybys / pane / poradil. Dále můžeme v Jakubových textech slyšet i dozvuk tvorby Charlese Bukowského, beatnického básníka a spisovatele, který se celoživotně potýkal s alkoholem: Prodal jsem velikány Francie / za stud a čtyři dvacky / koupil ti květiny / sobě pivo / a při cestě na dno / se zarazil.

Závěrem bych ještě uvedl pro úplnost, že knihu bohužel postihlo fádní grafické zpracování. Obálka s titulní kresbou je násilně překryta písmem, které obtéká bílý rámeček. Zde grafik velmi necitlivě narušuje kresbu Kristýny Gajové. Nakonec mi vyvstává po přečtení básnické sbírky finální otázka, pro koho je tedy určena. Jsou to básně pro Jakubovy vrstevníky? Pro lidi kolem pětadvaceti let? Nebo je to poezie pro poezii, potažmo poklona básnickým vzorům? Je to pocta pábitelům a ztraceným městským existencím? Neumím si v tuto chvíli odpovědět. Nechci autorovi křivdit, jen přemýšlím nahlas. Přeji Jakubovi mnoho tvůrčích sil do dalšího psaní a méně střízlivění na papíře.

*

Jakub Pergler: Místo držky výčep. 48 stran. Vydalo nakladatelství Jan Těsnohlídek – JT´s v roce 2023.