Porubské Žně s doteky jazzu, folkloru i kvalitního popu. V Pokladu se zrodil krásný a přínosný festival

Jako první vystoupil v sobotu už hodinu před polednem celkem překvapivě Vladimír Javorský s kapelou. Oblíbeného herce a ostravského rodáka by člověk čekal v pozdějším hracím čase, jenže Javorský měl ještě odpolední besedu v sousedním městě, proto zahrál dopoledne.  Spolu se skvělou kapelou dokázal charismatický herec a interpret navodit intimní i velmi dynamickou atmosféru. Jeho písně vyrůstají zdánlivě z všedních věcí, ale způsob, jakým je Javorský otevírá, je inspirativní a hluboký.

Skvělá kapela s Marianem Friedlem, dalšími výtečnými muzikanty a vokalistkou Petrou Jelénkovou vetkla jeho křehkým písním originální kouzlo, které působilo i ve chvíli, kdy Javorský zahrál úplně sám píseň Ještě je. S nápaditým kytarovým partem a jedinečně tichou interpretací vypráví o věcech, které v kolejích stereotypů už ani nevnímáme. Přitom jsou živé a utváří náš svět.

Vladimír Javorský a Petra Jelénková. (Foto: Aleš Honus)

Nespoutaně dravý byl koncert Barbory Hrzánové a Bachtale Apsa. Další zpívající herečka se pohybuje na hudební scéně dlouhá léta. Hrzánová je příkladem umělkyně, která nalezla hudbu blízkou svému srdci. Herečka dokázala bez mrknutí oka strhnout publikum svým temperamentem. K němu patří nejen specifický pěvecký projev, ale i taneční ztvárnění a věčně rozsvícený úsměv ve tváři. Vedle tradičních romských stylů hudba této kapely kombinuje balkánské, maďarské, španělské a slovenské etnické inspirace. V naprosto osobitém ztvárnění akordeonisty Mária Biháriho i dalších znamenitých muzikantů ukázali Bachtale Apsa, jak vypadají slzy štěstí, když o nich zpívá někdo, kdo to opravdu umí.

Barbora Hrzánová. (Foto: Aleš Honus)

Endru & JeN Hovorka je dvojice mimořádně talentovaných borců, kteří spojují žánrově různorodou hudbu s originálním hlasovým i výrazovým projevem. Oba pánové skvěle ovládají beatbox, do kterého zasvětili diváky i praktickou ukázkou. Kromě beatboxu jsou ovšem Endru & JeN Hovorka výborní muzikanti, jejichž pohotové klavírní i vokální improvizace zněly jako regulérní profi skladby s nádechem elektroniky, jazzu, soulu i ambientu. Kromě toho se člověk v jejich lehce komické show taky dobře pobavil.

Endru & JeN Hovorka. (Foto: Aleš Honus)

Beata Hlavenková se svou kapelou je zosobněním hudby, která dokáže vyvolat mrazení po celém těle. Už dlouho nejen sofistikovanými hudebními nápady a brilantním provedením, ale také svým nespoutaným vokálem, který v některých momentech připomíná nejsilnější období Báry Basikové v rané éře kapely Stromboli. Hlavenková s hlasem zachází čím dál jistěji a vynalézavěji. V Pokladu vystoupila s hostujícím brazilským baskytaristou, což se odrazilo na jeho občasné nejistotě, zpočátku ospale působící kytarista v jedné písni doslova „sejmul“ publikum svým dechberoucím sólem. Skladby Husa v mlze, Plávala, Zahrada a další spolehlivě ukázaly, kdo u nás v současnosti píše skvělé písně. Hlavenková dokázala také bezprostředně zapojit diváky do zpívání písně Komíhání. Příjemný zážitek.

