ChráŇená Dílna nepotřebuje sloku ani refrén, a přesto na debutu nabízí šťavnaté skladby

Album odstartuje punk-rockový riff, který jakoby vzýval skupiny Visací zámek či The Clash.  A přestože se ChráŇená Dílna výhradně uvedených žánrů jako pes kosti nedrží, tak ve dvanácti písňové kolekci mají navrch. Stejně tak jako hravost, která zásadním způsobem vstupuje do skladeb jak po hudební stránce, tak v textech. Z písní je ze všeho nejvíce cítit, že se kapela chce hlavně bavit. Proč ne? Dá se předpokládat, že na tento způsob sebeprezentace fanoušci budou slyšet. Těch, kteří to mají nastaveno podobně, určitě není málo.

O hudebním smýšlení kapely už hodně napověděl také rozhovor s Lukášem Klimšou, který byl v kulturním deníku Ostravan uveřejněn letos v lednu: „Nepíšeme si playlist. Jediné, co se nemění, je první skladba Krávy a poslední InstruEmentál. Zbytek je improvizace, a to nám vyhovuje,“ řekl tehdy kytarista a zpěvák této skupiny (celý článek).

Je tomu tak i v případě fyzického nosiče. Ona koncertní uvolněnost, duch improvizace a jakási sázka na free myšlení hrají na aktuálním albu klíčovou roli. Skladby plynou jakoby bez závazků, jsou zpěvné, tak nějak do skoku a mají v sobě náboj, který dokáže vyvolat zvýšený zájem posluchačů. Příjemné jsou i proto, že nevyžadují zvýšený myšlenkový zápřah, aby jim bylo porozuměno. O intelektuálno tady nejde. Na druhé straně na každou věc v životě lze nahlížet z různých úhlů pohledů. V tomto případě by tím druhým úhlem pohledu mohl být fakt, že „Chráněnci“ zároveň předkládají nahrávku, která hází do placu otázku, zda je nutné nacházet v hudbě nějaký smysl. Zda nestačí jen ta zábava. Sto lidí, sto chutí.

Kapela ChráŇená Dílna na své stylizované fotografii. (Foto: archiv kapely)

Tak či onak, ChráŇená Dílna sází především na kratší a rychlopalné songy, přesto se některé skladby vymykají nastolenému směru. Do vyloženě baladického hávu není ponořena žádná z nich, nicméně zvolnění v páté Rasta a především v desáté Piko jsou působivé kontrastní prvky alba. Díky nim pak o to více vynikají ty dravější příspěvky. Ještě můžeme zmínit fakt, že nastolenému konceptu se svou potemnělostí a hudební vážností vyhýbá úvod písně Mamrd. Pravda, ta sice svou dávku pořádného adrenalinu v prostřední pasáži dostane, ale i tak zůstává věrná spíše hudební ponurosti.

Pokud se na texty ChráŇené Dílny podíváme blíže, tak skupina se snaží být veselá, místy i vtipná, i když ne za každou cenu srandovní. Zdůraznit je třeba fakt, že u jednotlivých veršů je nutné číst mezi řádky, co je a co není myšleno vážně. Vhodný úryvek s mnohoznačným vyzněním nabízí například song Smeták: „…jednou už jsem potkal skupinu feťáků /// vypadali všichni jako tyčky od smetáků /// řekl jsem jim, ať s tím skončí, že mám pro ně moudro /// tak ta sloka končí…“

Čtverec je zkrátka album, které dokáže překvapit, i když jeho cílem není objevovat. Je to dáno tím, že je zkomponováno tak, že logika a posloupnost jsou zde nezvanými hosty. Vůbec není zřejmé, co by z hudebního hlediska mohlo následovat, a tudíž co lze očekávat. Což můžeme označit za plusové body tohoto počinu. Navíc to kapelu katapultuje jako vhodného interpreta na jakékoliv večírky bez konce.

ChráŇená Dílna jsou kapela, kterou se i navzdory nešikovně zvolenému názvu, jenž je zaměnitelný s jinou kapelou, vyplatí sledovat. Její nespoutanost je docela nakažlivá. V písních se nikterak nefilozofuje a nevyžadují hlubší přemýšlení. A možná to je právě ono, co dnešní člověk v hudbě hledá především.

ChráŇená Dílna: Čtverec. Celkový čas: 38:52. Despect Records, 2023.