Fenomén Nikol Bóková: Z dívenky plné snů vyrostla žena, která je plní i jiným. Na Landek přišly davy

Ostravská rodačka Nikol Bóková hned na počátku své sólové kariéry ukázala velkou intuici, když spojila síly s Davidem Dorůžkou, Martinem Kociánem a Michałem Wierzgońěm. Pánové patří v jazzovém světě k nejvýraznějším osobnostem, které okamžitě pochopily, kam Bóková ve svém osobním hudebním projevu směřuje.

Umělkyně v neděli se svými hudebními kolegy zahrála nejprve dvě kompozice bez pauzy. Teprve posléze přivítala publikum se slovy „Jsem strašně šťastná, že jste tady.“ První dvě skladby naštěstí ukázaly, že akusticky ožehavý prostor se podařilo dobře ozvučit. Zvuk byl srozumitelný, jednotlivé nástroje byly dostatečně zřetelné a bez negativních efektů vyzněly také dynamické gradace. Bóková častěji hrála než hovořila, přesto i to málo, co stačila lidem sdělit, stojí za zmínku. Jde totiž o krásný příklad skromnosti, inteligence a otevřeného srdce. Roztomilá byla její poznámka, že v sále jsou její prarodiče a k dalším se ještě dostaneme.

Nikol Bóková. (Foto: Jan Vlček)

Bóková představila hlavně jedno ze svých dvou loňských alb s názvem Elements, za něž získala také prestižní Cenu Jantar. To byl logický krok, právě tuto desku na rozdíl od Naked Pieces natočila v téže sestavě. Jsou to skladby evokující jednotlivé živly. Provází je panoramatický rozměr a široké harmonické plochy plné barev. Podle jednotlivých elementů se v nich střídá napětí s uvolněnou meditativní atmosférou. Více než tradiční jazzové improvizace se všichni podílí na evokaci velmi konkrétní nálady a emocí.

Zajímavé je, že klavírní part Bókové je koncipován převážně harmonicky. Melodie není v její hudbě   dominantním prvkem, jelikož podléhá celkovému zvukovému obrazu, harmonii a rytmu. Přesto se v  jednotlivých sólových rolích představili postupně všichni muzikanti. Nejčastěji to byl kytarista David Dorůžka, jehož improvizační dovednosti vždy provází dokonalý muzikální instinkt, výsostná tónová kultura a vnímavá interakce.

Nesmírně kreativní byly také rytmické zvláštnosti Michała Wierzgońě, který využívá bicí nástroje naprosto nestandardním způsobem. Hledí si více zvukové stránky hry, loví nové možnosti a barvy. Během koncertu zahrál Wierzgoń fantastické sólo pouze svými prsty a dlaněmi. Podobně tvůrčí typ je také Martin Kocián: velmi energický kontrabasista, jehož vlasy spletené do copu se během hry točily kolem hlavy. Kocián je neuvěřitelný rytmik, celý koncert odehrál zpaměti a jeho nápady a feeling jsou naprosto jedinečné.

Z koncertu Nikol Bókové. (Foto: Jan Vlček)

Bóková ve své neidentifikovatelné hudbě využívá celou řadu podnětů: od klasické hudby přes jazzové postupy až k ambientu a minimalismu. Některé pasáže silně evokují meditativní žánr, jiné zase v nejlepším slova smyslu zní jako progresivní hudba a fusion, která byla na svém vrcholu v 70. letech minulého století. Skladby z alba Elements provází mystická aura, přesto nejde o žádnou spiritistickou seanci, protože hned vzápětí se kvartet uchýlí k hravosti a objevování, které připomínají experimentální odnož současné vážnohudební scény. Přes zmíněnou multižánrovost je přitom hudba Bókové okamžitě rozpoznatelná, atraktivní a přívětivá.

Během koncertu zazněla také skladba Six Point Six Sextillion Tons z alba Elements. Jedná se o hypotetický součet váhy naší planety Země, která se otáčí rychlostí letu stíhačky, vysvětlila předem Bóková. „Dobře, že to necítíme, protože by se nám žilo mnohem hůř,“ dodala klavíristka a skladatelka.

Nikol Bóková. (Foto: Jan Vlček)

Dalším albem, z kterého zazněla její hudba, byl Prometheus, z nějž Bóková uvedla skladbu Like a Boy věnovanou tatínkovi. „V této skladbě jsem si představila tátu, jak byl malý, svěřila autorka a dodala: „V každém z nás by měla zůstat dětská zvídavost a nevinná radost úplně napořád.“

Ke konci setu Bókové zazněla  závěrečná skladba alba Elements s názvem Alchemy of Dreams. „Chtěla bych popřát, ať se vám splní všechny vaše sny,“ dodala Bóková nakonec. Úplný závěr přišel ale až po přídavku, kterým byla skladba Someday Soon. V té zase vyjádřila Nikol přání, že se opět brzy s lidmi setká. Po koncertě se utvořil dlouhý špalír diváků, kteří stáli o podpis nebo chtěli Bókové pogratulovat k skvělému koncertu.

Z koncertu Nikol Bókové. (Foto: Jan Vlček)

Nedělní koncert je dobré si zapamatovat. Několik set lidí přišlo na autorskou hudbu mladé české skladatelky, která píše instrumentální skladby! Publikum sedělo během koncertu v sále jako očarované, nechávalo se unášet na vlnách snivé, fantazijní a nespoutané hudby a těšilo se z jakéhokoli slovního kontaktu s vlídnou, vstřícnou a charismatickou pianistkou, jejíž dlouhé neposedné vlasy během hry neustále toužily po pohybu. Řekněme, že jde o zrození hvězdy a nebude to přehnané. Hudba, hra a osobnostní projev této umělkyně by s přehledem uspěly na jakémkoli mezinárodním pódiu světa.

Z koncertu Nikol Bókové. (Foto: Jan Vlček)

Nikol Bóková odehrála na MHF Leoše Janáčka zlomový koncert své kariéry. Už to není dívenka, která by si plnila své vzletné sny. Je to sebevědomá, prozíravá a přemýšlivá dáma, která naprosto přesně ví, kam kráčí. Nezapomněla snít, jen ony sny neplní už jen sobě, ale čím dál většímu spektru lidí, kteří její hudbu slyšeli, objevili a potřebují ji k životu jako zmíněné elementy.

Nikol si na svou cestu vybrala nejlepší možné partnery včetně toho osobního Jana Valy, který dává jejím vizím konkrétní vizuální podobu. Pánové Dorůžka, Kocián a Wierzgoń jsou skuteční mistři, kteří Bókovou dokážou maximálně podpořit a dát její hudbě přesně to, co si žádá: svobodu, upřímné emoce, otevřenost a pochopení.