Beata Hlavenková. (Foto: Aleš Honus)

Slovenská kapela Vlčie maky vznikla roku 2019, kdy vydala debutové album Podpoľanie. Spojení zpěvačky Jany Kozákové, klavíristy a aranžéra Klaudia Kováče a dalších muzikantů je dynamické a progresivní. Dlouhé hudební plochy plné frenetických improvizací měly jednoznačně virtuosní provedení, jen občas působily poněkud samoúčelně, bez hlubší konsekvence ke zpívaným textům. Slovenští muzikanti nicméně dokázali strhnout publikum svým drajvem a bezprecedentní muzikalitou. Možná jen zpěvu a osobnostnímu projevu Kozákové chyběla v několika prvních písních větší jiskra a interakce směrem k posluchačům.

Vlčie maky. (Foto: Aleš Honus)

Jedním z vrcholů Hudebních žní se stalo vystoupení Lash & Grey ze Slovenska. Duo kytaristy a zpěvačky mnoho diváků uhranulo. Skvělý kytarový doprovod s jazzovou harmonií a popovým nápřahem, spektakulární vokál mladé zpěvačky, z kterého přecházel sluch v jejích hravých a svůdných improvizacích… To vše by úplně stačilo, abychom pasovali tuto formaci na největší objev festivalu.

Jenže Lash & Grey měli ještě trumfy v rukávu v podobě hostujícího saxofonisty Michala Žáčka a ostravského Benda Quartetu. Spojení s klasickými muzikanty a předním tuzemským improvizačním čarodějem dalo Lash & Grey nádech naprosto výjimečné události. Aranžmá znělo konejšivě a zapadlo plynule do jemného přediva uhrančivých písní. Zážitek, který se jen tak nebude opakovat…

Lash & Grey s Michalem Žáčkem. (Foto: Aleš Honus)

Další slovenská parta Slniečko přinesla spíše jednorázové pobavení hrubšího zrna. Není to nic proti ničemu, Slničko je dobrá koncertní kapela, která po poetické atmosféře Lash & Grey dokázala posluchače nakopnout a některé i zvednout ze sedadel. Frontman a zpěvák Peter Remiš se nezaleknul ani prasklé struny a jeho kapela posluchače pobavila i v pauzách mezi písněmi svou uvolněnou komunikací.

Slniečko. (Foto: Aleš Honus)

Posledním vystupujícím v jednom ze dvou sálů Pokladu byl v tuzemsku usazený kytarista Justin Lavash. K jeho osobité hře, která zní jako několik nástrojů najednou, lze těžko hledat adekvátní srovnání. Lavash navíc má charismatický hlas a feeling o síle trhaviny. Nejsilnějším momentem byl jeho protestsong Dirty Money. Naopak úsměvy vnesl do tváří jeho malý chundelatý pejsek, který se občas procházel po pódiu.

Justin Lavash. (Foto: Aleš Honus)

Z ostravské hudební scény nechyběla oblíbená stálice Nedivoč, která zahrála písně ze starší éry i novější tvorbu z posledního alba Svítá.  Sestava s novým bubeníkem Janem Krompolcem a klávesistou Adamem Faranou získává stále pevnější souhru a živě zní jako skvělá koncertní kapela. Možná byla menší organizační mýlka, zařadit domácí kapelu na malou scénu, která kapacitně jejím fanouškům nedostačovala.

Sváťa Tulej z kapely Nedivoč. (Foto: Aleš Honus)

Poslední tři účinkující Hudebních žní vystoupili ve venkovním amfiteátru. James Harries s doprovodnou kapelou předvedl své starší songy i novější písně z aktuálního intimního alba Hiraeth. Harries je zpěvák excelentního formátu, dokáže obecenstvo svým entuziasmem, expresivitou i asentimentální něhou bezvýhradně strhnout. Jeho písně dávají velkou naději a radost, i když jsou často vlastně smutné. Harries si také několikrát zavtipkoval, když se pokoušel vyslovit slovo Žně a dokázal navodit přirozenou a velice milou zpětnou vazbu s publikem.

