Skončil festival Dream Factory. Patnáctý ročník byl hlasitou výzvou k toleranci vůči lidské jinakosti

Druhá polovina programu letošního ročníku festivalu Dream Factory se rozběhla v úterý 30. května. K vidění byla inscenace pražského Divadla Letí Hladní vodina: Rusalka. Inscenace byla vytvořena podle libreta Jaroslava Kvapila k opeře Antonína Dvořáka Rusalka týmem vedeným režisérkou Danielou Špinar. Na hrací ploše postavili inscenátoři pro diváky kruh z židlí, ostatní pak seděli v hledišti.

Z představení Hladní vodina: Rusalka. (Foto: Lukáš Horký)

Samotné představení začalo jako sezení klientů při společné psychoterapii osobním představením každého přítomného jménem a jednou větou o sobě. Postupné představování přineslo jak uvolnění a odstup od reality odehrávající se za dveřmi divadelního sálu, tak chvíle humoru i osobní odvahy. Ta přišla ve chvíli, kdy mladý muž poté, co se představila dívka sedící vedle něho, řekl své jméno a dodal „Miluji …“ a řekl jméno té, která promluvila před ním. Sklidil bouřlivý aplaus a výkřiky velkého uznání. Tato sympatická dvojice mladých lidí v té chvíli vůbec netušila, jak silně předznamenala vše, co následovalo nejen v průběhu představení, ale i v průběhu besedy s Danielou Špinar ve Staré aréně později večer.

Plynule a zpočátku téměř nepozorovaně pak z besedy v kruhu převedli diváky přímo do děje reimaginace slavné opery o bažinách, v nichž je snadné zabloudit i bez pohádkových bludiček, představitelé hlavních rolí. Pro někoho dosti překvapivý mohl být konec, ve kterém předvede svůj coming out princ, který se stane ženou. Dochází k tomu však ve chvíli, kdy sám od sebe odmítá mužské násilí, které ovládlo jeho chování vůči Rusalce, a to je velmi důležité. Ještě překvapivěji působí následující scéna, kdy na sebe bere Rusalka jeho mužské šaty. Tady už postavy skutečně nejednají konvenčně, ba právě naopak, velmi nekonvenčně. Ale jak by ne! Každý coming out je nejen nekonvenčním, ale hlavně velmi odvážným činem, je-li zveřejněn.

Z představení Hladní vodina: Rusalka. (Foto: Lukáš Horký)

Že se tak děje jen a jen z autorské vůle režisérky, jak zaznělo z kritické obce po premiéře této inscenace loni v říjnu? Že se jednající postavy stávají až příliš zřetelně mluvčími režisérky Daniely Špinar, která má svůj nedávný coming out za sebou, a celá inscenace tím působí vykonstruovaně? Proč by ale pro někoho vykonstruovaně působit nemohla? Každý má přece právo zaujímat svůj postoj k jakémukoliv divadelnímu představení. Proč bychom pak měli někomu upírat veřejné zaujetí postoje k sobě samotnému, byť je to divadelní režisér či režisérka, když se tak děje z rozhodnutí celého inscenačního týmu? Takové otazníky jsou položeny před všechny, kteří představení viděli, i všechny, kteří ho v budoucnu uvidí. Diváky v Komorní scéně Aréna byla inscenace v naprosté většině přijata nejen s nadšením, ale i s dojetím.

*

Dalším výrazným počinem festivalu bylo následující představení hry o antické královně Iokasté v Divadle loutek Ostrava. Inscenace vznikla v koprodukci Slovenského komorného divadla Martin a Městských divadel pražských. Ve feministickém zúčtování s mýtem o královně Iokasté, v němž její příběh vyprávěli výhradně muži, jsme se dostali nejen do antických Théb, ale došlo i na současná témata jako jsou #metoo, Donald Trump či Vladimir Putin. Ke slovu se dostala ve 21. století znovuzrozená královna Ikasté v ohromujícím podání Jany Oľhové ze Slovenského komorného divadla Martin, již zdatně sekundoval Petr Konáš z Městských divadel pražských.

Z představení Iokaste. (Foto: Lukáš Horký)

Beseda v kavárně Staré arény proběhla v duchu jednoho z hlavních témat letošního ročníku, kterým byly otázky (trans)genderu. Na realizaci besedy se podílela také Ostravská univerzita. Společně s moderátorkou Michaelou Davidovou, režisérkou Danielou Špinar, hudebnicí Terezií Kovalovou a sociálním pracovníkem a pedagogem OU Karlem Pavlicou se všichni přítomní dostali nejen k otázkám, ale také k tomu, jakou roli v našich životech hraje strach z neznámého, čím nás ti, které si neumíme jednoduše zařadit, ohrožují, a jestli máme s mladou generací naději na otevřenější společnost.