James Harries. (Foto: Aleš Honus)

Něco podobného se povedlo i mladému Michalu Horákovi s kapelou. Jestliže u Harriese na diváky zafungovalo hudební fluidum, tomuto písničkáři se podařilo oslovit hlavně vtipnými a interaktivními texty. Plány jdou, Prsa, Hej, teto a další songy jsou příkladem kreativity, která nepřekračuje hranice obscénnosti, jen si všímá nesrovnalostí, kuriozit, bizarností a banalit v běžném životě. V textové rovině je pak Horák dokáže tlumočit způsobem, který nikdy neurazí a je srozumitelný dětem i dospělým. Sympatický písničkář se v Pokladu představil taky jako šikovný klavírista/kytarista a jeho set se setkal se značným ohlasem.

Michal Horák. (Foto: Aleš Honus)

Závěr Žní patřil Barboře Polákové, kterou doprovodila šestičlenná kapela. Poláková za léta nabrala zkušenosti a získala jasnou představu, o čem a jak chce zpívat. Její songy Nafrněná, Kráva a mnohé další se staly inteligentními hity, které si místo vlezlé podbízivosti vzaly za své nadsázku, jemnou ironii a bystrou introspekci života. Druhou zmíněnou píseň si na výzvu Polákové přišla na pódium zazpívat žena z publika. Naneštěstí se však ukázalo, že vůbec netušila, do čeho jde, a písničku ani zběžně neznala. Na vzniklou situaci, během níž došlo k sérii nechtěných komických událostí, asi nikdo z publika nezapomene.

Bára Poláková. (Foto: Aleš Honus)

Poláková je se svou kapelou báječně srostlá. Dvojice klávesistů je spouštěčem různých legrácek, které dokázaly odlehčit místy docela rafinovaný hudební doprovod. Poláková celý koncert báječně odzpívala a odtančila, navázala důvěrnou atmosféru s publikem a rozhodně nepůsobila jako sólistka, ale jako vlídná a pozorná písničkářka. Skvělá závěrečná tečka.

Pro úplnost dodejme, že vystoupila na „Malé scéně“ také ostravská kapela FiHa, Adán Sánchez Band a také Mirka Miškechová, všechny koncerty se ale s ohledem na časové překrývání nedaly stihnout.

Kapela FiHa. (Foto: Aleš Honus)

Porubské Žně mají za sebou první ročník. Jak to obvykle chodívá u akcí, které se konají poprvé, divácká účast nebyla nijak závratná. Přišli hlavně lidé, kteří chodí na koncerty víceméně pravidelně a jdou za svými oblíbenými interprety.

Možná by do budoucna prospěl větší nápřah směrem k dětskému publiku. Žně po stránce hudební dramaturgie splňují atributy rodinného festivalu, ale chyběly jakékoli doprovodné aktivity pro děti (workshopy, soutěže, atrakce, aktivity), které by přitáhly do Pokladu mladé rodiny s dětmi.

Sluší se ocenit výběr kapel a interpretů, který vsadil na inteligentní tvorbu a žánrově bohatý rozptyl s inklinací k popu, jazzu a folkloru. Festival proběhl bez větších časových prostojů, horší to bylo s občerstvením, které nebylo dostatečné a při vyšší divácké účasti by zcela jistě zkolabovalo.

Mirka Miškechová. (Foto: Aleš Honus)

Koncerty ve společenském i divadelním sále provázel solidní a vyvážený zvuk, také venkovní amfiteátr byl obstojně ozvučený a až na drobné detaily se jednalo o komfortní posluchačský zážitek. Prostor Pokladu je pro podobný posluchačsky přívětivý festival naprosto ideální. Nabízí pohodlné a klidné zázemí, o které se stará sympatický tým pořadatelů.

Hudební žně si zaslouží jednoznačně pochvalu. Do dalších let jim popřejme hlavně neutuchající nasazení, odvahu neustrnout a vyvíjet se. A hlavně trpělivost. Žádný hudební festival nezačíná rovnou s davy posluchačů. Aby si lidé Poklad jako adresu kvalitní dobré a slušné zábavy našli a zapamatovali, musí mít pocit, že je o ně po všech stránkách dobře postaráno.