Velmi silným okamžikem se stala chvíle, ve které Daniela Špinar promluvila o její přípravě na operaci, kterou má před sebou. V průběhu rozpravy o velmi složitém vnitřním procesu v duši každého, kdo proměnou z jednoho pohlaví do druhého prochází na základě vlastního rozhodnutí, přišla šokující a mimořádně dojemná slova Daniely Špinar: „Není lehké se tím vším probojovat, nejde to vůbec lehce, je to proces, který já sama už vnímám jako příliš dlouhý, cítím, že se už musím rychle rozhodnout. Čím déle bych to všechno ještě protahovala, tím obtížnější se stanu pro společnost.“

Z besedy ve Staré aréně. (Foto: Lukáš Horký)

Lidská bytost, která prochází (trans)gender proměnou, se tu omlouvá společnosti za to, že ji tím obtěžuje? Pro koho je taková záležitost obtížnější? Pro člověka, který procesem prochází, nebo pro ty, kteří takovou záležitost komentují zvenčí většinou odmítavým způsobem plným odsudků a nepochopení? Neměla by se naopak společnost omluvit za tisíciletí pronásledování jedinců, kteří se vymykali obrazu muže a ženy vnímaných podle tradičního obrazu Evy a Adama, vyhnaných Bohem z biblického ráje?

*

Následující dny Dream Factory 2023 proběhly ve znamení soutěže studentských inscenací Student Factory 2023. V soutěži tvůrčích týmů uměleckých škol z České republiky, Slovenska, Polska a Maďarska se odborná porota rozhodla ocenit prvním místem inscenaci Ř.I.P. z katedry loutkového a alternativního divadla pražské DAMU. Oceněna tak byla loutková inscenace plná humoru, škodolibosti a napětí na motivy klasické české pohádky O veliké řepě v režii Davida Ficka a scénografii Marie Wolfové. Loutkoherci Anastázie Dobrodinská a Matyáš Hadrbolec sklidili za svůj výkon oprávněný obdiv i uznání.

Jednotlivé herecké ceny tentokrát uděleny nebyly, místo nich byla oceněna herecká souhra čtveřice hereček a herců Kateřiny Hrdinové, Lucie Michálkové, Tomáše Daleckého a Filipa Kohuta v představení inscenace hry Maria Mayenburga v režii Tomáše Ráliše Perplex z katedry činoherního divadla pražské DAMU.

Z představení Yerma. (Foto: Lukáš Horký)

Závěrečným představením celého festivalu byla hra Yerma F. G. Lorcy v provedení Městských divadel pražských. Autorem textu je současný australský dramatik Simon Stone. Ten se při psaní nechal inspirovat hrou Pláňka Federica Garcíi Lorcy. Původní příběh odehrávající se v prostředí španělské vesnice přesunul do současného evropského velkoměsta. Osud ženy pronásledované neplodností dokonale zapadl do celé vnitřní myšlenkové a tematické linie letošního ročníku festivalu. Vynikající herecký výkon Niny Horákové v titulní roli pak jen podtrhl fakt, že festival Dream Factory Ostrava 2023 byl přehlídkou divadla těch opravdu nejvyšších kvalit.

Letošní ročník festivalu měl podtitul Blízko od sebe. Tato slova lze vnímat i jako výzvu k pospolitosti, ke vzájemnému vnímání, chápání, přijímání. Ředitel Dream Factory Tomáš Suchánek na závěrečném slavnostním zakončení poděkoval všem spolupracujícím institucím a hlavně pak celému pracovnímu přípravnému i realizačnímu týmu za skvělou práci.

Je však namístě poděkovat i Tomáši Suchánkovi a jeho nejbližší spolupracovnici při výběru festivalových představení, dramaturgyni Sylvii Vůjtkové. Podařilo se jim nejen dát dohromady kolekci divadelních představení mimořádné úrovně. Celý hlavní program byl samozřejmě složen z představení, která z provozních důvodů mohla do Ostravy v čase festivalu přijet. Je však třeba zmínit ještě jeden faktor, a tím je velmi zřetelný důraz, který letošní ročník položil na hodnoty jako jsou svoboda člověka v rozhodování o sobě samotném a odvaha být sám sebou i ve chvílích, kdy to může přinášet velké problémy nejen existenční, ale dokonce i fatálně životní.

Celý festival byl hlasitou výzvou k toleranci vůči lidské jinakosti, výzvou ke snaze činit společnost nejen v České republice solidárnější, vstřícnější a přátelštější. A hlavně za to patří Tomáši Suchánkovi a celému jeho týmu velké uznání.